Potřebujeme-li zaplnit mezeru v záhonu nebo ozelenit koutek před garáží, rozhlédneme se, zda nám zahrada nenabídne něco z vlastních zdrojů. Čím je starší, tím větší máme šanci na úspěch.

Množení kakostu. Husté velké trsy nejsnáze rozdělíme pomocí rýče. Zdá se to surové, ale rostlině tím nijak neublížíme.

Množení kakostu. Husté velké trsy nejsnáze rozdělíme pomocí rýče. Zdá se to surové, ale rostlině tím nijak neublížíme.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Rostliny v ní se chlubí zralým věkem a urostlé, zahuštěné trsy s důkladnou kořenovou soustavou jsou plně připravené poslat do světa své potomky. Potřebují k tomu naši pomoc a my zase vidle a obratné prsty nebo rýč.

Proč se dělení vyplatí

Oproti výsevu nebo řízkování je to rychlejší a úspěšnější způsob rozmnožování vytrvalých rostlin.

Z každého oddělku se okamžitě stává samostatná životaschopná rostlina s vlastními kořeny a zelenou nadzemní hmotou, díky nimž může dýchat, jíst a pít.

Necháme-li oddělky slušně velké, dočkáme se květů většinou ještě v témže roce, pokud jde o druh kvetoucí v létě nebo na podzim. Později se chce kvést titěrným kouskům, které se ze všeho nejdřív soustřeďují na posilňování kořenů.

Nová generace. Denivky mají dužnaté kořeny, kterými se rozšiřují do stran a zakládají nové rostliny. Stačí je jen oddělit.

Nová generace. Denivky mají dužnaté kořeny, kterými se rozšiřují do stran a zakládají nové rostliny. Stačí je jen oddělit.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Krom toho, že získáme nové rostliny, pomůžeme těm matečným. Některé druhy (záplevák, řebříček, krásnoočko, dochan) totiž rychleji stárnou a rozdělením jim znovu vlijeme mladistvou energii do života.

Neplatí to pro pivoňky, které se dostávají do nejlepšího teprve až ve vysokém věku.

Jaké rostliny takto množíme

Bylinky včetně řebříčku, echinacey, kozlíku (Valeriana officinalis), pažitky, šalvěje.

Trvalky vyhledávající nevysychavou půdu v polostínu, jako jsou kuklík (Geum), upolín (Trollius), bohyška, vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata), oměj (Aconitum), kyprej (Lythrum), sadec (Eupatorium), čechrava (Astilbe) s bergenií (Bergenia), rdesnem (Persicaria), plicníkem (Pulmonaria) a prvosenkou.

Křehké růžky. Takhle se v dubnu klubou bohyšky. Zacházíme s nimi jemně, abychom nepolámali budoucí listy.

Křehké růžky. Takhle se v dubnu klubou bohyšky. Zacházíme s nimi jemně, abychom nepolámali budoucí listy.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Také slunomilné zahradní floxy (Phlox paniculata), rozrazily (Veronica), zápleváky (Helenium), bělotrny (Echinops), krásnoočka (Coreopsis), denivky (Hemerocallis), hvězdnice (Aster), kosatce, paznehtníky (Acanthus) či mimořádně skrovné kakosty (Geranium), chrpy, šanty (Nepeta), kontryhele (Alchemilla).

Trávy jako třeba oblíbené a dlouhověké ozdobnice (Miscanthus), třtiny (Calamagrostis), dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides).

Vytrvalé trávy. Dělení snášejí výborně, mají-li dost kořenů, ať už je vytáhneme ze země, nebo z květináče.

Vytrvalé trávy. Dělení snášejí výborně, mají-li dost kořenů, ať už je vytáhneme ze země, nebo z květináče.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Skalničky v čele s netřesky (Sempervivum), pokryvnými floxy (Phlox), mydlicí (Saponaria) či rozchodníkem (Sedum) a trávničkou (Armeria).

Metodu uplatníme rovněž při množení cibulovin vytvářejících brut (dceřiné cibulky). Jsou to např. ozdobné česneky, narcisy či lilie. U nich si ale na kvetení počkáme několik let, protože z podzemních orgánů nejprve musejí vyrůst dostatečně silní jedinci.

Trochu jinak je to u sněženek a bledulí. Ty rozdělujeme v době, kdy se zelenají nad zemí, mohou u toho dokonce kvést.

Problematické rostliny

Existují i rostliny, které se po dělení hůře ujímají a občas se z něj nevzpamatují. Patří sem půvabná srdcovka (Dicentra), mák, máčka (Eryngium) či fenykl (Foeniculum vulgare).

Kdy je vhodná doba?

S dělením začneme nejlépe brzy zjara, hned jak půda změkne a objeví se nad ní čerstvé listy, byť ještě docela malé, což bývá v druhé polovině března. Vybereme si pro to slunečnou pohodu, kdy je hlína kyprá, a ne ztuhlá mrazem nebo rozblácená po dešti.

U časně kvetoucích jarniček, jako jsou plicník s prvosenkou a kamzičníkem (Doronicum), raději vyčkáme na konec jara, až odkvetou. To je také nejpříhodnější doba pro dělení kosatců.

S dělením můžeme pokračovat na podzim poté, co odumře nadzemní část rostlin. Půda je vlahá, ještě neprochladla a nové rostliny se v ní dobře ujímají.

Dužnaté bohatství. Netřesky vytvářejí desítky růžic. Z každé se po odtrhnutí může stát soběstačná rostlinka.

Dužnaté bohatství. Netřesky vytvářejí desítky růžic. Z každé se po odtrhnutí může stát soběstačná rostlinka.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Zcela se vyhneme zimním měsícům, protože by oddělky ve studeném mokru zahnívaly.

Vhodná nejsou letní parna ani doba, kdy už rostliny bohatě obrostly. Jednak bychom se předčasně oloupili o jejich krásu, jednak by nám při práci překážela zelená hmota, kterou sice lze seříznout, ale pro rostliny to znamená zbytečný stres.

Jak na to

Vybereme zdravou rostlinu a odstřihneme z ní suché listy a stonky z loňska. Pokud je velmi sucho, zalijeme ji několik hodin před vyzvednutím, vlhčí půda nám usnadní práci.

Celý trs vyzvedneme rycími vidlemi, které jsou ke kořenům šetrnější než rýč. Kořeny opatrně oklepeme od přebytečné hlíny a z balu odstraníme plevel.

Rycí vidle. Jsou ideální k vyzvedávání trsů z půdy. Ke kořenům se chovají šetrněji než rýč.

Rycí vidle. Jsou ideální k vyzvedávání trsů z půdy. Ke kořenům se chovají šetrněji než rýč.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Trs rozdělíme buď prsty, nožem nebo rýčem na několik částí, z nichž každá by měla mít dostatek kořenů a aspoň pár nových výhonů nebo pupenů. Vyholený či prořídlý střed trsu zkompostujeme.

Oddělky okamžitě vysadíme na nové místo do jamek s dobře zpracovanou, kompostem obohacenou zeminou. Sázíme je do stejné hloubky, v jaké rostly předtím. Půdu kolem nich důkladně upěchujeme prsty nebo patou a dobře zalijeme.

Může se vám hodit na Firmy.cz: