Článek
Že jeho květy připomínají blatouch či orsej? Vždyť je to jejich malý bratránek! Ve stejné čeledi pryskyřníkovitých Ranunculaceae má své místo další zimní květina čemeřice, také sasanka či koniklec.
Všecko jsou to rostliny pěkné, ale pozor, obsahují jed! Talovín je jedovatý ve všech částech. Ale opylovačům a mravencům, kteří pomáhají roznášet jeho semena po okolí, neublíží. Ani nám se nic nestane, když se ho jen dotkneme při sázení nebo při sběru semen.
Hrdina předjaří
Z hrstky druhů, které na světě existují, se v zahrádkách usadil talovín zimní (Eranthis hyemalis). Jak druhové jméno napovídá, probouzí se a rozkvétá v době, kdy většina květin sní pod zemí o jaru.
Skrývá v sobě nezměrnou sílu, ač je tak maličký, že sotva dosáhne k nehtu na prostředníčku. Popere se s mrazem i sněhovou nadílkou a vyhraje bez mrknutí oka.
Měchýřkaté plody. Po uschnutí odhalují úrodu semen. Můžeme je vysít vlastnoručně, nebo to nechat na přírodě.
Mráz nemráz, jakmile se mu v únoru, ba někdy dokonce už v půlce ledna a občas až začátkem března zachce čerstvého vzduchu, nic ho už v růstu nezastaví.
První, co z prochladlé ještě hlíny vyrazí na světlo, je část stonku ohnutá do obloučku. Jak se poměrně tlustý stonek prodlužuje, vytahuje z půdy poupě chráněné bledými listeny a jak se postupně narovnává, listeny se rozevírají a odhalují zlatý poklad uvnitř.
Květy ze zlata
Dokud prší, padá sníh, zahradou se toulá mlha nebo hluboký stín, zůstávají poupata pevně uzavřená. I tak září do dálky, jako by je někdo vyleštil. Chrání je voskový povlak, proto po nich voda klouže a nesmáčí je.
Jakmile se na ně usměje sluníčko, otevřou se doširoka téměř třícentimetrové květy. Zprvu jsou citronově žluté, při uvadání tmavnou. Z jejich středu vykukuje hlouček zlatých tyčinek a medníky neboli nektaria, v nichž se hromadí sladká šťáva pro opylovače.
Spíše než včely zahlédneme na pastvě čmeláčí královny, které za potravou vyrážejí časněji.
Listen, nebo list?
Těsně pod květy se zelenají nápadné listeny (přeměněné listy, z jejichž paždí vyrůstají květy) dělené do širokých úkrojků. Někdy připomínají škrobené límcové okruží, jindy splývavou sukénku.
Pravé listy. Jsou delikátnější než listeny, které tvoří límec pod květy, a v plné kráse se ukazují až po odkvětu.
Čas skutečných listů přichází po odkvětu. Jsou také hluboce vykrajované, působí ale mnohem delikátněji. Při uvadání vracejí důležité živiny do zásobního orgánu pod zemí. Nejpozději v červnu už talovín neuvidíte.
Na záhoně i v trávníku
Na místě se udržuje léta díky podzemním orgánům. Nejsou to cibulky, ale hlízky, jaké má šafrán či brambořík. Při nákupu se vyhneme těm, co vypadají vysušeně.
Stěžejní je pro talovín dokonale propustná půda, nikoli však písčitá, v té by vyhladověl. Vyhovuje mu běžná zahradní zemina, občas vylepšená dobře vyzrálým kompostem.
Hlízky vysazujeme v září a říjnu jednotlivě v odstupech asi 8 cm, do hloubky 4 cm. Kam? Všude tam, kde na květy dobře uvidíme, aby nám v ponurých zimních dnech zvedly náladu.
Klidně do truhlíku na parapet nebo do květináče u domovních dveří či garáže, podél chodníčku nebo i do záhonové bordury. Uchytí se i v trávníku, který byl před zimou ostříhaný nakrátko.
Světlo pod keři. Hlíznatá rostlinka využívá chvíle, kdy svídu (Cornus sanguinea) Midwinter Fire nezdobí nic víc než nahaté pruty.
Díky mělké výsadbě a krátkým kořenům můžeme talovínem rozsvítit místa pod křovinami, růžemi i okolo kmenů vzrostlých opadavých stromů. Pod stálezelenými bývá příliš sucho a temný stín.
Najde-li nerušený klid, zaplaví časem velká území pomocí dceřiných hlízek a semen. Sám se spolehlivě přesévá a v šíření mu asistují mravenci.
Chceme-li semena sami vysít, uděláme to hned, jak v plodech zčernají, rychle totiž ztrácejí klíčivost. Nové rostlinky získáme i dělením hustých trsů, vyzvednutých krátce po odkvětu.
V doprovodu čemeřice (Helleborus). Neotřelou barevnou kombinaci ve žluté a růžové sledují zpovzdálí i bělostné sněženky.
Chuť se rozpínat nechybí talovínům ani sněženkám. Když jim dopřejeme čas a klid, vytvoří půvabné koberce, kam až oko dohlédne.
Spolehliví společníci
Talovín zdobí zahrady už několik staletí. Za tu dobu si našel partu kamarádů, kteří mu dělají společnost. V bílých šatečkách se před ním natřásají sličné sněženky (Galanthus nivalis).
Bledule (Leucojum vernum) jim k tomu vesele vyzvánějí zvonečky květů přikrášlených špinavě žlutými až zelenými tečkami, které slouží hmyzu jako směrovky k zásobě nektaru a pylu.
Dvojka jedna báseň. Bledule jarní (Leucojum vernum) sdílí s talovínem pěknou tvářičku, otužilost i stanovištní nároky.
Přímo snově talovín vypadá ve spojení s čemeřicí (Helleborus), zvlášť když se zabydlí v mechu u jezírka nebo pod svídou (Cornus sanguinea) Midwinter Fire s výhony zbarvenými do červenooranžova.
Velký dojem udělá vedle modrých hvězdičkovitých květů ladoněk (Scilla siberica), ale potkává se s nimi až ke konci svého kvetení.