Vít se pro nápad vybudovat si vlastní zahradní kuchyň inspiroval u svého kamaráda, který už podobné zákoutí měl. Podle jeho vzoru tedy nejprve plánoval jen zastřešený prostor s krbem a dalšími kusy nábytku potřebnými k vaření a k posezení. Postupně si ale uvědomil, že nevýhodou takovéto konstrukce bude chlad a nepochybně i vítr.

Brzy proto svou představu upravil a vymyslel si zděnou kuchyň, která by byla ze všech stran chráněna proti nepřízni počasí, dokonce ji nechal zateplit (izolovaná je střecha s krytinou z trapézového plechu i podlaha), aby si ji mohl s rodinou užívat i v zimě.

Nad velkými posuvnými prosklenými dveřmi, které interiér kuchyně propojují se zahradou, je pak umístěno i malé topidlo. Hlavním zdrojem tepla samozřejmě bude velký cihlový krb.

Spoustu dobrot dělá pan Vít v cihlovém krbu.

Spoustu dobrot dělá pan Vít v cihlovém krbu.

FOTO: Novinky

Kam s ní?

První otázkou, kterou musel Vít s rodinou vyřešit, bylo umístění kuchyně. Nakonec pro ni vybrali roh, kde stával dřevěný zahradní domek. Ten se rozhodli posunout blíže k domu...

Jenomže architekt, s nímž se rodina o budoucím vzhledu zahradní kuchyně radila, upozornil na to, že starý dřevěný domek se nebude mezi krásnou novou kuchyní a rodinným domem příliš hezky vyjímat. Chtě nechtě musel Vít uznat, že plán bude třeba rozšířit ještě o vybudování nového domku, a to ve stejném stylu jako kuchyně. Zhruba někde v tu dobu přestal náklady na zahradní kuchyni raději počítat...

Vybrat umístění pro zahradní kuchyň byl prý docela oříšek.

Vybrat umístění pro zahradní kuchyň byl docela oříšek.

FOTO: Novinky

Samotná stavba probíhala bez větších potíží hlavně proto, že ji mohl Vít svěřit zmiňovanému kamarádovi a jeho firmě. Sám se ovšem na budování kuchyně také významně podílel.

Na základovou desku z betonu položil trámy, mezi nimiž je tepelná izolace, na nich pak spočívá podlaha z modřínových prken. Právě s podlahou a ještě s dalšími pracemi pomohl Vítovi s velkým elánem a nadšením i jeho otec.

Obklady z nařezaných cihel

Hezkým rysem, který nás zaujal hned na první pohled, jsou obklady stěn v exteriéru i v interiéru. Aby navodil kýžený rustikální vzhled, použil Vít na tenko nařezané staré, ručně vyráběné cihly.

„Nebyl jich ale dostatek na to, abych jimi mohl nechat obložit veškerou plochu všech zdí. Takže některé části jsme museli nechat bílé. Nakonec jsem ale rád. Myslím, že je to takhle hezčí,” pochvaluje si.

Uvnitř domu jsou obklady z nařezaných cihel.

Uvnitř domu jsou obklady z nařezaných cihel.

FOTO: Novinky

Z cihel je postavený také krb, jehož čelní stranu zakrývá skládatelná kovová „chlopeň”. Ta přibyla až po prvním grilování.

„Krb jsem okopíroval od souseda a tady jsem udělal chybu. Vůbec mě nenapadlo, že on v tom svém v tu dobu ještě ani jednou netopil! Když jsme pak začali grilovat, zjistil jsem, že se z něj strašně kouří. Že takhle velký krb potřebuje mnohem větší a vyšší komín. Abychom zmenšili množství vzduchu, které do něj přichází, a nasměrovali kouř správným směrem, vymyslel mi zase jiný kamarád tuto chlopeň,” vysvětluje Vít.

Retro a vodovodní trubky

Jako strojař má Vít hluboce zakořeněný smysl pro nejmenší detail. Nepřekvapily nás proto kulaté retrospínače ani mosazná baterie u keramického dřezu. Naši pozornost ovšem okamžitě zaujaly lustry vyrobené ze železných trubek, ze kterých se v minulosti dělaly vodovodní a plynové rozvody.

„Ty jsem si vymyslel celé sám a také jsem je s pomocí kamaráda vyráběl. Musel jsem si všechno pečlivě rozměřit a vymyslet, jakým způsobem je pak připevním k trámům na stropě,” popisuje s velkým nadšením.

V zahradním domku najdete retro vodovodní trubky, které tvoří lustr.

V zahradním domku najdete retro vodovodní trubky, které tvoří lustr.

FOTO: Novinky

S lustry jsou velice pěkně sladěny úchytky na skříňkách a šuplících. I ty Vít vyrobil z vodovodních trubek, ovšem tentokrát použil menší průměr. Sám si vyrobil na každé z nich na kocích závity, aby mohl připojit kolínko a každou nechal zkorodovat. (Stejně tak později i lustry.)

„Ty trubky jsem si sám nechal zkorodovat. Používá se k tomu kyselina solná. Tím se to potře a za půl dne je to zrezlé. Člověk s tím ale musí zacházet opatrně, používat respirátory, aby se nenadýchal výparů a tak dále,” radí Vít.

Zahájení provozu oslavou

Zahradní kuchyň Vít s pomocí přátel a rodiny budoval dohromady zhruba rok. Její provoz mohl tak zahájit právě při příležitosti svých padesátých narozenin. K nim dostal jako dárek poslední doplněk, který dosud chyběl – lednici s elegantním retro vzhledem, kterou zdobila veliká červená mašle.

Od té doby si Vít své malé království nemůže vynachválit. „Bylo nádherné, když jednou večer pršelo, za okny byl slyšet déšť, já tam seděl a poslouchal gramofon. Nakonec jsem tam usnul,” směje se spokojeně.

Ze zahradní kuchyně má radost i jeho žena Radka, která oceňuje i takový „detail”, jakým je přenesení poněkud jiného stylu vaření mimo její domovské území.