Jsou zhotoveny z jednoho kusu většinou pískovcového kamene. Na první pohled je patrné, že jsou to artefakty dávno minulých časů.  

Svědkové dávných zločinů

Historikové považují smírčí kříže za nejstarší a nejzajímavější památky právního života středověkých a raně novověkých Čech a Moravy. O pravém původu jejich vzniku se dochovalo jen málo dokumentů.

Přesto se o nich ví, že byly vztyčovány jako symbol pokání za zločin. Pokud viník nebyl po právu potrestán, pak se mezi městskými úřady, ale i mezi rodinami oběti a vraha uzavíraly smírčí smlouvy, které mimo jiných pokut ukládaly také postavení kamenného kříže.

Proto se jim začalo říkat smírčí kříže. Dnes se o nich hovoří také jako o svědcích dávných zločinů. Kamenné kříže se nacházejí po celé Evropě. Na území České republiky se vyskytují na místech středověkého osídlení. Krajina ve středověku neosídlená, kamenné kříže nemá. Zatím jich u nás bylo objeveno okolo patnácti set, necelá dvacítka je evidována například ve Zlínském kraji. Mnohé z nich jsou opředeny zajímavými pověstmi.

Pověsti o zlechovském kříži

Pověst o zlechovském kříži se vypráví ve čtyřech verzích. Jedna z nich říká, že pod křížem byl pochován ruský princ, který když prchal z bitvy, schoval se u jednoho kováře.

Slíbil, že když ho ukryje, bohatě se mu odmění. Kovář se však domníval, že princ má peníze u sebe, schoval ho do kovářského měchu, a pak ho utloukl kladivem. Peníze ale nenašel a mrtvolu pohodil do pole. Tam ji našli lidé, prince pochovali a postavili kříž. Každým rokem se posunuje k silnici a zapadá do země. Až se dotkne silnice, zmizí do země a pak vypukne válka, která začne na východě a skončí na západě.

Pověst o polešovickém kříži

Za husitských válek se zastavilo Žižkovo vojsko na odpočinku v Nedakonicích. Hlouček jezdců zajel až k Polešovicím. Na pastvisku mezi Polešovicemi a Boršicemi si rozdělali oheň a odpočívali. Někteří obyvatelé jim přinášeli mléko a chléb, aby si je naklonili.

Když pojedli, vrátili se do tábora a u ohně zůstal jen jeden. Rolníci se s ním dali do řeči, brzy však vypukla hádka a bitka. Husita se statečně bránil, ale nakonec podlehl. Druhý den ho našli jeho druhové, pohřbili ho a na hrob dali neumělý kříž, na němž byl vyryt kalich.

Vypráví se, že vždy když Žižkovo vojsko vítězilo, kamenný kříž se hýbal. Bojovník pochovaný pod ním slyšel v hrobě zpěv svých bratří, slyšel otřásání země pod kopyty koní a chtěl také pronásledovat prchajícího nepřítele, ale nemohl z hrobu, neboť na něm ležel ten těžký kámen.

Co smírčí kříž, to nějaká pověst a také záhada. Vzhledem k jejich stáří se je už asi jen těžko podaří všechny odhalit. Rozhodně si ale tyto drobné kamenné památky zaslouží naši pozornost i péči, také proto, že předurčily obrovský rozmach ztvárnění křížů, k němuž došlo od počátku 18. století.

Více na internetové adrese www.rozhlas.cz/regiony