Alstromérie nevšedně povznesou zimní zahradu i venkovní záhon

Alstromérie je počeštěný výraz latinského názvu Alstroemeria. Trvalku pojmenoval zakladatel botanické nomenklatury Carl von Linné (1707–1778) po svém příteli, švédském botanikovi Clausi von Alstroemerovi.

Jejich domovinou jsou horské travnaté svahy Jižní Ameriky. Pocházejí z rodu s přibližně padesáti druhy. Díky zájmu šlechtitelů si dnes můžeme vybírat z množství kultivarů zářivých i jemných barev.

Až 10 cm dlouhé květy s typickými tečkami a čárkami mohou být bílé, žluté, oranžové, růžové, červené, purpurové i fialové v rozličných odstínech. Mají nálevkovitý tvar, nápadné prašníky a šest okvětních lístků – tři vnější a tři vnitřní, které se od sebe často liší velikostí i zbarvením. Usazené jsou na 40 až 150 cm vysokých tuhých stoncích se středně zelenými až našedlými, někdy panašovanými kopinatými listy. Skalničkové druhy měří podstatně méně.

Podobně jako jiřinky mají i alstromérie hlízovité kořeny a jsou citlivé vůči mrazu. Nehodí se proto k trvalému venkovnímu osázení.

Ideální je pro ně skleník nebo zimní zahrada, ale i zasklený balkon, kde je pěstujeme v prostorných nádobách.

Hlízy sázíme 20 cm hluboko. Zemina musí být kyprá, dobře propustná a bohatá na živiny. Od počátku rašení (přibližně koncem dubna) začínáme s přihnojováním a zavlažováním. Praktické je pomalu působící hnojivo, které živiny uvolňuje postupně po celou sezónu. V období růstu zaléváme hojně, v zimě jen mírně.

V teplých měsících (od konce května do srpna) můžeme rostliny bez obav vynést na čerstvý vzduch a třeba je i s květináčem zapustit do záhonu mezi trvalky v místech, kde svítí sluníčko. Vysoké exempláře podepřeme, aby je neponičil vítr a déšť.

Když jsou rostliny spokojené, nakvétají bohatě celé léto, někdy až do listopadu a vydrží po mnoho let.

Zajímavé je, že jakmile půda přesáhne teplotu 22 °C, přestávají se tvořit květy. V horkých letních dnech rostliny přistíníme.

Pravidelné odstraňování uvadlých květů prodlužuje dobu kvetení. U alstromérií k tomu nepoužíváme nůžky. Celé odkvetlé stonky prostě vyškubneme ze země, podobně jako u rebarbory. U báze tak zůstává dostatek místa pro nové výhony.

Alstromérie můžeme na jaře množit dělením.

Rostliny někdy bývají napadány sviluškami, mšicemi a slimáky.

Alstromérie jsou velmi populární do květinových vazeb. Ve váze vydrží při každodenní výměně vody a opakovaném seříznutí stonků až dva týdny, což bohatě vynahradí fakt, že květům chybí vůně. Listy, které uvadají dříve, odstraníme. V květinářství jsou k dostání prakticky kdykoliv. Při vlastním sběru stonky nestříháme, ale vytahujeme je celé přímo ze základu rostliny.