Žasneme nad pokojnou atmosférou, dokonale řemeslně zpracovanými zdmi z lámaného kamene, nad panoramatem okolní krajiny, velkorysým stavením i detaily v podobě mozaiky na chodníku a křehkých jarních kytiček.

První kroky v předzahrádce provází vůně fialek. Příroda je vetkala do lemu podél chodníku. Voní také mahónie cesmínolistá, jejíž květenství připomínají včelí roje. „Soused je včelař,“ vysvětluje situaci Pavlína. Žlutou barvu mahónie ve velkém kopírují keře zlatice, které s konečnou platností vypudily otravnou zimu.

Působivá předzahrádka. Stálezelené konifery zkrášlují okolí v době, kdy se trvalky líně klubou ven.

Působivá předzahrádka. Stálezelené konifery zkrášlují okolí v době, kdy se trvalky líně klubou ven.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

„Jejich zářivé květy jsou tím prvním, co vidím při návratu z města nebo procházky. Na rozdíl od Brna tady kvete s až dvoutýdenním zpožděním.“

Zahrada leží v osadě zvané Pánov 530 m n. m. Žijí zde tři rodiny. Podle nich tu Lipkovi měli vydržet jeden rok.

V hlavní roli kámen

Pozemek prošel zásadními terénními úpravami, spolykal tuny suti a zeminy, aby v návaznosti na dům mohla vzniknout prostorná terasa, odkud se po velkolepém schodišti se stupni ve tvaru U schází do okrasné zahrady orientované k jihozápadu.

Schody jsou z kamene stejně jako zahradní cesty, zídky, patio a impozantní sloupy podpírající zastřešení terasy. Díky tomu vznikl útulný pokojík s krásným výhledem, kde se pohodlně odpočívá i při dešťové přeháňce.

Pokojíček na terase. Průhledné výplně nepřekážejí ve výhledu, ale účinně brání větru. Hezky je tu už časně zjara.

Pokojíček na terase. Průhledné výplně nepřekážejí ve výhledu, ale účinně brání větru. Hezky je tu už časně zjara.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Největší kamennou plochu zabírají zdi obytného domu, který do celého prostředí vnáší jedinečný charakter.

„Využili jsme rulu přímo z Vysočiny, ale také pískovec z demolice stavby v pražských Řepích,“ prozrazuje designérka původ přírodního materiálu.

Všechny barvy jara

Tvrdost kamene zjemňují stylové doplňky a smaragdová zeleň. Sošky, velké glazované květináče i robustní zahradní nábytek vystlaný huňatou kožešinou dotvářejí úhledná zákoutí potažená travním kobercem, jemuž na četných místech kladou meze fantasticky osázené záhony.

Neopadavé buxusy, tisy, cypřišky a zeravy stříhané do koulí, válců či homolí zajímavě kontrastují se skelety starých jabloní, které Pavlin manžel tvaruje do podoby obřích bonsají. Majitelčino srdce si podmanila stálezelená bobkovišeň (Prunus laurocerasus) s listy lesklými jako zrcátka.

Zlato mezi smaragdy. Kdyby nerozkvetla zlatice, tak ani nepoznáme, že se do vždyzeleného záhonu vloudilo jaro.

Zlato mezi smaragdy. Kdyby nerozkvetla zlatice, tak ani nepoznáme, že se do vždyzeleného záhonu vloudilo jaro.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

„Množím ji z řízků, rychle roste, snáší řez. Zahradní architekt zůstal v úžasu, když zjistil, že tady nejen prospívá, ale dokonce bohatě kvete. Květnová vůně bílých květů je božská!“

Začátek sezóny je především oslavou pestrých barev, a tak se pohledy upínají k bronzově rašícím lístkům tavolníků (Spiraea japonica), sladce růžovým květům meruzalek (Ribes sanguineum), fialově nakvetlým kobercům barvínku (Vinca minor) a žloutkově žlutým blatouchům vítajícím sluníčko na břehu rybníka.

Magický trojúhelník

A kdeže vám ta zahrada končí, ptají se často lidé, kteří do zahrady zavítají. Rustikální plůtky z kulatiny téměř splývají s okolím. Proto Pavlína odpovídá, že až támhle za rybníkem. Velkoryse pojatou vodní plochu nikdo nepřehlédne.

„Vybudováním nádrže s dřevěným molem jsme si splnili sen. Z historických dokumentů vyplývá, že jich zde bývalo několik.“

Bez zábran. Lehké naznačení hranice propůjčuje pozemku optickou iluzi nekonečnosti.

Bez zábran. Lehké naznačení hranice propůjčuje pozemku optickou iluzi nekonečnosti.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Kvůli bujícím řasám k ní po několika letech přibyla síť menších jezírek propojených stružkami, aby voda cirkulovala a čistila se přes speciální kamínkovou filtraci, kořeny rákosu a kosatců.

Díky bohaté bahenní a vodní flóře působí vše naprosto přirozeně. Toho si cení volně žijící tvorové.

Relax u vody. Pozorovat vodu, obláčky na nebi a nechat myšlenky, ať si volně plynou, kam chtějí. Dokonalá idylka.

Relax u vody. Pozorovat vodu, obláčky na nebi a nechat myšlenky, ať si volně plynou, kam chtějí. Dokonalá idylka.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Rybník je mateřskou školkou pro stovky pulců a vážčích larev. Je také posledním článkem pomyslného trojúhelníku tvořeného vodou, lesem a poli, který dává chuť do života každému, kdo se na něj třeba jen na minutku zahledí.