Stát Ceará nese své jméno už od roku 1535 a existují dvě verze jeho původu. Podle jedné je název odvozen od indiánského slova ceará označujícího druh papouška. Druhá tvrdí, že Portugalcům prozkoumávajícím severovýchodní pobřeží své nové provincie učarovaly pohyblivé písečné duny s nádhernými oázami a deštnými jezery, které zkušeným cestovatelům připomínaly africkou Saharu.

Její jméno prý také používali pro tuto oblast. Zkomolením pak vznikla Ceará. I když kdo ví. Třeba tomuto státu říkali Portugalci podle Sahary, indiáni podle papouška a nakonec se nějak domluvili. Jisté je, že při pátrání po papouškovi ceará jsem byl neúspěšný. Nikdo ze vstřícných a milých Cearanů, s nimiž jsem mluvil, o podobném ptákovi v životě neslyšel.

Sáňkování na dunách

Na rozdíl od Sahary se do království cearských písečných dun můžete bez problémů vydat na výlet bez průvodce. Pro jistotou je však lépe se příliš nevzdalovat od vesnic a městeček. V křovinách pokrývajících některé duny mají totiž svá hnízda chřestýši. Rybáři z vesnic na pobřeží jejich hnízda v okolí naštěstí pravidelně ničí, a to až do vzdálenosti několika kilometrů do vnitrozemí.

Třicet kilometrů od přírodní památky Morro Branco se třeba nachází vesnice, jejíž portugalský název nelze přeložit jinak než Chřestýšov. Jedním z důvodů vybíjení hadích hnízd je, že zde děti kromě fotbalu a koupání mají ještě jednu oblíbenou zábavu, kterou lze provádět pouze na písečných dunách. A tou je sáňkování. Snad každý cearský vesnický kluk vlastní prkno, na kterém chodí duny sjíždět.

Buď na zadku nebo stoje na nohou. Ti bohatší mají dokonce originální snowboardy, pochopitelně bez vázání. Tomuto sportu se proto také někdy přezdívá sandboard. Kluci vám svá prkna kdykoliv zadarmo a bez váhání půjčí. Takže si můžete na písku zasáňkovat nebo zasurfovat. Není to nic nebezpečného. Pád do měkkého písku nebolí ani v největší rychlosti.

Místní písečné duny mají do bezútěšnosti klasických afrických a asijských pouští daleko. Každých pár kilometrů totiž narazíte na oázy nebo deštná jezera obklopená pásem zeleně. Nejlépe se k nim dostanete na populárních čtyřkolových buginách. Svezení na nich vám ochotně nabídnou desítky místních průvodců.

Některá jezera vydrží po celý rok, jiná nepřežijí návrat období sucha. V jezerech se můžete vykoupat ve sladké vodě. Ostatně místní se dělí na dvě skupiny. Jedni tvrdí, že nejlepší je koupání na mořských plážích, druzí že v oázách a jezerech. Smírně mohu konstatovat, že stojí za to obojí.

Náměstí lhářů

Hned po hlavním městě Fortaleze je pravděpodobně nejnavštěvovanějším místem státu Ceará přírodní památka Morro Branco. Od Fortalezy leží podél pobřeží na jih asi osmdesát kilometrů. Je to jakýsi miniaturní Grand Canyon a nachází se kousek od stejnojmenného městečka.

Na první pohled vypadá jako skupina červených skal vysokých okolo deseti metrů, mezi nimiž je několik labyrintů. Monument je však vytvořen pouze červeným pískem, který za stovky let ztvrdl. Stále se ovšem drolí a působením větru a deště se rozpadá a jeho tvář neustále mění.

Uprostřed města Morro Branco se nachází malinkaté náměstíčko, na němž se scházejí rybáři a vychvalují své neuvěřitelné úlovky, které se jim podařilo chytit na jejich malých lodích jangadas. Právě proto nese název Náměstí lhářů. Oficiálně lze proto na tomto náměstí lhát jak je libo a není divu, že slovům zde proneseným nikdo nevěří.

Slaná i sladká

Desítky kilometrů podél pobřeží na obě strany od městečka se táhne Praia das Fontes - Pláž pramenů. Nachází se tu proto spousta hotelů, do kterých jezdí i čeští turisté. Pláž své jméno dostala díky desítkám minerálních pramenů, které na ni vytékají.

