„Nobelovu cenu pro toho, kdo vymyslí, jak na ně,“ říká s trochou nadsázky pražská zahrádkářka, která na svých záhonech pěstuje okrasné květiny, takže o úrodu šťavnatého salátu nebo okurek se na rozdíl od ostatních bát nemusí.

„Žerou tu všechno, růže, kapradí, klematis,“ vypočítává rozzlobeně. Už se těšila, že letos svoji pestrobarevnou chloubu ochrání, protože díky slunci po nich nebylo ani vidu, ani slechu, ale poslední večery rozkvetlé záhony obchází s lopatkou v ruce a dotěrné plže co chvíli hází do velkého květináče.

„Přines sůl,“ obrací se na sedmiletého vnoučka, který se z kuchyně hbitě vrací s plnou slánkou a hnědé slimáky s radostí zasypává. Masu pak hodí do igelitového sáčku, který putuje do popelnice. Je to morbidnější, ale účinná cesta jak na slimáky na zahradě.

„Po dešti vylezli i tady,“ potvrzuje Zdeňka Jankovičová z Českého zahrádkářského svazu, která zahrádkaří v Berouně. Slizcí návštěvníci zeleně se rádi schovávají, láká je křoví nebo zbytky igelitu na méně udržované zahradě. Za potravou neohroženě vyrážejí hlavně ráno a večer, kdy je chladněji. „Máme jich tu kvanta, ale nic s nimi neděláme, protože na zahradě nic nepěstujeme,“ krčil rameny mladý muž z Kladna.

Nemají u nás přirozené nepřátele, proto se tak snadno množí.

Rozhodně doporučujeme sbírat, sbírat, sbírat, vzkazuje nešťastným zahrádkářům Jankovičová. „Ale pokud to děláte vy a soused ne, je to v podstatě marný boj,“ varuje. A co na ně platí? Sůl, ovšem pokud posolíte přímo na záhonku, můžete si zadělat na problém.

Někdo je podle Jankovičové hází do nádoby s octem, velmi je láká pivo. „Někdo zakope do země nádobu s pivem, ve kterém se utopí,“ přibližuje další způsob likvidace, nad kterým ovšem asi zapláče nejeden pivař.

Říká se, že slimákům nejvíc chutná to, co nám, ale ukazuje se, že nepohrdnou vlastně ničím. A dokonce si dají i to, o čem si lidé dlouho mysleli, že je přirozeně odpuzuje. Třeba afrikány.

Plzák španělský, který dorůstá 8 až 12 cm, a jeho zbarvení se nachází někde mezi oranžovou a hnědou, se k nám dostal z Pyrenejského poloostrova v devadesátých letech, kdy se otevřely hranice a lidé odtud začali vozit květiny. Nemají u nás přirozené nepřátele, proto se tak snadno množí.