Dvanáct nápadů pro dvanáct měsíců v zahradě

Snová zahrada se rodí z fantazie, chuti kutit vlastníma rukama a odvahy nechat přírodu zahradničit i trochu po svém. Divoké kytky, barvy zářící do daleka, osobité dekorace, to všecko jí dává neodolatelné kouzlo.

Nesejde však jen na tom, kolik je v ní krásných věcí, ale taky na náladě a prožitcích, které dokáže zprostředkovat. Kde jinde než ve vlastní zahradě můžeme bez ostychu oživit vzpomínky na dětství?

Nad dečkou ze sněhových vloček vyniká každý zajímavý tvar. Toho využijeme a nejlíp na rovince, tam, kde nepřekáží křoví ani nic dalšího ve výhledu, usadíme atraktivní plastiku, kterou neohrozí střídání teplot. Komu se do umění nechce investovat, vsadí na přirozený půvab říčních valounů.

Kdo by se netěšil na sněženky ohlašující návrat vlídnějších dnů? Nosy vystrkují ze země ztuhlé ještě na kámen a svými zvonečky bílých květů vesele povlávají ve větru. Když jim dáme volnost, promění místo pod keři, v trávníku, u potoka či na záhonu v koberec, nad kterým zbledne závistí kdejaký peršan.

Altán, kůlna na nářadí či pergola zapadnou do zahrady lépe, když jim nasadíme zelenou korunu. Po důkladné přípravě podkladových vrstev na nich může kvést loučka i kobereček z rozchodníků. Takřka bez práce to budeme mít, když na střechu vyvedeme šlahouny popínavých růží, plaménků nebo třeba přísavníku.

Nouze o květy bývá u kmenů vzrostlých stromů s kořeny spletenými v hustou síť, která z půdy odnímá většinu vody i živin. Co sem postavit postel! Šikovný kutil ji hravě přetvoří v gigantický příbytek pro rostliny vyhledávající polostín až stín. Výběr druhů záleží i na tom, jaký typ půdy zvolíme.

Všude tam, kde chceme svěží zeleň, co roste prakticky sama a během pár let schová každou píď holé země, uplatníme pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), oddenkatou kapradinu, která si výborně rozumí se samovýsevným, rovněž velmi životaschopným orlíčkem (Aquilegia) s květy v odstínech růžové a fialové.

Bylinky rozjitří naše smysly až na vrchol blaženosti. Stačí se na ně podívat, přivonět, a pokud dovolí, tak i ochutnat. Na péči si nedělají přehnané nároky. Vyhradíme jim samostatný záhon nebo je uvedeme do společnosti trvalek či zeleniny. Měsíček s diviznou dokonce zakoření ve spárách mezi dlaždicemi.

Když odpočívat, tak venku, a nejlépe na vyhřátém dřevěném molu u rybníčka, kde můžeme svou tvář vystavit vstříc slunci a zároveň se nechat hýčkat osvěživou vodou šplouchající okolo kotníků. Příjemně je tu i večer při svíčkách. Ty by měly vydávat speciální aroma, aby si na nás nesmlsli komáři.

Oprášit vzpomínky na dětství a aspoň na chvíli ztratit ponětí o okolním světě je tak snadné. Stačí strávit noc ve stanu nebo stylovém týpí. Stát by mělo v nejklidnějším koutku zahrady. Krásný rámec mu dávají divoké luční květy. Mobil necháme doma a raději se zaposloucháme do tajemných zvuků noční divočiny.

Romantiku táborových ohňů si mnohý z nás nosí v srdci z dětství. Proč si ji nezopakovat, i když už žádné prázdniny nemáme? Jde to klidně i na zahrádce v satelitu. Ohniště může mít mnoho podob – neokázalou a rustikální, uhlazenou a formální. Na výtečné chuti špekáčků opečených nad ohněm to nic nezmění.

Zátiší u domovní zdi je ideálním místem pro aranžmá rostlin v nádobách ze smaltu, které dříve nechyběly na žádném gruntu. Cedníky, bandasky, sádelníky, škopky i rendlíky působí vzdor rozmanité tvarové škále jednotně díky stejné barvě, a pěkně tak nechávají vyznít posledním květům sezony.

Modřín (Larix decidua) zkrášlí každou zahradu. Rychle roste, statečně vzdoruje větru i znečištěnému ovzduší a v loučení se zahradní sezonou je to učiněný šampion. Než zelené jehličky vyrůstající ve svazečcích až po čtyřiceti opadají, zalije je podzim zářivě zlatou polevou. To je panečku podívaná!

S několika barevnými LED svítidly důmyslně naaranžovanými v květníku, v travním trsu či směřujícími vzhůru do stromové koruny získají dlouhé zimní večery příjemně mystickou atmosféru. K aktivaci statických či polohovatelných reflektorů slouží buď automatický spínač, nebo dálkový ovladač.