Málokdo by do spojitosti s nápadnými bergeniemi neboli badany, chcete-li, dal drobné lomikameny, které si na skalce hýčká snad každý alpínkář. A přece jsou to příbuzní ze stejné čeledi Saxifragaceae.

Mezi další blízké příbuzenstvo patří čechravy (Astilbe), dlužichy (Heuchera) či obří rodgerzie (Rodgersia). Ač jsou mezi nimi velké rozdíly, v záhonu si spolu dobře rozumí.

Snová kombinace růžové a modré barvy vznikla v dubnu, kdy se ke kvetoucí bergenii přidaly pomněnky.

Snová kombinace růžové a modré barvy vznikla v dubnu, kdy se ke kvetoucí bergenii přidaly pomněnky.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Krom bergenie srdčitolisté (Bergenia cordifolia) a tučnolisté (B. crassifolia) se v zahradách nejčastěji objevují půvabné hybridy. Vlastně je úplně jedno, jakou si vybereme. Všecky umí totéž: tvořit nádherné listy i krásně kvést.

Přitažlivé listy

Okolo 20 až 30 cm velkých listů s krátkými řapíky si všimneme ze všeho nejdřív, ať hřeje slunce, nebo mrzne, až praští. Jsou široce oválné, kožovitě tuhé a na omak hladké jako vodou obroušený kamínek. Zdobí je žilnatina s nápadným středovým žebrem.

Lesklá voskovitá vrstvička, která rostlině pomáhá vyrovnat se s letním horkem, dává listům nádech luxusu. Mohou být zcela ploché, lehce zkadeřené nebo stočené do kornoutu.

Nápadné listy jsou ideální k tvorbě záhonových bordur. Za nimi se chystají vykvést tvarově kontrastní denivky (Hemerocallis).

Nápadné listy jsou ideální k tvorbě záhonových bordur. Za nimi se chystají vykvést tvarově kontrastní denivky (Hemerocallis).

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Ač se šlechtitelé vyznamenali odrůdou s krémově žíhanými listy, převládají ty čistě zelené. Nemyslete si ale, že vás bergenie začnou obyčejnou zelení nudit. Jakmile se koncem roku přihlásí chladné počasí, zažehnou v nich červené pigmenty odlesky vína a bronzu.

Někdy se dokonce rozvášní tak, že připomínají řepovou dužninu. Některé barvu ukazují pouze na rubu nebo v lemu, jiné úplně všude.

Skrýš nejen pro žáby

Listy vyrážejí z plazivých, dužnatých oddenků podobných kosatcovým. Díky nim se bergenie rozrůstají do hustých chumlů. Když jich vysadíme několik, obsadí poměrně brzy rozlehlé území, že se jimi dá nahradit i trávník.

Velké listy nepouštějí k zemi sluneční paprsky, a tím znemožňují růst plevele. V jejich stínu si rády hoví žáby. Ty jsou pro zahradu stejně přínosné jako ježci, také totiž požírají drobné plže.

Žabky nacházejí v hustém porostu útočiště před sluncem. Loví tu drobné plže, kterým dělá dobře vlhko a stín.

Žabky nacházejí v hustém porostu útočiště před sluncem. Loví tu drobné plže, kterým dělá dobře vlhko a stín.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Pokud v zahradě ježčí dupání ani žabí kvákání neuslyšíme, může se stát, že vlhko, které se pod bujnou zelení dlouho drží, přiláká slimáky, úhlavní nepřátele bergenií. V boji proti nim pomůže jarní očista od zbytků odumřelých částí. V porostu se často objevují jemné pavoučí sítě. Pavouci vlákna důmyslně natahují pod lehce skloněnými listy, které je chrání proti dešti jako paraple.

Něžné květy

Jen co se z oblohy usměje březnové sluníčko, začínají se pod listy rýsovat poupata. V dubnu už bergenie na nic nečekají a na masitých stoncích vysokých 20 až 60 cm vynášejí vznešená květenství napěchovaná drobnými květy zvonečkového tvaru v barvách, jakými se chlubí také rozkošná srdcovka (Dicentra), tedy v růžové, karmínově červené a bílé.

Shluky bílých květů usazených v červených kalíšcích předvádí 30 cm vysoký hybrid pojmenovaný Beethoven.

Shluky bílých květů usazených v červených kalíšcích předvádí 30 cm vysoký hybrid pojmenovaný Beethoven.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Krásné jsou hybridy s bílými květy usazenými v červených kalíšcích. Bergenie kvetou okolo dvou týdnů a ve váze s vodou jim to sluší právě tak jako na záhonu.

Skromnost a soběstačnost

Na tyhle dvě přednosti dlouhověké bergenie tak trochu doplatily. Často jsou totiž odkázané do odlehlých koutů, kde pořádně nevyniknou. Statečně obstojí ve stínu u severní zdi, v konkurenci kořenů pod stromy i v průvanu. Na světlých, otevřených pozicích s chudší půdou se v zimě zbarvují intenzivněji.

Stálezelená trvalka se dobře rozrůstá jak na rovině, tak ve svahu. Ani tady nevyžaduje dodatečnou zálivku.

Stálezelená trvalka se dobře rozrůstá jak na rovině, tak ve svahu. Ani tady nevyžaduje dodatečnou zálivku.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Toužíme-li spíš po bohatém kvetení, vysadíme je na slunce či do polostínu a každé jaro do hlíny kolem nich zapracujeme štědrou dávku kompostu. Jaro je také ideálním obdobím k množení. Stačí odkopnout kousek trsu a hned vysadit na nové místo v záhonu nebo do větší nádoby, kde při pravidelné zálivce vydrží celá léta.

Jinak si bergenie, třebaže rostou v obrubě chodníku, před keři, na svahu, ve skalce či na štěrkovišti, vystačí s vodou ze srážek. Stálé vlhko jim nesvědčí, vede k hnilobě dužnatých oddenků.

Parťák snů

Bergenie jsou nápadné, zároveň ale nechávají vyniknout ostatní. Nesejdou z očí, jak je rok dlouhý, proto si mohou užít pestrou společnost doprovodných rostlin od sněženek a čemeřic (Helleborus) přes narcisy, pryšce (Euphorbia) a pomněnky k vrbinám (Lysimachia punctata), kakostům (Geranium) a denivkám (Hemerocallis) až po podzimní sasanky (Anemone x hybrida) a mochyně (Physalis alkekengi) s oranžovými lampionky.

Ve společnosti narcisů se bergenie cítí dobře. Cibule raději vysázíme spolu s trvalkou, abychom později neponičili její oddenky.

Ve společnosti narcisů se bergenie cítí dobře. Cibule raději vysázíme spolu s trvalkou, abychom později neponičili její oddenky.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Nádherně souzní s bohyškami (Hosta), kapradím, ale také s keři, jako jsou stálezelené brsleny (Euonymus fortunei) či purpurově olistěné dřišťály (Berberis thunbergii).

Před zlatým kultivarem brslenu (Euonymus fortunei) dokonale vyniká bronzový odstín, který se do listů vloudil v zimě.

Před zlatým kultivarem brslenu (Euonymus fortunei) dokonale vyniká bronzový odstín, který se do listů vloudil v zimě.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo


Může se vám hodit na Seznamu: