Červený vláček ukrajuje jeden metr výšky za druhým, tu visí na viaduktu, jinde zase mizí ve skalním tunelu. Region Engadin nás vítá bílým popraškem na stromech a mrazivým ovzduším. Sníh - není ho moc, ale stačí zakrýt zmrzlý podklad - nám proto při výstupu ve stanici Celerina křupe pod nohama.

Do sousedního Svatého Mořice je to opravdu, jen co by kamenem dohodil, a přitom jsou tady ceny o polovinu nižší. Do Mořice je to pouhou stanici čistým a přesným vláčkem, vyznavači sjezdových tratí se tam dostanou na lyžích. Celerina je stejně jako St. Moritz jedním z nástupních míst do oblasti Corviglia.

Ta patří mezi jeden z devíti areálu, kde se tady odehrávají zimní aktivity. Pokud je dostatek sněhu, mohou se milovníci bílých kopců po všech jejich osmaosmdesáti skvěle udržovaných sjezdovkách pohybovat pouze s jedním přesunem pomocí skibusu.

Špičková technika

Hned druhý den proto nazouváme lyže a po krátkém bloudění, kdy zjišťujeme, že jsme jedni z mála, kdo předvánoční čas tráví na lyžích, nasedáme do gondolky, která nás vyveze do první přestupní stanice Marguns (2278 m nad m.), ideální kotlina pro rodiny s dětmi.

Výška přes dva tisíce metrů, dokonalé technika a teplota kolem minus třinácti stupňů umožnily pokrýt technickým sněhem i místa, kde ten přírodní zatím chyběl. Většina sjezdovek je proto otevřena a my jedeme vyzkoušet černou Selinu. Zvládáme ji v klidu všichni, a tak si již poněkolikáté vyslechneme obdiv místního průvodce, jak dobře lyžujeme.

Ve většině alpských zemích Češi opravdu budí obdiv tím, jak bravurně krouží po sjezdovkách. Kde se má našinec za středně pokročilého, tleskají horalové nadšením. Proto se při půjčování lyží vždy vyplatí tvrdit, že už chybí poslední stupínek k tomu, aby z vás byl král nebezpečných svahů. Při přejíždění lehkých terénů vám tak nevypnou lyže seřízené na plužícího začátečníka.

V poledne jen nakoukneme do restaurace Mathis Food Affairs (stanice Corviglia 2486 m n. m.), kde se nechávají vidět zbohatlíci nad hamburgrem s kaviárem a láhví šampaňského. Za okny se rýsují alpské vrcholky a při odchodu téměř vrážíme do vesele štěbetající skupinky českých teeneagerů.

Jezera, kam se podíváš

My jíme sice v o poznání skromnější restauraci, ochota a úsměv personálu ale nemizí ani s přibývající výškou. Na Piz Nair (3057 metrů nad mořem) ochutnáváme speciality kantonu včetně röstů s klobásou, lepkavého rizota a červeného vína ze sousedního kantonu. Dolů naštěstí musíme kus lanovkou, protože nejvýše položená červená Grischa nemá dost sněhu.

Do Svatého Mořice pak sjíždíme rozvážně a za slunečního svitu se na mnoha zastávkách kocháme pohledem do údolí. Tomu dominuje jezero, které stále ještě čeká na svůj ledový krunýř. Luxusní hotely okolo něj jsou jen nepatrnými tečkami, podobně jako olympijský stadión.

Jezera nás na naší cestě po Švýcarsku neopustí ani na chvíli. Kdo jede vlakem, potká první hned u Curychu, další mu pak budou značit v pravidelných intervalech cestu po jednotlivých kantonech. Jsou krásná, čistá a příkré hory začínají hned u jejich břehů.

Další lyžařské terény u Sv. Mořice - tentokrát v oblasti Corvatsch - jako by v nich zase končily. Kopce jsou mírnější a pozvolnější než v Corviglii, zase tu ale nechybí ledovec. Špička jeho splazu se chvílemi nebezpečně blíží k silnici, po které se přibližujeme k nástupní stanici. Na parkovišti nás skoro symbolicky vítá rodinka vystupující z auta s českou poznávací značkou.

Vana pod širým nebem

Milovníci freeridu - lyžování ve volném terénu - si přijdou na své v další oblasti přiléhající ke Svatému Mořici. V Diavolezze se začíná ve třech tisících a končí po strmé jízdě o tisíc metrů níž. Celá lDiavolezza bude nově v provozu minimálně do června.

Kdo dává přednost lenošení, může si tady objednat horskou koupel. Na čtyřicet stupňů vyhřátá voda je v parní lázni hned vedle hotelu Diavolezza (2978 m n. m.). Měděný kotel vypadá jako čertovská vymoženost - také do něho přikládají polínka ve spodní části, podobnost s českým peklem je tak až zarážející.

"Nejdřív se vykoupete, pak najíte a nakonec můžete i lyžovat," říká majitel a popisuje i další vymoženost. Večer se na protějším svahu rozvine plátno a návštěvníci přímo z terasy sledují filmové novinky. Čtyřlůžkový pokoj tu vyjde s polopenzí na 71 švýcarských franků. Večeře má čtyři chody.