Rostliny z čeledi hvězdnicovitých - krásky s rozmanitou škálou barev i tvarů

Čeleď hvězdnicovitých Asteraceae botanici pojmenovali po květině hvězdnici (Aster). Jako jedna z nejpočetnějších čeledí oplývá rozmanitou škálou barev a tvarů. Pod společnou střechou tak žijí rody známé i méně vídané, jako jsou veselá slunečnice, nedůtklivý bodlák, urostlý ostropestřec i nizounká pupava, ale taky třeba léčivý oman nebo jedovatý vratič.

Co mají společného? Květenství tvářící se jako jediný květ, jenž se ve skutečnosti skládá z mnoha drobných jednotlivých kvítků. Patří sem letničky i trvalky, bez kterých by záhonu chyběla správná jiskra. Jak se jmenují a čím zaujmou?

Není kdovíjak sličná ani nápadná, přesto stojí za to, povědět si o ní víc, protože je to trvalka, kterou nemá každý a ke všemu leccos vydrží. Může být vystavena prudkému větru, poledním vedrům i krupobití, přesto trsy vysoké a široké okolo půl metru zůstanou bez poskvrnky.

Velmi pěkná je kombinace stříbřitě chlupatých stonků a nahloučených jakoby slaměných úborů v odstínu mořských perel, které svádějí k bližšímu prozkoumání od léta do podzimu.

Rostlinu po odkvětu nestříháme, zvláštním plodenstvím obohacuje záhon dlouho do zimy.

Na rozdíl od ostatních druhů upadl na čas v zapomnění, nyní se ale opět těší zájmu a vstupuje na scénu přírodních i formálních zahrad. Možná za to může skromnost, možná starosvětský šarm, jenž záhonům dává nádech nostalgie.

Od příbuzných se liší nápadnějšími úbory s širokými jazykovitými květy, které září bělobou na vzpřímených lodyhách vysokých až 90 cm. Kvete od července do září a nepotřebuje k tomu nic než slunce a vlhčí zem.

Existuje také plnokvětá forma, jejíž trubkovité kvítky se přeměnily na jazykovité.

Populární a stálá obyvatelka zahrady je v první řadě restauračním zařízením pro včely, kterým v době pozdního léta a podzimu, kdy tahle zářivá hvězda kvete, nastávají hektické časy, aby nastřádaly dostatek potravy na zimu.

Bílé, modré, fialové, bordó anebo pudrově růžové květy vydrží kvést dlouhé týdny, pokud se na ně nebude mračit stín. Prospívá jim pravidelné dělení starších trsů a dobře živená půda, která nesmí vyschnout ani dlouho držet vodu.

Čím lépe je vidět žluté očko vprostřed úboru, tím bohatší výslužku si z něj včely odnesou.

Až 80 cm vysokou letničku můžeme vplést klidně do záhonového lemu. Je totiž štíhlounká a listy má jemné jako kopr, proto nikomu zaclánět nebude. Vysejeme-li semínka do volné půdy už koncem dubna, začnou se velké miskovité úbory otevírat v posledních červnových týdnech.

Široké květy v bílé barvě a nejrůznějších odstínech růžové kvetou neúnavně, ať panují tropy, nebo padá déšť, dokud si na ně nedošlápne první mrazík.

Semena se poslední dobou těžko shánějí, proto si je po odkvětu nezapomeneme nasbírat do zásoby.

Jako by slunce bylo zdrojem inspirace k tvorbě květenství s široce koláčovitým tvarem a paprsky jazykovitých kvítků, které přes léto hýří v čistě žluté, bronzově oranžové, červené i vínové barvě nebo v kombinaci žluté s červenou.

Ozdoba květinových rabátek a sličný doprovod růžových keřů kvete velmi dlouho, výborně odolává suchu, ale jinak je to trvalka trochu nevděčná, protože má ve zvyku po dvou až třech letech mizet beze stopy.

Nízké kultivary zkrášlují kromě záhonů také nádoby a truhlíky.

Cínie neboli ostálka, chcete-li. Ať už téhle nepřehlédnutelné jednoletce říkáme jakkoli, rozhodně nebudeme litovat, když si ji pozveme do zahrady. Okouzluje romantickým půvabem a barvami, ze kterých až přecházejí oči.

Jednoduché, poloplné až plné úbory v odstínu hořčice, růženínu, šarlatu či smetany lahodí očím ještě v době, kdy si léto podává ruku s podzimem. Můžeme je uříznout a dát do vázy. Miluje slunné pozice s propustnou půdou.

Když koupíme sazeničky, ušetříme si práci se zdlouhavým předpěstováním na parapetu.