Několik let se ke mně dostávají střípky informací o tom, že se v jihlavském podzemí dějí nevysvětlitelné události. Rozhodl jsem se proto, že pod povrch Jihlavy se musím stůj co stůj podívat. Je zde údajně 25 kilometrů středověkých chodeb.

Dodnes ovšem nikdo nedokázal přesvědčivě vysvětlit, proč několik metrů podzemní štoly pod Jihlavou zeleně světélkuje. Další záhadou je stín tajemného mnicha, který prý shlíží ze stěny zářivé chodby, a jednou se dokonce o několik metrů před zraky lidí posunul.

Se záhadami nejsou žerty

Současní pozorovatelé podzemí odmítají jakékoliv záhady komentovat, o duchovi ze svítivé chodby nechtějí hovořit a na rovinu říkají, že do středověkého labyrintu nemohu za tímto účelem vejít. Tuhý odpor provozovatelů nutně vyvolává dojem, že chtějí něco skrýt, čímž ještě více rozdmýchávají zvědavost.

Vzal jsem si proto do hlavy, že čtenářům i posluchačům musím za každou cenu přinést informace o tom, co se v podzemí skutečně stalo. Požádal jsem oficiální cestou jihlavský magistrát o vstup pod povrch krajského města, a nakonec jsem ho dostal. Cesta k tajemství se otevřela.

Chodba posetá světélky

Do tajemného podzemního světa jsem se vydal jako jeden ze čtyřčlenné expedice, spolu s Jaroslavou Zimolovou, která kdysi společně s dalšími lidmi viděla ve svítivé chodbě pohyblivý stín mnicha. Na výpravě nechyběli ani skeptik vůči záhadám Jan Šustr a znalec podzemí Jiří Havlíček. Studené a vlhké chodby vedou ke Svítivce, jak průvodci důvěrně pojmenovali tajemnou chodbu.

Když pan Havlíček zhasl, všechno se ve mně sevřelo. To, co jsem viděl, bylo neuvěřitelné: Několik metrů chodby opravdu zářilo po stranách i na stropě zelenkavým světlem, takže jsme mohli bezpečně rozeznat své siluety. Měl jsem dojem, jako by se do jihlavského podzemí slétly všechny světlušky světa a na zdech štoly pro nás svítily.

Mnich se pohnul

Paní Zimolová začala vyprávět, co se jí před lety na tomto místě stalo. Ukázala nám nejdříve siluetu mnicha, který vystupuje na stěně jako černý stín. Ten stín se začal jednoho dne pohybovat před zraky návštěvníků. A zatímco tohle všechno líčila, skeptik Šustr odmítavě kroutil hlavou a já koutkem oka hlídal mnichův stín na kamenné stěně.

Při sebemenším náznaku něčeho podivného jsem byl připraven utéct. Pak mě paní Zimolová vyzvala, abych před přízrak nastavil dlaň a připravil se na pocit brnění. A opravdu - ze všeho nejdříve mě začaly mravenčit nohy.

Nejen za tajemným mnichem proto zamířil další díl cyklu Česko - země neznámá. (Více na www.rozhlas.cz/regiony)