Hlavní obsah

Lilie jsou středem hlubokého obdivu, dopřejte jim prostor i ve své zahradě

Právo, Adéla Taitlová

Pro okamžik, kdy rozkvetou lilie (Lilium), stojí za to žít. Svou okázalou krásu netají, naopak jsou rády středem hlubokého obdivu. Voní přímo božsky a záhonům v letním rozmaru dávají slavnostní vzhled. Co si přát víc?

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Jako cukrová vata. Mají stejnou barvu a taky tak sladce voní. Bledě růžové kultivary nevyjdou nikdy z módy.

Článek

Snad jen to, aby se snadno pěstovaly. Možná vás překvapí, že jakkoli exoticky tyhle cibulnaté květiny vypadají, nevyžadují zpravidla o nic víc péče než skromné narcisy.

Nejenže jsou výjimečně krásné a nenáročné, ale díky vzpřímenému vzrůstu, úpravně olistěným lodyhám a prostě tvarovaným květům také velmi snadno kombinovatelné. Jestli je vysadíme vedle tradičních trvalek, moderních trav nebo před stálezelený živý plot, je už jedno, na půvabu neztrácejí za žádných okolností.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Parta k nepřehlédnutí. Lilie tygrovaná v doprovodu jiřinek uplatňuje sytou barvu na pozadí z temně purpurových listů ruje vlasaté.

Potěšení pro nos

Smyslnou vůní prosycují celou zahradu, a třebaže už jsme to udělali nejmíň stokrát, musíme si k jejich květům s nápadnými prašníky pokaždé přivonět znovu.

Sladké aroma vnímáme nejintenzivněji v bezvětří nebo těsně před bouřkou, v tu chvíli se všední procházka mezi záhony mění v neobyčejný zážitek.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Lilie a slunečnice. Barevně i tvarově kontrastní duo nám nedá spát, dokud si ho do své zahrady nepořídíme.

Zvlášť když v nich půvabem oplývají orientální či trubkovité hybridy. Jejich statné, bohatě ověnčené květní lodyhy lákají k utržení do vázy, jenže to se nám může vymstít v podobě bolehlavu. Ten nehrozí, zvolíme-li k pěstování asijské hybridy, které voní lehounce nebo vůbec.

Něžné i smyslné

Lilie královská (L. regale) a bělostná (L. candidum) se pyšní voňavými květy zářivějšími než svatební košile. Pro koho vůně není na prvním místě, ten o to lépe ocení krásu lilie tygrované (L. lancifolium) se sytě oranžovými, nazpět ohnutými korunními plátky, které nás provedou pozdním létem až do podzimu.

Zamilovaná růžová barva náramně sluší druhům s velkými miskovitými květy, které mohou mít v průměru i víc než 20 cm.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Impozantní lilie královská ( L. regale). Každým coulem aristokratka z říše cibulnatých květin spočívá na podušce ze zimostrázu.

Naopak jen pár centimetrů měří miloučké turbánky lilie zlatohlavé (L. martagon) neboli zlatohlávku. Ten společně s lilií cibulkonosnou (L. bulbiferum) patří ke vzácným, zákonem chráněným klenotům naší přírody.

Jako ze zlata jsou vytepané květy lilie pyrenejské (L. pyrenaicum) a asijského druhu Lilium leichtlinii, jehož tvář zdobí puntíky vyvedené do stejného skořicového odstínu, jaký mají stonky i prašníky. Z módy nikdy nevyjdou smyslně vyhlížející lilie v brunátně červené či vínové barvě. Výjimkou nejsou ani pestrokvěté odrůdy.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Vyladěno do puntíku. Asi 10 cm velké, medově zlaté květy druhu Lilium leichtlinii zdobí skvrnky vyvedené do téže barvy, jakou mají stonky a prašníky.

Toužíte-li po modré lilii, uřízněte lodyhu s bledými květy a postavte ji do vody s rozpuštěným potravinářským barvivem.

Vytrvalé a soběstačné

Poměrně drahé cibule lilií nejsou jako u blízce příbuzných tulipánů složené ze suknic, nýbrž z masitých šupin, jež postrádají ochrannou slupku. Aby v obchodě nevyschly, balí se do plastových sáčků s dřevní drtí.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Ve zlatém závoji. Mohutné trsy velkokvětých hybridů opticky odlehčíme jemňounkým fenyklem.

Vysazujeme je přibližně v polovině září do kypré, vlhčí, zároveň však dokonale propustné půdy bohaté na humus, kam aspoň půlku dne svítí sluníčko.

Martagonům (liliím zlatohlavým) naopak vyhovuje světlý stín v hajních partiích, kde ochotně zplaňují.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Ideální ke zplanění. Rozkošný zlatohlávek (L. martagon var. album) je jednou z hrstky vápnomilných druhů. Dorůstá do výšky až 2 m.

Půdu nad cibulemi udržujeme podobně jako u klematisu zastíněnou mulčem nebo sousedními rostlinami, protože jim nedělá dobře přehřátí.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Šupinaté cibule. Skrývá se v nich tolik krásy! K odhalení stačí, když je zasadíme na správné místo.

Během roku lilie procházejí obdobím růstu a zklidnění. Zajímavé je, že i v zimě, pokud nemrzne, tvoří nové kořeny. Na jaře z cibulí raší jednoleté květní lodyhy, na nichž po dosažení maximální výšky rozkvétají postupně odspodu poupata.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Ať si rostou, jak chtějí. Lilie tygrovaná (L. lancifolium) se skvěle cítí v zátiší s echinaceou a paznehtníkem, kam ruka zahradníka zavítá jen zřídka.

Po odkvětu uzrávají semeníky, které když hned odstraníme, ušetříme rostlině spoustu energie. Tu získává také z listů, lodyhy proto neseřezáváme dřív, než zavadnou.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Kdo chce, může rostlinám na jaře přilepšit dávkou zetlelého kompostu. Tou dobou bedlivě sledujeme, zda na listech neřádí larvy či dospělci červeně zbarveného brouka chřestovníčka liliového. Místo jedovaté chemie se ho s trochou trpělivosti zbavíme ručně.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám