Podzimní zahrada je plná kontrastů, užijte si je plnými doušky

Líska s břízou už si přichystaly nové jehnědy pro jaro, jinak se ale všecko připravuje na nadcházející zimu. Nejen na mezích a v lese, taky na zahradě, pokud je v ní aspoň špetka přírodního ducha, se čilý ruch střídá s hlubokým klidem a nám se vyplatí mít oči otevřené a uši nastražené.

Dno zdá se hlubší, hladina temnější, a přece je u jezírka pořád krásně. Pohádková nálada tu panuje časně z rána, kdy se do chladné vody opírá ze všech sil sluníčko a vytahuje z ní lehounké mlžné závoje.

V ten moment si všimneme, že místo bruslařek – postrachů komářích larev – brázdí vodní zrcadlo už jen barevné lodičky z listů. Dříve než se potopí a začnou tlít, vytáhneme je rybářským podběrákem, jinak vodu zakalí a podpoří rozvoj řas. S řasami to však není tak mrzuté, jak si mnozí myslí. Vysávají přebytečné živiny, a tím pomáhají uchovat vodu křišťálově čistou.

Vůbec tedy nevadí, když necháme pár zelených chomáčů plout pod hladinou. Před zimou se do nich poschovávají znakoplavky i jiní hmyzí obyvatelé vodního světa. Naopak čolek přezimuje na souši a nejspíš už podřimuje schoulený do klubíčka pod ztrouchnivělým pařezem nebo v hromádce listí.

Zářivě žlutá barva působí honosně a ve dnech skoupých na světlo venkovní prostor opticky rozjasňuje a prohřívá. K vidění je na listech hortenzií, lísek i tavolníků (Spiraea japonica), na květech listopadek, plodech kdouloní a také stéblech bezkolenců.

A nejen na stéblech, bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) Windspiel je zlatem zalitý od vrcholku až k patě.

Impozantní kultivar okrasné trávy tryská ze země jako gejzír tak vysoko, že člověk musí vzpažit ruku, aby se dotknul jeho lat odkvetlých už od léta. Jsou mnohem prořídlejší než třeba u ozdobnic, ale mají úžasnou schopnost zachytávat kapičky rosy. Celé to pak vypadá jako diamanty navlečené na zlatém řetízku.

A nejlepší je, že si takový luxus může dovolit každý, kdo bezkolenci dopřeje dostatek místa, půdní vláhy a slunce.

Vejčité, kopinaté, okrouhlé i srdčité, panašované při okraji nebo v samém středu a ve všech myslitelných odstínech zelené, také s modrým přelivem, nazlátlé, skoro bílé či omžené jako trnky – listy bohyšek (Hosta) mají stovky různých podob a rozrůstají se do trsů od miniaturních do dlaně (odrůda Country Mouse) po víc než metrové obry (Empress Wu). Květy hrají druhé housle.

O životě těchto dlouhověkých, stín vyhledávajících trvalek by se dal napsat vzrušující příběh. Líčil by nejen jejich půvab, ale také neustálý boj se slimáky. Ti během noci dokážou ze šťavnatých lupenů nadělat cedníky. Dají-li však přednost doušku piva z důmyslné pasti, staneme se na podzim svědky zajímavé proměny.

Nejdřív se z listů vytratí zelený chlorofyl a nahradí ho žluť, pak celé zvláční a pod vlastní tíhou zkolabují. Nakonec na ně zaútočí hniloba a posází je tmavými skvrnami. Že by inspirace leopardím kožíškem? V tu chvíli se listy nejsnáze odstraňují. Nůžky k tomu nepotřebujeme, stačí je vzít mezi prsty a zatáhnout.

Opeřená bambule na dlouhých teničkých nožkách a s očky lesklými jako černé skleněné korálky – tak se dá stručně popsat jeden z nejzvědavějších a nejméně bázlivých ptáčků, kteří naši zahradu navštěvují.

Byl by to skřítek docela nenápadný, kdyby se v dospělosti nevyfintil zářivou náprsenkou z ohnivě rezavých peříček. Sameček se samičkou jsou od sebe k nerozeznání, stejně se i chovají.

Oba zpívají a horlivě brání své teritorium. Jakmile začneme přehazovat kompost nebo okopávat záhon, už je červenka u nás, div nám neskočí pod motyčku, jak se v obrácené zemi vrhá po každém červíkovi a kukle. Neustále se přitom vrtí, podřepuje, trhá křídly i ocáskem.

V chladné části roku se živí plody muchovníku, kaliny nebo třeba okrasných jabloní. Občas zalétá ke krmítku, ovšem na tento způsob obživy si teprve zvyká. K jejím nejoblíbenějším pamlskům patří sušení mouční červi.

Spektrum barev, do kterých se rostliny na podzim převlékají, je nekonečně široké. Podivuhodná proměna nejnápadněji postihuje stromy, keře a popínavky, které každý rok před zimou shazují listy. Než po nich zbydou jen holé větve, rozehrají poutavou hru barevných kontrastů.

Oči se nikdy neunaví pohledem na kombinaci křiklavě zarudlého dřišťálu (Berberis thunbergii) a stříbřitě plstnatých listů čistce vlnatého (Stachys byzantina). Nebo na zezlátlou břízu stojící před zdí, po které jako žhavá láva stékají listy přísavníku trojcípého (Parthenocissus tricuspidata).

Přísavník, lidově zvaný psí víno, je znamenitý showman a protiklady, které vytváří se studeně vybarvenými květinami, jako jsou modré oměje (Aconitum carmichaelii) Arendsii nebo fialkové hvězdnice (Aster), patří k nejkrásnějším atrakcím třetí roční doby.