Důvodem založení Terezína byly války Marie Terezie s Pruskem. Severní hranice českého království nebyla tehdy, v druhé polovině 18. století, proti nepříteli dostatečně chráněna. Proto Marie Terezie ještě před svou smrtí v roce 1780 rozhodla, že se u severních hranic mezi řekami Ohře a Labe vybuduje pevnost. Základní kámen položil 6. října 1780 císařovnin syn a spoluvladař Josef II. Pevnost byla na počest jeho matky pojmenována Theresienstadt - Terezín.

Pevnost se budovala asi jedenáct let, podle plánů francouzské stavitelské školy v Meziéres. Vznikla na půdorysu - laicky řečeno - mnohacípé hvězdy. Sestává z velké pevnosti - což je samotné město. Dále je tu malá pevnost, kde za druhé světové války zřídilo gestapo vězení. Do pevnostního systému patří i tzv. horní a dolní retranchment, což jsou obranné prostory za řekou.

Terezín platil v 18. století za největší a nejdokonalejší pevnost. V mírových dobách tu žilo necelých šest tisíc vojáků. V případě války mohla pevnost pojmout až 80 tisíc mužů. Zároveň se tu mohl skladovat materiál, který by tak velké armádě umožnil žít v pevnosti bezmála půl roku.

Z kasemat vězení

Městské ulice se pravoúhle protínají a stojí v nich strohé kasárenské budovy. Ty jsou maximálně dvoupatrové a ne vyšší než 14 metrů. To proto, aby nepřesahovaly hradby. Jednou z mála budov, které nařízenou výšku staveb porušují, je kostel. I ten ale svou fasádou nenechá nikoho na pochybách, že jde o kostel posádkový.

Přesto, že pomalu každá cihla v Terezíně měla sloužit válečným účelům, nebyla pevnost nikdy ke svým účelům použita. Války a vojenská tažení se jí vyhýbaly, až koncem 19. století svůj vojenský smysl ztratila úplně. Posádka tu ale zůstávala. Z kasemat se stalo vězení, kde byli žalářováni především revolucionáři. Po sarajevském atentátu jeho strůjce Gavrilo Princip, v roce 1918 např. účastníci rumburské vzpoury.

Místo vojska studenti

V roce 1940 začala nejsmutnější část terezínské historie. Tehdy Malou pevnost převzalo gestapo a zřídilo tu vězení. O rok později bylo rozhodnuto, že město se přemění na ghetto pro židovské obyvatelstvo. Až do roku 1945 prošlo terezínským ghettem na 160 tisíc Židů, kteří odtud byli transportováni do vyhlazovacích táborů na východě.

Po osvobození se Terezín stal opět posádkovým městem. Koncem 90. let, po reformě české armády, vojáci odešli. Dříve "zelené" město se stalo "městem duchů".

Terezínští by chtěli prostory po armádě zaplnit vysokoškolskými studenty. Chtějí, aby se z bývalé pevnosti stalo univerzitní město. Ale to už je příběh, který napíše budoucnost.

(Více na internetové adrese www.rozhlas.cz/regiony)