Článek
V předzahrádce
Každodenní užívání činí z předzahrádky jednu z nejdůležitějších ploch u domu.
Neměly by na ní chybět uvítací stromky. Třeba úzké sloupovité jalovce (Juniperus) nebo na kmínku tvarované cypřišky (Chamaecyparis), které se svou velikostí hodí i do omezených prostor. Podél plotu se vyjímají skalníky (Cotoneaster) nebo mahonie (Mahonia). Oba keře tolerují jak slunce, tak stín. Přes pěšinku může přerůstat levandule (Lavandula) nebo zimolez lesklý (Lonicera nitida), který hravě nahradí o něco dražší zimostráz (Buxus). Nádoby u domovních dveří ožijí i rozkvetlými vřesovci (Erica), pierisem (Pieris) a na jaře kvetoucí skimmií japonskou (Skimmia japonica).
V okrasné zahradě
Zahrada za domem je považována za hlavní část pozemku, která zpravidla poskytuje největší prostor k výsadbě. Na jejích hranicích uplatníme živý plot z tisů (Taxus). Kdo upřednostňuje listy, vysadí spolehlivě mrazuodolnou odrůdu bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus ‘Herbergii’) nebo kalinu pražskou (Viburnum x pragense). Na trvalkovém záhoně lemovaném hebkými čistci (Stachys byzantina) a iberkami vždyzelenými (Iberis sempervirens) vynikne 40 cm vysoká čemeřice východní (Helleborus orientalis), juka (Yucca) a široká škála zajímavě vybarvených dlužich (Heuchera).
Čemeřici východní zdobí velké, hluboce dělené, kožovité listy. Květy se nad nimi objevují často již v prosinci.
Ve stínu prosperují nenáročné a vděčné bergenie (Bergenia) a půdopokryvný tlustonitník klasnatý (Pachysandra terminalis) s barvínkem (Vinca). O vertikální akcent se postará starý dobrý břečťan (Hedera) a brslen Fortuneův (Euonymus fortunei). Ve skalce se zelenají netřesky (Sempervivum), pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites), tařice (Aurinia saxatilis) nebo pohledný, maximálně 60 cm vysoký dřišťál bělolistý (Berberis candidula) s lesklými osténkatými lístky. Prostor mezi dlažbou vyplní mateřídouška (Thymus), polštářovitě se rozrůstající kostřavy (Festuca) a zakrslé ostřice (Carex).
U parkovací plochy
Venkovní stání je z estetických důvodů vhodné pohledově oddělit. Výborně se k tomu hodí rychle rostoucí cypřiš Leylandův (Cupressocyparis x leylandii), jehož roční přírůstek činí kolem jednoho metru. Poměrně rychle rostoucí a nenáročné jsou také populární túje (Thuja). Elegantně působí cesmíny (Ilex), u nichž pečlivě volíme odrůdy, protože ne všechny odolávají našim zimám, a exotikou zavání výrazný listoklasec (Phyllostachys flexuosa).
Rady a tipy
Stálezelené rostliny nesoustřeďujeme do jednoho místa. Potlačili bychom tím ostatní partie, což by se odrazilo na celkovém efektu i optické velikosti zahrady.
Jestliže nemrzne, zaléváme, protože stálezelené rostliny nepřestávají odpařovat vodu ani v zimě.
Z koniferů a neopadavých keřů odstraňujeme nánosy sněhu, aby se pod jejich tíhou nezlomily. Poprašek nevadí, chrání před vysušujícími větry a silným zářením.
Zvláště nebezpečné jsou pro rostliny holomrazy (teploty hluboko pod bodem mrazu za absence sněhové izolační pokrývky). Náchylnější druhy nebo mladé rostliny za těchto podmínek přikryjeme chvojím.
Mrazuvzdorné obaly by byla škoda zakrývat bublinkovou fólií. Namísto toho obalíme květináč, ve kterém jsou rostliny vysazeny. Pozor, odtokový otvor musí zůstat volný!
