Nejdůležitějším zbožím přepravovaným po této cestě se stala hornorakouská sůl. Snaha zajistit plynulejší přepravu tolik potřebného zboží vedla k hledání spolehlivějších cest. Poměrně bezpečná a i laciná byla říční doprava. Proto se již od 14. století pokoušelo mnoho vzdělaných mužů propojit Dunaj s Vltavou vodním kanálem, avšak úsilí Alberta ze Sterndhalu, Tomáše Seeauera, plukovníka Brequina či Josefa Walchera vždy ztroskotalo na pohraničních horách. Jediným, kterému se podařilo tento složitý úkol nějakým způsobem vyřešit, byl Josef Rosenauer, schwarzenberský lesní inženýr. Jeho kanál vystavěný v letech 1789 až 1791 se však hodil pouze k plavení dřeva.

První zmínky o železnici

V roce 1807 vznikla Česká hydrotechnická privilegovaná společnost. Smyslem její činnosti mělo být vybudování právě tohoto kanálu. Vědeckým ředitelem společnosti byl zvolen František Josef Gerstner (1756 až 1832), profesor na pražské polytechnice. F. J. Gerstner byl pověřen vypracováním posudku na projekt plánovaného kanálu. Jeho závěry byly jasné: projekt je sice realizovatelný, ale technicky velmi náročný, a proto neúměrně drahý. Gerstner však nabídl i možné řešení - postavit "železnou silnici".

Teprve o čtrnáct let později byl realizací projektu svého otce pověřen František Antonín Gerstner (1795-1840). Stavební práce byly zahájeny 28. července 1825 nedaleko Netřebic. Po mnoha obtížích spojených s financováním stavby, odporem velké části obyvatelstva jižních Čech, byla 30. září 1828 zahájena přeprava v úseku České Budějovice-Kerschbaum. V té době však stavbu železnice již vedl Matthias Schönerer. Prvního srpna 1832 byl zprovozněn celý úsek České Budějovice-Linec.

V letech 1834 až 1836 byla železnice prodloužena dále do Gmundenu. Od roku 1856 provozovala tuto železnici Západní dráha císařovny Alžběty. 18. srpna 1868 byla slavnostně zahájena přestavba železnice na parní provoz. Od dubna 1870 byla na koněspřežce v úseku České Budějovice-Kerschbaum zastavena veškerá doprava. Trasu koněspřežky (nikoli vlastní drážní těleso) na českém území bylo možné až na menší úpravy použít i pro lokomotivní provoz, a tak 23. srpna 1870 projel první pracovní vlak tažený lokomotivou z Budějovic do stanice Rybník.

Osudy Františka Antonína

Českou část, tedy tzv. severní rampu, postavil František Antonín, rytíř z Gerstnerů. Je to neuvěřitelné, ale ani na datu narození tohoto slavného muže se nemohou historici shodnout. Bylo to 17. května 1795 v Praze, dalším uváděným datem narození je 11. květen 1793, ale také 19. duben 1796.

Vystudoval na pražské polytechnice. Od roku 1818 se stal profesorem matematiky a praktické geometrie na polytechnickém institutu ve Vídni. V letech 1824-1828 řídil práce na výstavbě koněspřežné železnice. Po svém odchodu ze stavby odjíždí nejprve do Anglie a poté do carského Ruska (1834), kde byla pod jeho vedením postavena parní železnice mezi Petrohradem a Carským Selem (1837). Společně s Angličanem Cockerillem se chystal vybudovat železnici z Moskvy do Petrohradu, proto odjel do Ameriky načerpat nové zkušenosti. Tam ho však v roce 1840 zastihla smrt.

Více než biografické údaje vypovídá o životě Františka Antonína Gersnera jeho dílo.

(Více na www.rozhlas.cz/regiony)