Pokojový chřest má mnoho podob

Pohled do jeho husté, vzdušné, svěže zelené kštice zklidňuje mysl, zvlášť když se na jednom stolku sejde více kusů.

Stejně dobře vypadá na okenním parapetu, v míse na podstavci nebo zavěšený u stropu. Na pěstování nenáročný příbuzný lahůdkové zeleniny existuje v několika druzích. Jaký si vyberete?

Jako první se každému vybaví nejspíš chřest hustokvětý neboli Sprengerův (Asparagus densiflorus) Sprengeri. Jeho výhony jsou dlouhé a převisují v elegantních obloucích. Připomíná tak trochu kuriózní jehličnan.

Zelené závěsy, které časem vytváří, vynikají nejlíp na polici a parapetu.

Nemáme-li místa nazbyt, vysadíme ho do závěsného košíku a pověsíme proti oknu. Na květinovém stolku nebo na komodě oceníme přitažlivý zjev kompaktní odrůdy Myersii, která svoje přímé, husté, trávově zelené výhony vystrkuje do všech stran, jako by chtěla napodobit chobotnici.

Komu se líbí jemňounká nať jedlého chřestu (Asparagus officinalis), která se od jara zvedá nad zeleninovými záhony jako zelená mlha, tomu v pokoji nesmí chybět chřest péřitý (Asparagus setaceus).

U květináře má většinou jen pár výhonků, ale doma se zanedlouho pěkně zahustí. Ani pak neztrácí nic ze svého vzdušného, romanticky rozevlátého charakteru.

Díky podobnosti s kapradím ho můžeme směle kombinovat s jemným netíkem (Adiantum) nebo třeba žebrovicí (Blechnum).

Když ještě přidáme kousek mechu a pár šišek, vyčarujeme v bytě zátiší s příjemnou lesní atmosférou.

Daleko k jemným závojíčkům má další, méně povědomý, ale dobře dostupný chřest srpovitý (Asparagus falcatus). Jeho zdánlivé listy (tzv. fylokladia) jsou dlouhé a poměrně široké, což mu propůjčuje robustní, bujnou tvář.

Vizáží jako by z oka vypadl tzv. bambusové trávě (Pogonatherum paniceum), kterou hravě zastoupí v prostředí vyznávajícím feng šuej. Půvabnou ozdobou se však stane kdekoli, když ho vysadíme do vysokého květníku nebo postavíme na sloupek. Ze všech chřestů snáší nejlépe pěstitelské přešlapy.

Dodnes se s oblibou přidávají výhony asparágu do květinových vazeb k růžím, liliím a kalám. Nic nepokazíme, když si pro vlastní aranži občas uřízneme pár výhonů přímo z rostliny v květináči.

Graciézní a neutrální vzhled chřestu uplatníme při sdružování s kvetoucími pokojovkami. Sluší mu to po boku exotických orchidejí, bělokvětého jasmínu či indických azalek.

Nezvyklé, ale docela dobře možné je použití chřestu k zakrytí kořenového balu pokojových stromků. Rostliny žijící v jednom květináči však musejí mít stejné nároky na světlo, teplo a zálivku!

Chřesty báječně doplňují jeden druhého. Nádherně pak vynikají zřetelné rozdíly ve tvaru fylokladií. Celou kompozici vkusně sjednotíme použitím stejných květníků.

Asparágus má rád teplo. Dobře však přezimuje i při 12 °C. Pozor, suchý vzduch od ústředního topení nebo krbu způsobuje vadnutí, opadávání a zvyšuje náchylnost na mšice, svilušky a puklice.

Bez světla se neobejde. Úpal za oknem mu ale škodí.

Zeminu v květináči udržujeme rovnoměrně vlhkou. Přebytečná voda z podmisky musí pryč, protože v mokru snadno zahnívají hlíznaté kořeny.

Dojde-li k úplnému vyschnutí, odřízneme všechny výhony až u báze. Květináč necháme nasáknout ve kbelíku s vodou a přeneseme ho na chladnější místo, kde se rostlina obvykle zmátoří.

Žloutnutí bývá vyvoláno nedostatkem živin. Rostliny hnojíme plným hnojivem každý týden, v zimě jednou za měsíc.

Nové rostliny získáme nejsnáze dělením kořenového balu. Přitom dáváme pozor, abychom nepoškodili kořenové hlízy. Dělíme a přesazujeme ideálně od března do dubna. Pozor, při manipulaci s chřestem raději natáhneme rukavice, má totiž trny!

V létě asparágus uvítá pobyt na čerstvém vzduchu na zahradě nebo na balkóně.