Zahradu začal manželský pár pracující na plný úvazek ve zdravotnictví budovat na počátku devadesátých let minulého století. To bylo zhruba deset let potom, co se do nenápadně vyhlížejícího domku na okraji Walsallu nastěhovali manželé spolu se svými čtyřmi dětmi.

Ty zahradu samozřejmě nejprve využívaly k hrám. Když však vyrostly, bylo na rodičích, aby jí vymysleli nějaký nový účel. Tím byla právě proměna v malebné zákoutí, na které bude radost pohledět v kterýkoli den v roce.

Dům Newtonových vypadá při pohledu z ulice celkem nenápadně.

Dům Newtonových vypadá při pohledu z ulice celkem nenápadně.

FOTO: Profimedia.cz

Manželé původně neměli žádné zahradnické znalosti, natožpak vzdělání, ovšem s léty své vědomosti a dovednosti neustále zdokonalovali. Začali tím, že si udělali podrobný nákres prostranství, které měří 15x55 m. Určili, kde poroste jaký druh květin a dřevin, kde bude trávník a kde orientální pagoda. Vyhradili místo pro vodní plochy a načrtli můstky přes ně.

Při výběru sazenic a při jejich rozmísťování dávali pozor, aby se jim podařilo pěkně kombinovat vedle sebe živě barvené stromky s těmi méně výraznými, opadavé s neopadavými atd. Kolik rostlin na své zahradě mají, to netuší. Mimo jiné i proto, že každoročně přikupují cibulky nových a nových květin.

Mezi stromky a keři je spousta malebných zákoutí k nimž vedou pohodlné chodníčky.

Mezi stromky a keři je spousta malebných zákoutí, k nimž vedou pohodlné chodníčky.

FOTO: Profimedia.cz

Jak Newtonovi na svých internetových stránkách píší, když k nim zavítají na návštěvu malé děti, jsou nejvíc nadšené z vodních prvků, zvonkoher a kamenných sošek zvířat.

Protože oba amatérští zahradníci pracovali ve zdravotnictví (Tony byl praktickým lékařem, Marie sestrou), bylo pro ně samozřejmostí navrhnout zahradu tak, aby se do všech jejích koutů pohodlně dostal každý člověk, byť na vozíku nebo s berlemi.

Pro někoho kýčovité peklo, pro jiné pastva pro oči a zahrádkářský ráj.

Pro někoho kýčovité peklo, pro jiné pastva pro oči a zahrádkářský ráj.

FOTO: Profimedia.cz

V současnosti, po více než třech dekádách pečlivé práce, k níž se před důchodem dostali vždycky hlavně o víkendech, a nyní se jí věnují osm hodin denně, zahrada slouží k četným rodinným setkáním a slavnostem s přáteli. Několikrát do roka ji pak manželé otevřou i pro veřejnost, přičemž výtěžek ze vstupného putuje vždy na charitu.

Ačkoli může někdo osm hodin denně trávených péčí o stromky a květiny vnímat jako dřinu, Newtonovi to tak rozhodně nevidí. Tonyho a Marii práce na zahradě stále nesmírně baví. Navíc, díky občasnému otevírání zahrady veřejnosti vydělali pro charitativní účely v přepočtu už více než 875 tisíc korun. A to je nezanedbatelná částka.