Článek
Dřeviny pro listy, kůru a výhony
Stromy a keře utvářejí kostru zahrady. Jsou největší z rostlin, a proto na sebe upoutávají pohled jako první. Vybíráme proto takové druhy, které působí zajímavě co nejdéle.
Pozornost na sebe strhávají červené, žluté, oranžové, dokonce černé výhony svíd (Cornus). Výrazné a pěkně tvarované jsou i vrby (Salix).
Zajímavou kůru třešní (Prunus serrula) či platanu javorolistého (Platanus acerifolia) také nikdo nepřehlédne.
Do koulí, kuželů, zvířecích podob nebo hradů se bezvadně tvaruje zimostráz (Buxus) a nezničitelný tis (Taxus). Dramatického efektu docílíme kombinací černozeleného tisu se žlutopestrým kultivarem Fastigiata Aurea.
Holé větve lísky obecné (Corylus avellana) zdobí po Novém roce množství dlouhých jehněd.
Jako solitéry se uplatní především větší exempláře, např. buk lesní převislý (Fagus sylvatica Pendula), muchovník velký (Amelanchier lamarckii) či smuteční forma cypřišku nutkajského (Chamaecyparis nootkatensis Pendula).
Na hranice pozemku se báječně hodí živé ploty z elegantních stálezelených cesmín (Ilex) anebo o něco tradičnějších lískových keřů (Corylus), které jsou navíc krátce po Novém roce ověšené množstvím nových jehněd.
V nádobě to sluší jedli vznešené (Abies procera Glauca) se zářivě modrými jehlicemi a brslenu (Euonymus fortunei Emerald Gaiety) s bíle panašovanými listy, které v zimě získávají krásný purpurový odstín.
Unikátní zimní vybarvení získává panašovaný kultivar brslenu Emerald Gaiety.
Květy a plody navzdory chladu
Protože jsou rostliny s květy a přetrvávajícími plody v tuto roční dobu obzvláště cenné, snažíme se je umístit tak, abychom na ně měli pěkný výhled i z tepla domova.
Nad sněhovou peřinou náramně vynikají barevné plody hlohyně (Pyracantha), skalníku (Cotoneaster), krásnoplodky (Callicarpa) či dřišťálů (Berberis).
Dlouhotrvající krásu si ponechávají tuhé, sametové lusky vistárie (Wisteria).
Extrémně dlouhou trvanlivostí se vyznačují ozdobné lusky popínavé vistárie.
I ten nejpošmournější den rozjasní treláž rozkvetlá žlutými kvítky jasmínu nahokvětého (Jasminum nudiflorum).
Stejně tak to umí zimnokvět časný (Chimonanthus praecox), vzpřímeně rostoucí až 3 m vysoký keř, který své voňavé zvonečkové květy otevírá během mírné zimy už v prosinci a svou krásu si uchovává až do začátku března.
Pravým pokladem zářícím do zimního šera je vilín (Hamamelis). Jeho neobvyklé třásničkové květy mají žlutou či oranžovočervenou barvu a příjemně voní.
Atraktivní květy vilínu (Hamamelis) se při mírné zimě otevírají již v lednu.
Ani čemeřice (Helleborus) se mrazivého počasí jen tak nezalekne. V lednu otevírá své velké květy, klenoucí se nad tmavě zelenými, kožovitými listy.
Suché, ale efektní trvalky a trávy
Mnohé uschlé trvalky a trávy vytvářejí zajímavé zimní efekty. Abychom se o ně nepřipravili, ponecháme důkladný úklid až na jaro.
Navršené kopečky sněhu na uschlých plochých květenstvích řebříčků (Achillea) a rozchodníkovců (Hylotelephium) vypadají úchvatně.
Ornamentální trávy protkané zimním sluncem působí přímo magicky.
Stejně tak omrzlá plodenství štětky (Dipsacus), bělotrnu (Echinops), máčky (Eryngium) a čechravy (Astilbe).
Poklidný ráz zahrady nyní dokonale podtrhují mnohé odrůdy z rodu ozdobnic (Miscanthus), kavyly (Stipa) či dochany (Pennisetum).
