Článek
Stačí, aby zežloutlé koruny poškádlil vítr, a promění se v obláčky, ze kterých padají listy jako zlaté kapky deště a pomalu zaplavují trávník i zahradní pěšiny. To je ta pravá chvíle vyrazit ven, vychutnat si listopadovou nostalgii a žasnout, jak krásně umějí stromy stárnout. Byla by škoda nemít aspoň jeden ve své vlastní zahradě!
Podzim se k výsadbě stromů perfektně hodí, navíc jsou k mání prostokořenné sazenice za nižší cenu. Jaký si vyberete?
Elegantní javor mléč
Původní domácí forma javoru mléče (Acer platanoides) měří 20 až 30 m a honosí se oválnou, rozložitou korunou. V běžné zahradě je prakticky neuplatnitelný, proto vznikl senzační kultivar Globosum, vysoký jen 4 až 8 m, který se díky nápadně kulovité koruně stává elegantní dominantou nevelkých zahrad nebo zahradních zákoutí.
Atraktivní tvar glóbu vychází z genů, pro uhlazenější vyznění koruny však můžeme sáhnout po nůžkách a přečnívající výhonky po opadu listů ostříhat. Listy jsou ve srovnání se základním druhem menší, ale stejně pěkně tvarované jako na kanadské vlajce.
Díky kompaktnímu vzrůstu se bezvadně hodí do městských zahrad, z čehož mají radost městští kosi, kterým husté listoví poskytuje ideální podmínky k hnízdění.
Noblesní liliovník
V Severní Americe, odkud se k nám liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) dostal, rozkládá mohutné větve ve výšce až 50 m a skýtá domov a potravu ptákům, netopýrům i otakárkům, kteří na velké čtyřlaločné listy kladou vajíčka. V našich končinách obvykle zastavuje růst 20 až 30 m nad zemí.
Po dosažení deseti dvanácti let začíná perla zámeckých parků, arboret a zahrad kvést. Tulipánům podobné květy v hráškově zelené a oranžové barvě se otevírají od května do června, zdaleka ale nejsou tak nápadné jako podzimní okrová žluť, která strom zdobí až do opadu listů.
Ač je tento blízký příbuzný magnólie plně mrazuvzdorný, vyplatí se mladé rostliny na zimu chránit tlustou vrstvou chvojí nebo kůry, kterou překryjeme půdu v celé oblasti nad kořeny.
Přizpůsobivý platan
Jedním z nejnápadnějších znaků platanu javorolistého (Platanus x hispanica) je zajímavá borka, jež se odlupuje v nestejně velkých plátech a odhaluje vrstvy v krémové, stříbřité a zelené barvě. Rovněž listy, velké, cípaté, na podzim zářivě žluté nelze přehlédnout. Korunu nepřehušťují a propouštějí dostatek světla, proto se nemusíme obávat temného stínu, i kdyby strom čněl do výšky 30 m.
Dlouhověkému, rychle rostoucímu platanu dopřejeme slunce a hlubokou, spíš vlhčí, zároveň ale dobře propustnou půdu. Na starších rostlinách se objevují ježaté kuličky plodů, které jsou hezké i v zimě na holých větvích.
Pod živým slunečníkem z platanu se příjemně odpočívá v létě i na podzim. Korunu můžeme tvarovat podle potřeby nebo zvolíme kulovitě rostoucí kultivar.
Prehistorický jinan
Kdysi pokrýval celou severní polokouli, dnes jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), jediný zástupce svého rodu, z volné přírody takřka vymizel.
Kuželovitou, ve stáří až široce rozkladitou korunu posetou tuhými listy ve tvaru vějířku vystavoval na odiv už dinosaurům.
Fosilie však prozrazují, že tento nenáročný a velice odolný, leč pomalu přirůstající strom s kmenem vysokým okolo 20 až 35 m obýval Zemi již před 250 milióny let. V Číně existují jedinci staří tisíce let. Nejen tam je proto jinan uctíván jako symbol dlouhověkosti.
K tomu, aby jinan plodil, je zapotřebí jak samičí, tak samčí rostlina. Není však o co stát, protože zralá, špendlíkům podobná semena silně zapáchají.
Přívětivá lípa
Náves, na které se majestátně vypíná lípa srdčitá (Tilia cordata), vyzařuje malebné kouzlo domácí pohody. Totéž platí pro soukromý dvůr či zahradu. Když si ve stínu lípy zrovna nepovídají nebo neodpočívají lidé, staví si v nejvyšším patře hnízdo veverka nebo ve zbrázděné borce horečně hledá něco na zub strakapoud s brhlíkem.
Vůbec nejrušněji kolem stromu bývá začátkem léta. Jakmile vzduch nasládne lipovými květy, burácí to ve větvích jako ve včelím úlu. Pohled na dlouhověkého velikána je snad ještě krásnější poté, co se z listů vytratí chlorofyl a žlutě zahýří nejen koruna, ale také země pod ní.
Do menších zahrad se dobře hodí odrůda Greenspire s kuželovitou korunou nebo Winter Orange se zářivě oranžovými zimními výhony.
Rozevlátá bříza
Splývavé větve břízy bělokoré (Betula pendula) dokonale souzní s melancholickou atmosférou podzimu. Tvarem nejlépe vyniká samostatně v trávníku nebo třeba za plotem předzahrádky, odkud radostně mává na kolemjdoucí, aniž by jim překážela v chůzi. V korunách se někdy objevují velká klubka z větviček. Nejsou to ani ptačí, ani veverčí hnízda, ale čarověníky, které vznikají deformací výhonů.
Houževnatá bříza výborně snáší přísušky i třeskutý mráz, což ostatně dokazují pylová zrnka nalezená v rašelině z doby, kdy se na našem území ještě proháněli mamuti.
I víc než 20 m vysoký strom můžeme nahradit stejně elegantní převislou odrůdou Youngii. Dosahuje 5 až 10 m, ovšem několik metrů zabere její široce deštníkovitá koruna s větvemi sahajícími až k zemi.