Živý plot dodá domu i jeho okolí jedinečný vzhled

Výsadbu živého plotu plánujeme s citem a pokusíme se nalézt únosnou míru mezi ochranou soukromí a dostatkem místa pro kontakt s okolím. Z těchto důvodů neosadíme zahradu živým plotem ze všech stran. Jaké dřeviny jsou vhodné?

Mezi nejčastěji vysazované dřeviny patří túje, habr, hlohyně, tis, cypřišek a weigélie. K dostání jsou ve velikosti od 60 cm do 1,5 m. Cena těchto dřevin se pohybuje v rozmezí od 50 do 200 Kč za kus, podle druhu.

Živý plot v blízkosti domu by neměl překročit výšku okenní římsy v přízemí. Zahrady, které nepotřebují ochránit proti pohledům zvenčí, snesou nižší oplocení.

Prostor zahrady prohloubíme, vysadíme-li před živý plot odstupňované rostliny.

Živé ploty přinášejí mj. klimatické a ekologické efekty. Zvlhčují vzduch, omezují sluneční paprsky a mírní žár vrcholného léta. Listy keřů filtrují vzduch od škodlivin, účinně tlumí i hluky z okolí.

Poskytují také životní prostor hmyzu a ptactvu. Správně vybrané rostliny vytvářejí harmonické prostředí, ve kterém se cítíme dobře.

Habr snáší nižší teploty i těžší vlhčí půdy. Rychle roste, plot se stříhá v srpnu.

Hloh samotný je hrubý, neproniknutelný a nepříliš vzhledný. Lepší je kombinace s bukem, habrem babykou nebo ptačím zobem.

Buk – jeho zelenolisté i červenolisté formy jsou vhodné pro zvláště vysoké ploty k ochraně proti větru. Snáší vápenaté půdy a exponované polohy.

Střemcha vavřínová potřebuje vhodné stanoviště a dostatek prostoru, pak vytvoří pěkný stálezelený plot.

Cypřišek Leylandův vyniká nejrychlejším růstem. Za pět let naroste do výšky 3–5 m, vyžaduje ovšem pravidelný řez.

Ptačí zob je otužilá a nenáročná rostlina s rychlým růstem.

Cesmína obecná roste zpočátku pomalu, pak ale vytvoří hustý a neproniknutelný plot.

Bobkovišeň vytváří pěkné vysoké ploty s hustými lesklými listy, potřebuje hodně prostoru.

Túje Brabant roste rychleji, zato vyžaduje větší péči a častější zastřihování.

Tis – oblíbený jehličnan, který nabízí vedle tmavě zelených tisů i zářivé žluté formy. Stříhá se v pozdním létě.

Túje Smaragd neboli zerav patří k nejoblíbenějším rostlinám. Neroste ale moc rychle, za jeden rok povyroste o 20 cm.

Stálezelený dřišťál svými trny na větvích může ochránit zahradu proti vniknutí zvířat.

Sadové a botanické růže ze skupiny Floribunda, na okraj zahrady je vhodnější forma Rosa rugosa.

Tavolník s bílými květy, které se otevírají v květnu, a listy, jež se na podzim zbarvují, plně mrazuvzdorný keř.

Hlohyně je nejodolnější vůči mrazu, ostatní druhy s krásnými plody jsou choulostivější.

Rhododendron vysazujeme na prostorném místě s kyselou půdou.

Zimostráz obecný roste pomalu, není náročný na půdu, někdy však namrzá. Stříhá se v červenci až srpnu.

Levandule lékařská přezimuje venku bez problémů, pokud je vysazena na místě s dobře propustnou, v zimě nepřevlhčenou půdou. Květní stonky odstřiháváme po odkvětu a rostliny sestřihujeme v dubnu dosti hluboko, nikoliv však do starého dřeva. Nestříhané rostliny mají nevzhledný tvar.

Dřišťál – zakrslá barevná forma s načervenalými listy vyžaduje slunné stanoviště a stříhá se po opadu lístků.

Santolina je nízký keřík se stříbrnými listy, v létě se žlutými květy. Odkvetlá květenství odstraňujeme a rostliny sestřihujeme v dubnu.

K oblíbeným kvetoucím keřům, které se hodí pro volné nestříhané ploty, patří mj. trojpuk drsný, kdoulovec, zimolez obyčejný, kalina, ibišek syrský, meruzalka krvavá, ruj vlasatá, forsytie, kolkvície, šeřík, muchovník, dřín obecný.

Tyto keře mění vzhled v průběhu roku – od jarních výhonků přes květy a dozrávající plody až k podzimnímu vybarvení. Nikdy nenudí. Jejich spektrum sahá od velkých keřů rostoucích do výšky několika metrů až po trpasličí keříčky.

Jednotlivé keře nebo jejich skupiny utvářejí vzhled zahrady. Jsou nepostradatelné, zejména potřebujeme-li rozdělit pozemek na jednotlivé části.

Vysazujeme-li na okraji zahrady živý plot, dáme přednost domácím druhům. Vhodní kandidáti: třezalka, keřové růže, mochnovec křovitý, azalky, skalník, pustoryl, kalina, čilimník, jasmín, brslen nebo vilín.

K optickému rozdělení zahrady (zakrytí kompostu, oddělení okrasné a užitkové části) poslouží i ovocné keře. Oceníme je hlavně na malých zahradách.

Hodí se rybízy, angrešty, josty, borůvky, zimolezy kamčatské, maliny nebo ostružiny. Při výsadbě keřů a dřevin vždy počítáme s jejich velikostí v dospělosti!

Šňůrou označíme výsadbovou čáru, zryjeme pás půdy 90 cm široký, 40—60 cm hluboký a odplevelíme.

Rostliny v kontejneru sázíme kdykoli, rostliny s kořenovým balem buď v dubnu, nebo od září do poloviny října, prostokořenné rostliny bez balu od října do zámrazu.

V prvním roce pečlivě zaléváme, stálezelené dřeviny i v průběhu zimy.

Po výsadbě je nutný silný řez — rostliny bez balu na polovinu, rostliny s balem na 2/3 původní výšky.

Ve druhém roce a později je postupně upravujeme do žádoucího tvaru a výšky, zpravidla 2x ročně — v předjaří a při silném růstu asi v druhé polovině června, ploty z jehličnatých dřevin tvarujeme jednou za rok v předjaří před začátkem rašení nebo v srpnu.

Dodržujeme kónický tvar stěny, tzn., že se stěna pozvolna zužuje směrem do výšky, základna je širší (stačí 5cm rozdíl na 1 m výšky).

Dřeviny sázíme do jedné nebo do dvou řad. Keře v jedné řadě sázíme 30-45 cm od sebe, velké stromy a keře 50-75 cm od sebe, ve dvou řadách pak ve vzdálenosti 45 cm od sebe s tím, že mezi řadami má zůstat pás široký 40 cm.