Hlavní obsah

Jonátka obdaří byt náručí květů

Právo, Adéla Mclintock

Je mezi námi kytkomilci mnoho těch, kteří se s jonátkou kamarádí už od dětství. Listy má jako ze semiše a květy chrlí jeden za druhým takřka bez ustání. Kdo by ji neměl rád?

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Legendární členka domácnosti. Spousta jmen a kultivarů svědčí o její oblíbenosti. Výměnou za laskavou péči naděluje květy ve všech sezonách.

Článek

Světově proslulou sestřenici gloxinií možná znáte pod jménem africká či kapská fialka, byť s naší divokou voničkou nemá nic společného.

Kdo upřednostňuje latinu, říká jí saintpaulia, to podle vědeckého názvu rodu, kam dlouho patřila. Ale už nepatří.

Botanikové dali jonátku k adopci do rodiny tořivek (Streptocarpus), což jsou taky nesmírně půvabné pokojovky. Ukázalo se totiž, že co do genetiky jsou si podobné jako vejce vejci. Mají dokonce i stejné motto: Kvést, jako by to měl být poslední den v životě.

Zdomácnělá cizinka

Mohli bychom se domnívat, že jde o naši krajanku. Vždyť ji známe odjakživa: z babiččina parádního pokoje, z kabinetu paní učitelky, z prvních experimentů se zakořeňováním ve sklenici s vodou.

Avšak jako většina pokojových rostlin i jonátka pochází z ciziny. Historie říká, že byla objevena ve východní Africe a do Evropy se dostala v roce 1892. V tom dalším už sbírala ocenění na zahradnické výstavě v Belgii, což ji katapultovalo mezi nejpopulárnější květiny všech dob.

Stroj na květy

Pídit se po důvodu jonátčiny popularity nemusíme dlouho. Není to ani způsobný růst, ani praktické míry pohybující se v průměru mezi 10 až 15 cm na výšku a 20 až 40 cm na šířku.

Jsou to květy s rovnými nebo volánkovými okraji a nápadnými žlutými prašníky. Vlastně ani ne tak květy samotné jako spíš jejich množství a doba, po jakou se objevují. S pauzou, která může, ale nemusí nastat v nejtmavších zimních týdnech, je to při dobré péči každý den v roce!

Ať v jedno, či vícebarevné verzi okouzlují tradičními odstíny modré, fialové, vínové, růžové a bílé i netradiční barvou banánové slupky – jak zralé, tak nedozrálé. Jen červená s oranžovou a černou na paletě dosud chybějí.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Kvůli krátkým stonkům se hodí jen do mini váziček. I tak jsou jejich pestré barvy k nepřehlédnutí.

Při doteku korunních lístků, kterých u jednoduchých odrůd napočítáme pět, u plnokvětých i víc než dvojnásobek, ucítíme jemnost saténu, a když se na ně podíváme proti světlu, překvapí nás třpytem, jako by je pokrývala vrstva diamantového prášku.

Květů na nevysokých stoncích bývá tolik, že z nich polovinu můžeme ustřihnout a ležérně naaranžovat do miniaturních váz, aniž by rostlina zchudla na kráse.

Teplý pelíšek na světle

Postarat se o jonátky (u jedné totiž nikdo nezůstane) zvládne i nezkušený pěstitel. Přimět je ke kvetení také není žádný herkulovský úkol. Stačí jim dopřát, co sami máme rádi a potřebujeme: teplotu okolo 20 °C, světlo, vodu a dostatek jídla.

Ač jsou všechny prodávané rostliny vychované v Evropě, pamatují si na teplo domovského kontinentu. V chladné předsíni sice nezahynou, ale ani nic kloudného nepředvedou. Totéž platí o šeru. Chtějí plné světlo. Nikoli však ostré polední slunce, které je unavuje, a tak nevolíme světovou stranu jižní, nýbrž východní či západní.

Starý dobrý rozmarýn je nově šalvěj rozmarýnová

Zahrada

Kdy je čas na zálivku? Když je substrát na dotek suchý. Obvykle stačí malá dávka nejlépe odstáté vody jednou týdně. Do každé druhé až třetí přimícháme trošku výživy pro kvetoucí pokojovky. Kdo zalévá shora, vyhne se potřísnění listů, aby nezahnívaly. Listy jsou křehké, měkce chlupaté, zelené, vzácněji panašované, na rubu někdy stříbřité, žlutavé nebo purpurové.

Pokud na jonátky sálá teplo z radiátoru, nemlžíme je, ale postavíme na oblázky či keramzit v misce s vodou. Zvýšíme tak vzdušnou vlhkost a zabráníme nájezdu vlnatek a listových mšic.

Uvadlé květy hned vyštipujeme ostrými nůžkami, aby nezacláněly poupatům, která se rodí uprostřed trsu, a rostlina vypadala čistě a spořádaně. Občas je také nutné odstranit listy. Nejen poškozené, ale i ty, které rostlinu příliš zahušťují.

Chci víc. Jak na to?
Vybrat zdravý, dobře narostlý list, ustřihnout ho hluboko v listové růžici a vložit do sklenice s čerstvou vodou.
Nádoba by měla mít úzké hrdlo, aby pod hladinou zůstal pouze řapík. Jakmile na teplém, nepřímo osluněném místě vytvoří hustou síť kořínků (trvá to měsíc až dva), přesadíme ho do květináče se substrátem pro pokojové rostliny, opatrně přitlačíme a zalijeme. Po roce až roce a půl se objeví první květy.
Alternativně můžeme listový řízek píchnout rovnou do květináče naplněného propustnou zeminou. Nejsnáze zakoření v miniaturním skleníku.
Obecně platí, že jonátky prospívají spíš v menších nádobách. I bez přesazování v nich vydrží dlouhé roky.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Reklama

Související témata:

Související články

Pěstujte stromy s přidanou hodnotou

Nejlepší okamžik k zasazení stromu byl před dvaceti lety. Druhý nejlepší je teď, praví čínské moudro. Jaký druh ale vybrat? Nejlépe takový, který krom našich...

Aloe je ideální parťák pro zapomnětlivé

„Konečně ta pravá!“ pomyslí si každý, kdo v honbě za kytkou skromných kvalit natrefí na aloe. Čím nedbalejšího opatrovníka tahle cizokrajná kytka má, tím je...

Objevte všechny krásy borovice

Nenaparuje se pompézními květy ani nehýří podzimní pestrostí, vlastně je to úplně obyčejná dřevina. Ovšem jen do doby, než se s pačesatou borovicí poznáme...

Výběr článků

Načítám