Článek
Pepřinec, latinsky Peperomia, volně roste převážně v Jižní Americe. Jde o čistě okrasnou stálezelenou rostlinu, kterou pěstujeme v domácích podmínkách, vytápěných sklenících a zimních zahradách, a to buď běžně v květináči, nebo v teráriu.
Vzpřímeně i převisle
Existují trpasličí variety nepřesahující výšku 15 cm (P. columella), převislé druhy s dlouhými výhony (P. rotundifolia, P. glabella, P. scandens), kompaktní vzpřímené či růžicovité husté trsy měřící 20-25 cm (P. caperata, P. marmorata) i rostliny s lodyhami vysokými až 40 cm (P. verticillata). Lze jen těžko uvěřit, že všechny druhy (je jich okolo 1000) náleží do jednoho rodu.
Peperomia caperata - osvědčená klasika mezi pepřinci.
Listy, které neomrzí
Společným jmenovatelem pepřinců jsou zajímavé a velice rozmanité listy, které se vzájemně odlišují tvarem, velikostí, uspořádáním, strukturou, povrchem a barvou. Proto patří mezi nejnadšeněji sbírané pokojové rostliny. Tyto druhy a odrůdy se pyšní zvlášť výrazným olistěním:
P. Rosso - asi 5 cm dlouhé kopinaté, rýhované, lesklé, tmavě zelený líc, rub a lodyhy purpurové
Množství štíhlých klásků a rýhované, na rubu vínové listy představuje Peperomia Rosso.
P. ferreyrae - dlouhé, živě zelené, dužnaté, podobné štíhlým fazolovým luskům
P. obtusifolia Variegata - velké okrouhlé, jakoby voskované, tuhé, krémově až žlutě panašované
P. caperata - srdčité, silně svraštělé, 2 až 5 cm dlouhé, temně zelené
P. argyreia - srdčité, kožovité, zelené, stříbřitě proužkované, až 9 cm dlouhé
P. caperata Schumi Red - kultivar s karmínovými listy a lodyhami
Vínový kultivar P. caperata Schumi Red nápaditě oživí klidně i obyčejný botník.
P. graveolens - silně masité, prohnuté, svrchu zelené, vespod vínovočervené
Decentní květy
Jednotlivé bílé, zelenkavé nebo žluté kvítky nakvétají nepravidelně během roku. Jsou titěrné. Vyrůstají ale v zajímavých vzpřímených kláscích připomínajících provázek nebo květenství jitrocele. Peperomia fraseri, jako jediný druh, nabízí nápadné husté klasy bílých, slabě vonných květů na vínových lodyhách.
Stanoviště a péče
Poměrně trvanlivé pepřince jsou velice skromné, pokud jde o zálivku. Nadměrná vlhkost zeminy způsobuje hnilobu kořenů a krčků, které rychle podléhají.
Kompaktními a nenáročnými pepřinci bez problémů ozeleníme i méně obvyklá místa.
Vyhovuje jim polostín nebo plné světlo bez přímých slunečních paprsků. Od dubna do září aplikujeme hnojivo pro pokojové rostliny.
Rostliny dorůstají relativně pomalu a zřídkakdy vyžadují více jak jedno přesazení. Květináč by neměl být příliš velký. Pepřince dobře rostou i v mělkých nádobách.
Rostliny mají rády teplo. V přetopených místnostech rostliny nemlžíme, ale postavíme je na vrstvu štěrku s vodou, aby se zvýšila vzdušná vlhkost.
Správné množení
Starší rostliny někdy ztrácejí na půvabu. Opravíme je sestřižením nebo si vypěstujeme rostlinu novou. Snadno to jde vrcholovými řízky. Většinu pepřinců můžeme množit i listovými řízky, dělením trsů či růžicovými odnožemi. Optimální pro množení je jaro a podzim. Jemný kořenový systém rostlin vyžaduje kyprý substrát.
