Nafasujete neoprenový oblek, včetně "ponožek" z nepropustného materiálu. Nechybí helma a nezbytný pásek s karabinami. "Budou se hodit," culí se Riccardo Dezulian, průvodce a instruktor v jedné osobě. Cestou proti proudu dravé říčky minete nemálo kolemjdoucích, v jejichž výrazu si můžete přečíst cosi o svém duševním stavu...

Hned začátek je ostrý. Z pětimetrové strže je nutné slanit do kaňonu. "Nikdo nesmí zapomenout zapnout obě karabiny. Bezpečí je na prvním místě," nabádá Riccardo při pohledu na obrovské balvany vyčuhující zpod hladiny řeky.

Už pětadvacet let se lidé věnují kaňoningu. A při tušení, co člověka čeká, není úplně jasné proč. Mezi slizkými kameny sjíždíte do velké tůně. Celkem prima, i když v okamžiku ztráty pevného podkladu mizí celé tělo pár desítek centimetrů pod průzračnou vodou. Krutě ledovou deroucí se u krku pod neopren. Hledáte oporu pro nohy a raketově vystřelíte nad hladinu. "Může mít tak čtyři stupně," směje se Riccardo a po kamenech sjede s rutinou tak, aby nezahučel pod hladinou jako začátečníci před ním.

Na mnoha místech je nezbytně nutné, aby instruktor vyndal lano pro jištění. V pravidelných intervalech přicházejí těžší a těžší zkoušky. Musíte sjet korytem mezi balvany, kde by i pstruh měl potíže v bouřící vodě vyvarovat se modřin, rychle se zachytit a následně se nasoukat pod převis metrového vodopádu, který je nutné proskočit. Místa je přitom zoufale málo. "Držte se vlevo, mimo hlavní proud," zaniká v rachotu padající vody Riccardův pokyn krátce před tím, než vám záda zmasíruje bouřící voda.

S přibývajícím časem poznáte, v jak hloupou a amatérskou chybu se promění ponechání trička pod nepříjemnou neoprenovou kombinézou. Už se ale blíží konec. Ještě pár sklouznutí v korytu mezi kameny jako v krátkém tobogánu. Ještě pár dalších ran. Ještě pár štípanců mrazivé vody do tváří. Pokud vás tohle vše neotrávilo, po hodině vás kaňoning začíná bavit a litujete, že trasa není delší.

Devět metrů volným pádem

Jenže pak najednou řeka mizí za hranou. Vysoko nad řekou zvědavci osazený most, přes který musíte projít cestou směřující k prameni, je hranicí, kde se ukáže vaše sebevědomí. Po třímetrovém sklouznutí po kamenech následuje devět metrů volným pádem do tůně pod vodopádem. "Zvládli to i Skotové," uklidňuje Riccardo poněkud pobledlé a nejisté čekatele na skok pod rachotící vodopád.

Odvaha vítězí ve všech. I dámy, k nimž je třeba chovat úctu, se vrhnou do vody bez otálení. A Riccardo je za odvahu zúčastněných rád. "Když se někdo zasekne, je to velký problém. Zpátky nemůžete a spouštět někoho po laně je dost problematické," vykládá ke skupině, která úspěšně absolvovala trasu nejlehčího stupně. "Kdo zvládne tohle, většinou se ke kaňoningu vrací. Ten adrenalin v daném prostředí je neopakovatelný," culí se Riccardo.

Za jednu "kanoňingovou" etapu si účtuje osmačtyřicet eur (cca 1400 korun) za osobu. A o svoji živnost se bát nemusí. Koktejl namíchaný ze strachu, odvahy a poznání vlastního já by přilákal všechny z jeho úspěšných premiantů zpět.