Náměstí vévodí budova radnice a hned vedle ní dominanta města, kostel sv. Kateřiny.

Oči příchozího v ta místa okamžitě zabloudí. Na severní straně náměstí stojí dům č. p. 10. V roce 1696 tu byla vystavěna panská hospoda. Dnes v objektu sídlí knihovna.

Světlá budova, jejímž autorem je barokní architekt Pavel Ignác Bayer, nám umožní popasovat se s notoricky známou písní. Její vznik je s největší pravděpodobností spojen právě s ní. V hospodě (ještě před barokní přestavbou) se podle místní tradice na přelomu ledna a února 1591 odehrála událost, která byla pro píseň silnou inspirací. Jednomu hostu byla totiž z hostinského pokoje odcizena truhla s 996 tolary.

Kostely a brány

Následující prohlídku budou charakterizovat zejména setkání s kostely a městskými bránami. Každou chvíli tak budou naše pohledy mířit vzhůru do věží a věžiček. Nejprve k výšinám, kam sahá věž již zmíněného kostela sv. Kateřiny.

Objekt, poprvé připomínaný jako farní kostel v roce 1337, je jedním z mála dokladů dávné gotické podoby Velvar, kterou ve velké míře městu sebraly rozsáhlé požáry.

Ukázka z expozice tamního muzea

Ke hřbitovnímu pozdně renesančnímu kostelu sv. Jiří, vybudovanému v letech 1613 až 1616 vlašským stavitelem Santinim Malvazionim, se vydáme Pražskou ulicí - z náměstí vede přímo na jih.

Přitom projdeme renesanční Pražskou bránou, vystavěnou v roce 1580, další z řady fotogenických velvarských staveb. Zahlédneme už jen ji, ovšem město se kdysi pyšnilo i dalšími: k opevnění v 16. století patřily i brány Roudnická (zbořena byla v roce 1841) a Malovarská.

Na jejím místě vyrostla v 70. letech 16. století renesanční Slánská brána (ta byla zbořena v roce 1878). Slánskou ulicí je ještě možné dojít k rybníku -pár kroků před jeho vodní plochou stojí na nízkém návrší kostel Všech svatých. Říká se mu také Malovarský kostel, protože stojí na místě někdejší osady Malovary, která vznikla ještě dřív než samotné Velvary.

Část z jeho inventáře je k vidění v městském muzeu (v Pražské ulici, v polovině cesty mezi náměstím a Pražskou bránou).

Návštěva v muzeu

"Jde o takzvaný Malovarský poklad, odkrytý v šedesátých letech minulého století při bagrování," přestavila mi soubor cínového nádobí správkyně muzea Jitka Kůrková. Talíře, mísy a konvice pocházejí z doby okolo 16. až 17. století.

V muzeu, které své sbírky zpřístupnilo v roce 1932, je toho k vidění nepoměrně víc. Archeologické nálezy od starší doby kamenné po ranný středověk dokladují nejstarší dějiny Velvar. Další exponáty se věnují jeho vývoji od 13. století do roku 1918.

Nechybějí ukázky historického nábytku a odívání z 19. století. Stálá expozice obsahuje i ukázky starých řemesel. Stačí se přesvědčit (informace o návštěvní době přinášíme na jiném místě).

Panská hospoda

Procházku Velvary můžeme zakončit zpátky na náměstí - ještě jsme si totiž neprohlédli zdejší barokní morový mariánský obelisk.

V centru náměstí stojí od roku 1719 a jeho autorem je František Tollinger. Dílo mělo ochránit před pohromami - podnětem byl nejspíše rok 1713, kdy Velvary postihla morová nákaza.

Za Dvořákem do Nelahozevsi

"Návštěvu Velvar lze spojit například s procházkou do nedaleké Nelahozevsi," napovídá případným turistům správkyně Jitka Kůrková. Do místa s krásným zámkem a rodným domem Antonína Dvořáka je to zhruba osm kilometrů.

A spojitost těchto dvou míst je ostatně nejen geografická. Otec světoznámého skladatele, František Dvořák, je pochován na velvarském hřbitově u kostela sv. Jiří.