Pěstování rostlin probíhá v přírodní zahradě efektivně. Majitelé využívají výhody vyvýšených záhonů, při péči o půdu se příliš nenadřou. Většina permakulturistů totiž zavrhuje hluboké rytí půdy.

Bez kvalitní půdy to nejde

Přírodní zahrady se zcela obejdou bez synteticky vyráběných hnojiv. Aplikace koncentrovaných granulátů je sice jednoduchá, efektu se dočkáte už po několika dnech a na pohnojení plochy potřebujete mnohem méně materiálu než třeba statkového hnoje, ovšem půda se umělými přípravky zasoluje, více se zhutňuje, a proto potřebuje každoroční hluboké rytí. Pokud jí dodáváte živiny pouze syntetickými hnojivy, postupně přestává fungovat na přirozených principech. Všechny v ní probíhající rozkladné procesy totiž řídí půdní mikroorganismy, které potřebují neustálý přísun organické hmoty. Tu komerční přípravky neobsahují vůbec nebo jen v malém množství. Celý systém se tedy může začít hroutit a chybami si tak postupně zlikvidujete kvalitní zeminu v zahradě.

Vyvýšené záhony dokážou ušetřit plno místa.

FOTO: Lucie Peukertová

Čím se zavděčíte

Kompostér se vejde i do malé zahrady, a proto posečenou trávu ani kuchyňské zbytky nevyhazujte do popelnice ani neodvážejte na skládku. Brzy byste přišli na to, že vám nejen chybí, ale že jich možná potřebujete i více. Nízko posečenou trávou totiž můžete každý týden namulčovat v tenké vrstvě svoje zeleninové záhony, které potom nebudou tak náchylné na další zaplevelení a nadměrné odpařování vody. Pokud jste se rozhodli na svém pozemku hospodařit ekologicky šetrným způsobem, berte v úvahu, že jakost půdy nezvyšují pouze živiny, ale také již zmíněná organická hmota. Bez ní kvalitní a fungující zeminu nikdy nevyrobíte. Pokud máte možnost získat chlévský hnůj od místního zemědělce, dopřejte ho na výživu náročným druhům zeleniny.

Ocení ho třeba dýně, brambory nebo řepa. Poměrně oblíbenou metodou, jak svou půdu rychle obohatíte o živiny a organickou hmotu, je pěstování zeleného hnojení. To můžete vysévat na jaře, přímo mezi jednotlivými plodinami, nebo také na konci sezóny. Názory, jak ho následně zapracovat, se liší. Někteří zahrádkáři doporučují pouze mělké zapravení do půdy rycími vidlemi, jiní by ho raději ponechali na povrchu. Pěstujete-li zeleninu náročnou na dusík, zkuste mezi ní ve skupinách či jednotlivě vysadit rostliny, které mají na svých kořenech hlízkové bakterie, což jsou například rostliny z čeledi motýlokvětých (Fabaceae). Bakterie dokážou vázat vzdušný dusík a postupně ho přeměňovat na sloučeniny snadno přijatelné pro rostliny. Tuto vlastnost najdete například u některých druhů jetele, komonice bílé, hrachu, opět oblíbeného bobu polního nebo také lupiny.

Kvalitu půdy poznáte podle drobtovité struktury.

FOTO: Shutterstock,

Nevyčerpat všechny živiny

Je všeobecně známo, že půdu nejvíce vyčerpávají monokulturní výsadby, které ovšem v přírodní zahradě nahrazuje druhově pestrá polykultura. Na záhonech tak vedle sebe najdete různé druhy rostlin, které se liší nároky na živiny i kořenovým systémem, který zasahuje do jiné hloubky, a nadměrně tak nevyčerpávají živiny pouze z jedné vrstvy. Už tak docílíte lepšího stavu půdy. Mezi zeleninu můžete kromě druhů produkujících dusík vysadit také některé bylinky odpuzující choroby a škůdce. Vyzkoušejte měsíček lékařský, česnek, mátu peprnou nebo petržel. Možná jste si už všimli, že v přírodní zahradě rostou vedle jedlých rostlin  jedovaté druhy. Rozhodně to není žádný omyl: jedovaté druhy jako oměj nebo náprstník vylučují do půdy látky, které ji léčí.

www.floranazahrade.cz