Hlavní obsah

Máky a jejich příbuzní

Novinky, P. Chlouba, Flóra na zahradě

Možná by se mohlo zdát, že máky na zahradě – zvláště na té okrasné – příliš velké uplatnění nenajdou. Ale opak je pravdou, tak proč je nevyzkoušet?

Foto: P. Chlouba

Mák setý (Papaver somniferum) existuje v pestré škále barev i tvarů. Některé z nich proto oprávněně najdou své uplatnění i v okrasných zahradách.

Článek

Čeleď rostlin mákovitých (Papaveraceae) je poměrně bohatá, některé však známe spíše jako plevel než kulturní rostliny. Za příklad by mohl posloužit třeba dobře známý vlaštovičník, který se často chová jako velmi vitální, zato ne příliš vítaný host. Náš zájem však bude spíše směrovat k rostlinám vítaným, ozdobným či jinak prospěšným. Bohatá čeleď mákovitých tyto rostliny nabízí v zajímavém sortimentu. Některé z nich patří k rostlinám jednoletým, další jsou vytrvalé.

Druhy máků

Jedlý druh máku označujeme jako mák setý (Papaver somniferum), tento druh se však v přírodě nenachází, a s pravděpodobností blízké jistotě i víme, že tam také nikdy nerostl. Dnes se využívá také jako okrasná rostlina, zejména některé jeho plnokvěté odrůdy. Jsou to sice jenom jednoleté rostliny, ale často se samy vysemeňují a někdy takto putují zahradou trochu neorganizovaně. Z okrasných druhů mají asi největší význam jednotlivé odrůdy máku východního (P. orientalis), které patří mezi trvalky. Jeho květy se obvykle vyznačují velmi intenzivní barevností i velkými rozměry.

Foto: P. Chlouba

Papaver orientale ‘Picotée’

Sortiment odrůd máku východního je dost bohatý, ale některé kultivary jsou patentované, takže se kvůli poměrně vysoké ceně objevují na trhu jen vzácně. Kromě máku východního se můžeme ještě setkat s mákem listenatým (P. bracteatum) a mákem zahradním (P. pseudo-orientale).

Občas se v zahradnictvích objevují máky označené pouze rodovým jménem a názvem odrůdy. Nároky na pěstování těchto máků jsou ale v mnoha ohledech velmi podobné: máky vyžadují slunné stanoviště a hlavně dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Jsou to vytrvalé rostliny, které v dobrých podmínkách vydrží na stanovišti mnoho let. Proto se často vysazují do smíšených trvalkových záhonů, do kterých přinášejí dynamiku a moment překvapení. Květy těchto máků bývají často velmi extravagantní a tak nápadné, že je v žádném případě nelze přehlédnout. Bez nadsázky je lze přirovnat k ohňostroji – z ničeho nic „vybuchnou“ do nebývalé krásy, na malou chvíli se rozzáří a nenávratně zmizí. Doba kvetení máků je relativně velmi krátká. Po odkvětu nezmizí jenom květy, ale také listy, nebo jejich podstatná část.

Foto: P. Chlouba

Meconopsis grandis je národní květinou Bhútánu.

S čím je kombinovat?

Po odkvětu máky zatahují a v plné kráse se objeví opět až v příštím roce. S touto vlastností souvisí umění správného kombinování máku s jinými druhy rostlin. Pokud se máky vysazují samostatně, místo po nich zůstane prázdné a nevyužité. Teprve kombinování máků s vhodnými druhy rostlin vede ke skvělým výsledkům. Pro tento účel se hodí například drobné druhy listnatých keřů, které se každým rokem hluboce seřezávají nízko nad zemí – jako například ořechokřídlatce (Caryopteris), perovskie (Perovskia), tavolník japonský (Spiraea japonica) či drobnokvěté odrůdy třezalek (Hypericum). Z trvalek se jako nejcennější sousedé máku jeví ty druhy, které jsou v době kvetení máku ještě nízké nebo teprve raší. Patří sem třeba podzimní odrůdy vysokých rozchodníků (Sedum), vyšší odrůdy některých plamének (Phlox) či některé druhy vytrvalých trsnatých travin. Vynikajícím společníkem máků jsou třeba různé odrůdy prosa (Panicum virgatum) nebo dochany (Pennisetum).

Foto: P. Chlouba

Papaver orientale ‘Cedar Hill’

Příbuzní máků

Kromě vlastních máků se na zahradě můžeme potkávat i s dalšími rostlinami z čeledě mákovitých. Některé z nich přitom mohou být velmi atraktivní. Velmi hezká a barevně nápadná je například sluncovka kalifornská (Escholtzia californica), která vytváří množství zářivě oranžových velmi atraktivních kvítečků. Je to jednoletá rostlina, která se často sama přesévá. Další, velmi významnou skupinou je rod mákovník – Meconopsis.

Do tohoto rodu patří druhy s rozmanitými květy, k nejoblíbenějším patří modře kvetoucí druhy s velkými nápadnými květy (např. Meconopsis betonicifolia). Tyto půvabné rostliny pocházejí z vysokohorských oblastí Asie, proto je jejich pěstování poměrně obtížné. Vyžadují zejména chladné podnebí a vysokou vlhkost vzduchu, tyto situace se na některých zahradách simulují jenom velmi obtížně. Proto se mákovníky u nás pěstují jen okrajově. Na první pohled možná překvapivě do čeledě mákovitých patří ještě jedna trvalka – je to makleja, někdy také nazývaná okecek (Macleaya cordata). Tato vysoká trvalka původem z Číny miluje vlhčí, živné půdy a stanoviště v polostínu či na slunci. Dorůstá do velikosti kolem 2 m. Používá se pro vytvoření zajímavých skupin, do pozadí trvalkových záhonů i na krátkodobé zakrytí nevzhledných míst.

Reklama

Související články

Voňavé květy

Vůně bývá při výběru rostlin na zahradu jen jakýmsi bonusem. Ale zkuste to otočit – vybírejte také nosem. Voňavé rostliny ovlivní náladu na zahradě více, než...

Okrasné keře musí mít šmrnc

Živý plot chrání soukromí našich zahrad před zvědavými zraky sousedů. Aby však měl i jinou funkci, a to dekorativní, musíme o něj pečovat a pravidelně ho...

Výběr článků

Načítám