Jak přimět černuchu, aby déle kvetla

Milovníky kuriozit nadchne žlutě kvetoucí černucha východní (N. orientalis) s plodenstvím ve tvaru vzhůru obráceného zvonku.

Kulinářští fajnšmekři si zase zamilují černuchu setou (N. sativa) s bělavými okvětními lístky, která jako jediná z celého rodu dává jedlá semena. Chutnají po směsi kmínu, pepře a muškátového oříšku.

Nám ostatním, co chceme prostě jen krásnou kytku pro vyplnění mezer v záhonu nebo k oživení štěrkoviště, učaruje romanticky jemná tvář černuchy damašské (N. damascena).

Útlá, 30 až 80 cm vysoká květina není těžší než hrstka ptačích pírek. Stačí, aby se do ní zlehounka opřel vítr, a roztančí se jako víla oděná jen do závoje z delikátního krajkoví.

Ač listy strukturou připomínají kopr, jsou na rozdíl od něj tužší a neuvadají hned, jak pocítí žízeň. Na vrcholu lodyh se rozpažují jakoby otrněné listeny a mezi nimi hnízdí květy jemnosti batistu.

Na to, že měří pouhé 4 cm v průměru, jsou překvapivě nápadné, podle odrůdy jednoduché až poloplné v bílé barvě a široké škále růžových i modrých odstínů.

Proslulou bělokvětou odrůdou je Miss Jekyll Alba, šmoulí modří rozveseluje Miss Jekyll, růžové tvářičky má Mulberry Rose. Nejběžněji je u nás k dostání pelmel barev pod názvem Persian Jewels.

Stejně jako její sestry i černucha damašská, k níž podle botaniků nemají daleko blatouch, koniklec či orlíček ze stejné čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), je rostlina jednoletá.

Za jedinou sezonu stačí vyklíčit, nasadit květy a vytvořit plody se semeny uvnitř, která garantují život další generaci. Sama se už nevrátí, protože postrádá obranné prostředky proti mrazu.

Většina letniček se nám svou pomíjivost snaží vynahradit náloží květů, které je během léta zdobí bez přestávky dlouhé týdny až měsíce. Jinak je to s černuchou. Ta se s námi a s opylujícím hmyzem dělí o barevnou parádu nanejvýš deset dvanáct dní, pak nafoukne plody a je po představení. Anebo ne?

Oblíbené letničky, jako jsou krásenka (Cosmos) či měsíček (Calendula) s ostálkou (Zinnia), stačí zbavit uvadlých květů, aby znovu získaly chuť k dalšímu kvetení.

To ale na černuchu příliš neplatí, navíc bychom se tím ochudili o záplavu dekorativních měchýřkatých plodů a semen na příští rok.

Barevnou přehlídku květů, která potrvá celé léto, zajistíme jedině tak, že semena uhlově černé barvy vysejeme opakovaně několikrát za sezonu. Nejlépe každé tři týdny.

Začneme koncem března a skončíme v říjnu. Semenáčky se objevují po 14 až 21 dnech. Zatímco rostliny vyseté od března do poloviny července pokvetou tentýž rok od května do září, ty, co vyklíčí v srpnu nebo později, přinesou květy následující sezonu.

Zajímavé je, že semenáčky z pozdního výsevu mohou přejít mrazem bez úhony a bývají z nich statnější, rozvětvenější rostliny.

Černucha patří do venkovských zahrad, vítaným hostem je i v moderních štěrkových záhonech. Aby nezanikl její křehký vzhled, necháme ji růst na předních pozicích a ve větších shlucích či řádcích.

Semena vyséváme mělce, tzv. in situ, tedy přímo tam, kde chceme, aby rostliny kvetly, přesazování špatně snášejí. Anebo necháme na černuše, ať se vysemení sama.

Nebojte, není to žádná náruživá cestovatelka, jako třeba měsíčnice nebo hledík, kterým v šíření pomáhá vítr a déšť. Je však schopná vytvořit kolem matečné rostliny hustou kolonii.

Tu je občas zapotřebí prosvětlit, aby se rostliny vzájemně neutiskovaly nebo aby mezi nimi bylo dost místa pro sluncovky (Eschscholzia californica), máky či nízké odrůdy krásenek, s nimiž černucha tvoří bezvadný tým.

Výborně si rozumí s trvalkami, jako jsou čistec (Stachys byzantina), šanta (Nepeta), mavuň (Centranthus ruber), šater (Gypsophila paniculata), a rovněž s nízkými či zastřihovanými keři včetně brslenu (Euonymus fortunei), tavolníku (Spiraea) či modrovouse, jak se říká bohatě kvetoucímu ořechoplodci (Caryopteris).

Z výčtu parťáků vyplývá, že černucha má ráda teplo a slunce. To jí musíme dopřát stejně tak jako jemnou spršku po výsevu. Pak už se o sebe postará úplně sama.

Může se Vám hodit na Zboží.cz: