Brutnák lékařský - elegantní rostlina k nakousnutí

Borač, burák, okurkové zelí, radost srdce, včelí chléb. I tak se brutnáku říká. Je to po všech stránkách senzační rostlina, která rozhodně nepatří do starého železa.

Pochází sice z oblasti Středomoří, ale u nás prospívá, jako by byl domácí. Krásou trumfne leckterou květinu. Stačí se zahledět do jeho nebesky modrých kvítků, které svým tvarem připomínají dokonalé hvězdičky.

Kvete přebohatě a dlouho, od června až do září. Stačí-li se brutnák v létě vysemenit a podzim ukáže svou vlídnou tvář, spatříme pětičetné, asi 2 cm velké květy s černými tyčinkami klidně ještě v listopadu.

Podobně jako třeba u krásenek nebo jiřinek platí, že odstraněním uvadlých květů podpoříme násadu dalších poupat. Ta se vyvíjejí na jemně skloněných, fuchsiově červených ochlupených stopkách v řídce větveném květenství.

Po otevření odhalují ledově modrý odstín květních plátků, ovšem existují také variety v bílé barvě.

Někdy květy přecházejí z modré na růžovou, což je pro rostliny z této čeledi typické. Za kvetoucí brutnák jsou vděčné hlavně včely, protože jim nabízí spoustu pylu a sladkého nektaru.

Květy brutnáku promění obyčejný salát v opravdový skvost! Zkrášlí krajíc chleba s kozím sýrem, zmrzlinový pohár a zamražené v kostkách ledu taky osvěžující letní koktejl. Obalením v bílku s práškovým cukrem z nich vznikne působivá ozdůbka dortu. Plně otevřené květy sbíráme po celé léto. Dlouho však nevydrží, k pokrmům je přidáváme až úplně nakonec.

Chuťově výraznější jsou po okurkách provoněné listy nabité céčkem a minerálními látkami. Mlaďounké je pokrájíme a přidáme do bramborového salátu, krémové polévky, do těstovin nebo je smícháme s bílým jogurtem a strouhaným parmazánem a použijeme jako dip k opečené housce.

Starší listy upravujeme podobně jako špenát, abychom se zbavili nepříjemných štětinek.

K přípravě bylinkového čaje se hodí jak květy, tak listy brutnáku, čerstvé i sušené. Nápoj pomáhá při nachlazení, melancholii a k posílení srdeční činnosti.

Povahou brutnák nejlépe zapadá do venkovských záhonů a všude tam, kde se může svévolně šířit. Vysemeňuje se dokonce s takovým nadšením, že ho musíme občas krotit, aby místo nezaplevelil a sousední rostliny nepřipravil o světlo. Dorůstá až do výšky jednoho metru.

Romantické duše uvítají čistou, svěží kombinaci brutnáku s bílou šalvějí, rozevlátým pakmínem a modrou šantou doplněnou stříbrolistým čistcem vlnatým. Vyznavači pestrých výsadeb ho zase mohou smíchat s karmínově kvetoucím lnem velkokvětým, oranžovými denivkami, nízkými kalifornskými máčky a žlutými popelivkami, které mu dělají skvostnou kulisu.

O brutnáku se traduje, že jeho přítomnost v blízkosti jahod nebo rajčat chrání plody před škůdci a pomáhá jim v růstu. Každopádně v užitkové části zahrady by alespoň pár trsů nemělo nikdy chybět.

Jakožto jednoletku ho vyséváme každý rok od konce března do června ze semen koupených v zahradnictví nebo z vlastního sběru. Necháme-li rostlinu po odkvětu vysemenit, ušetříme si práci. Statná bylinka roste rychlostí plevele, úsilí vložené do předpěstování se tedy příliš nevyplácí.

Semena, přesněji řečeno tvrdky, rozhodíme po dobře prokypřeném, vyživeném záhonu a lehce zakryjeme zeminou nebo je jednoduše prstem zatlačíme do půdy.

Hustý výsev protrháme na spon minimálně 40 x 40 cm, jinak hrozí napadení padlím. Nechtěné semenáčky lze snadno vyškubnout a použít do salátu.

Pozor, vzrostlé rostliny nesnášejí přesazování, nejen kvůli dlouhému kůlovitému kořenu, ale také kvůli křehkým stonkům, které je někdy zapotřebí vyvázat k opoře.

Tuhé chlupy na stoncích a listech vyhlížejí nepřátelsky. Ostny to nejsou, přesto při manipulaci s rostlinou raději nosíme rukavice, protože mohou podráždit kůži.

Velké listy brutnáku spotřebují mnoho vody. Na suchu rostlina živoří. Nejlépe kvete na plném slunci, ale spokojí se i s mírným zastíněním.

Objeví-li se mšice, přeneseme do rozvětvených trsů slunéčka. Je totiž jasné, že chemie do jedlého záhonu nepatří.