Zpívají se o něm písničky, skládají básně. K jeho postavení došlo prý díky zázraku. Pasáček Bénezet, jehož jméno most nese, měl zjevení. Světice, která se před ním objevila, mu uložila, aby přes Rhônu postavil most. Stalo se a ve 12. stol. most, dlouhý devět set metrů, spojil Avignon s protějším Villneuve.

Most, do něhož je vestavěna i kaple sv. Mikuláše, patrona lodníků, se stal jediným spojením mezi Lyonem a mořem. Byl mnohokrát opravován a přestavován, až ho v polovině 17. stol. vzala velká voda. Z původních 22 oblouků zůstaly jen čtyři. To, čemu se říká avignonský most, je vlastně jen jeho nevelké torzo. Okolnosti tomu jaksi chtěly, že je avignonský most slavný, i když z původní stavby se nedochovalo skoro nic.

Nejhezčí stavení

O Papežském paláci, který je hlavní dominantou Avignonu, se říká, že je to "nejhezčí a nejmohutnější stavení na světě".

Stavení je to tedy opravdu pořádné. Celý komplex zabírá plochu 1,5 čtverečního kilometru. Světské i církevní stavby tvoří jeden souvislý opevněný celek, který byl ve své době jedním z nejvýznamnějších mocenských center Evropy.

Ve snaze vyhnout se nebezpečí, které představovaly politické mely v Římě, přestěhoval papež Klement V. v roce 1309 svatý stolec do Avignonu. Tím, řečeno dnešní terminologií, přilákal do města velký příliv investic. Stavěl se nejen samotný palác, ale honosné rezidence si budovali i církevní a světští hodnostáři, kteří papeže do Avignonu následovali. S nimi přišli i významní umělci té doby, pro něž tam bylo mnoho výnosných zakázek. V roce 1377 se sice papež vrátil do Říma, ale město nadále zůstávalo pod jeho správou.

Kdysi honosně vyzdobený palác je však dnes skoro prázdný a k jeho prohlídce je třeba přidat notnou dávku fantazie, aby si člověk představil, jak to tam před šesti staletími vypadalo.

Město v obležení

Počínaje oněmi papežskými časy získal si Avignon postavení významné kulturní metropole. Každoročně se tam v posledních třech červencových týdnech koná světově proslulý Avignonský festival.

Jsou to vlastně festivaly dva. Jeden je oficiální, prestižní a nákladný a jsou na něj zváni umělci z celého světa. Souběžně se koná i jakýsi pouliční festival "ochotníků", kteří přijíždějí, aby mohli poté říci: hráli jsme v Avignonu.

V oněch třech červencových týdnech je město v naprostém obležení umělci všeho druhu, milovníky umění i prostými návštěvníky. Kdosi spočítal, že v době festivalu se v Avignonu koná denně na tři sta dramatických, hudebních, tanečních a dalších představení, nepočítaje v to pouliční produkce kejklířů, polykačů mečů apod.