Může se stát, že vás válení na pláži a toulání písečnými dunami a oázami časem unaví. Pak je nejlepší vyrazit na výlet do pohoří Baturité s nadmořskou výškou přes tisíc metrů. Je celé zalesněné tropickou vegetací a jeho součástí je národní park Ubajara. Kromě přírody a nádherných vodopádů tu stojí za návštěvu dva kláštery - kapucínský a jezuitský. Zvlášť z vrchních pater jezuitského kláštera je neuvěřitelný výhled do dalekého okolí.

Až se do státu Ceará vydáte, nezapomeňte si s sebou vzít mapu hvězdné oblohy. To abyste našli Jižní kříž, který je také vyveden na brazilské vlajce. Jak známo, obloha jižní polokoule je úplně jiná, než na jakou jsme zvyklí. A pohled na dosud neznámé hvězdy vleže na pláži se sklenkou místního národního koktejlu caipirinha stojí skutečně za to.

Rady a informace na cestu
JAK SE TAM DOSTAT
Do Fortalezy, hlavního města státu Ceará, nejčastěji létají pravidelné linky z Frankfurtu a Lisabonu. Letenka se dá v průměru pořídit za něco málo nad dvacet tisíc korun. V turistické sezóně létají z Prahy charterové lety.
JÍDLO A PITÍ
Brazilské restaurace servírují jedny z největších porcí na světě. Jídla jsou pro Čecha velmi chutná a levná. Hlavními surovinami jsou rýže, černé fazole a mouka z manioku. Černé fazole jsou často připravovány se slaninou a jsou základem národního jídla feijoady. Brazílie je dobytkářská velmoc, a proto je zde velmi kvalitní hovězí. Kdo neochutnal zdejší vařené hovězí, jako by zde ani nebyl. Velmi osvěžující je místní ovoce nepřeberných a oblíbená kokosová voda. Prodává se na ulici v kokosech, do nichž prodavač vyvrtá díru, strčí brčko a můžete ucucávat. Tradičním nápojem je samozřejmě káva. Pravá brazilská káva má být silná jako ďábel, horká jako peklo a sladká jako láska. Alkoholickým nápojům vévodí cachaca, destilát z cukrové třtiny. Národním nápojem je však caipirinha, která se míchá z cachacy, limetek, cukru a ledové tříště.
PENÍZE
Oficiální měnou je brazilský real, který se dělí na 100 centavos. Real má bankovky v hodnotě 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 realů. Současný kurz vůči americkému dolaru je 2,2 realu za dolar. Bez problémů lze všude vyměnit i eura. Jejich kurz je ovšem v Brazílii velmi nevýhodný a je lepší brát si dolary.
JAZYK
Úředním jazykem je portugalština. Má ovšem úplně jinou výslovnost než její evropská podoba. Často se domluvíte i španělsky a anglicky. Brazilci jsou velmi vstřícní a lze se domluvit pouhou gestikulací.
KRIMINALITA
V turistických částech Fortalezy je poměrně bezpečno. Pořádek zajišťuje velké množství policistů na ulicích. V okrajových částech je to horší. Známí jsou jak místní kapsáři, tak lupičské gangy. Zlatým pravidlem bezpečnosti je neprovokovat. Tedy vzít si s sebou na výpravu do města starší oblečení a pochopitelně bez šperků. Ve zbytku státu Ceará je kriminalita minimální. Ve venkovských městech a vesnicích se můžete procházet o půlnoci s drahým fotoaparátem a maximální nebezpečí vám hrozí od zatoulaného chřestýše.
NEMOCI
Ve státě Ceará je poměrně rozšířená žlutá zimnice a horečka dengue. Zdravému Evropanovi však příliš nehrozí. Výjimečně lze chytnout malárii. Jako prevence je proto zvlášť pro starší turisty vhodné začít užívat před cestou antimalarika. Skutečně reálnou hrozbou je pouze průjem z horka. Díky nízké vlhkosti a neustálému příjemnému větru si ani neuvědomíte, že jste kousek pod rovníkem a vzduch má teplotu třicet stupňů. Je proto důležité hodně pít. Ne však příliš studenou vodu s ledem. Studené pití i jídlo v rozehřátém organismu zpravidla vyvolá jednodenní průjem.