Další úmorné sekání a boj se lstivými pampeliškami sváděly k otázce: „Proč to vlastně dělám? Nejsem lajdák ani lenoch, jen v tom nevidím smysl.“

Najednou bylo jasno, dny zeleného pažitu jsou sečteny. Prostor dostanou veselé barvy trvalek, letničky k řezu do vázy a mnoho dalších rostlin pro potěchu očí i místních živočichů. Nejdůležitější je sebrat odvahu, mít nápad a cíl. Vytoužený obrázek za trochu dřiny stojí!

Na startovní čáře

Prvním krokem je likvidace trávníku. Možností je několik, ale žádná není tak snadná a rychlá jako použití totálního herbicidu. Aplikujeme ho za suchého, bezvětrného počasí. Do dvou týdnů travní drny odumírají. Zbytky nevytahujeme, větší množství uschlé hmoty z povrchu jen lehce shrabeme.

Z centrální plošky mezi záhony se nejlépe pozoruje všechno dění kolem. Najde se tu dostatek místa i pro menší posezení.

Z centrální plošky mezi záhony se nejlépe pozoruje všechno dění kolem. Najde se tu dostatek místa i pro menší posezení.

Pak plochu pečlivě vyměříme a přeneseme na ni obrysy z plánku. Ty si pro přesné vizuální zobrazení vyznačíme pomocí zahradní hadice či písku.

Hlavní prvky tohoto návrhu tvoří dva rozměrné protilehlé záhony ve tvaru kapky. Mezi nimi probíhá dlouhá pěšina s rozšířenou středovou ploškou. Okolo se klikatí cestičky vedoucí k okrajovým rabatům a ke kulatému odpočinkovému místu s lehátky.

Pravé úhly tady nenajdeme, jen křivky, které mají uvolněný, přirozený ráz typický pro zahrady v přírodním duchu. Kopírují je bordury z kamene z místního lomu.

Stav před proměnou. Pokud nás trávník netěší a pohled na něj nudí, je čas s ním skoncovat.

Stav před proměnou. Pokud nás trávník netěší a pohled na něj nudí, je čas s ním skoncovat.

Přichází řada na pokryv a zpevnění povrchu cestiček, centrální plošky a odpočinkové zóny. Volba padla na říční valounky v neutrálních přírodních odstínech. Vrstva je vyšší než 3 cm, takže není nutné podkládat ji netkanou textilií, která by bránila žádanému samovolnému výsevu rostlin.

První etapu proměny zakončuje důkladné zkypření osazovacích ploch. Ušlapanou, unavenou půdu zryjeme na hloubku rýče a zapravíme do ní dobře uleželý kompost, který zlepší její strukturu a navrátí potřebné živiny.

V půli cesty

Čas sázení. Tento přírodě blízký návrh má jednu úžasnou přednost, převládají v něm druhy, které se snadno šíří a množí, což je cenově velmi výhodné. Takovou mavuň (Centranthus ruber) můžeme koupit jednu, v dalším roce se její počet zněkolikanásobí.

Totéž platí pro včelami zbožňovaný čistec vlnatý (Stachys byzantina), třapatkovky (Echinacea purpurea), jednoleté sluncovky (Eschscholzia californica) či dvouletý kohoutek věncový (Lychnis coronaria) s krásnými šedoplstnatými listy a fuchsiově růžovými květy.

Bordury z kamene kopírují obrysy vyznačené pomocí hadice. Pochozí plochy zpevňují oblázky v neutrální barvě.

Bordury z kamene kopírují obrysy vyznačené pomocí hadice. Pochozí plochy zpevňují oblázky v neutrální barvě.

Hlavním prvkem návrhu je dvojice rozměrných záhonů ve tvaru kapky, mezi nimiž probíhá cesta s kamennou skulpturou uprostřed.

Hlavním prvkem návrhu je dvojice rozměrných záhonů ve tvaru kapky, mezi nimiž probíhá cesta s kamennou skulpturou uprostřed.

Z keřů se rád vysemeňuje tavolník niponský (Spiraea nipponica) Snowmound. Podmínkou je nechat dozrát semena. Své místo tu mají také rychle rostoucí trvalky, bělotrn (Echinops ritro) a oranžové denivky (Hemerocallis), které s jeho modrými strbouly nádherně kontrastují.

Nechybí ani okrasné trávy. Ty celou kompozici sjednocují a vlévají do ní rytmus.

Konečně v cíli

Ve třetí sezóně by nikoho už ani nenapadlo, že tu býval trávník. Rostliny se mají čile k světu stejně jako motýli, včely, čmeláci a zlatoočka, kteří je navštěvují. Ze stonku na stonek přelézají slunéčka (postrach mšic), dokonce i ještěrky se v teplém letním dni občas mihnou mezi kameny v bordurách.

Chůzi k zahradním lehátkům zpříjemňuje vůně spontánně vyseté saturejky. Mnoho dalších rostlin takto zjemňuje ostré hrany kamenných lemů.

Chůzi k zahradním lehátkům zpříjemňuje vůně spontánně vyseté saturejky. Mnoho dalších rostlin takto zjemňuje ostré hrany kamenných lemů.

Cestičky svádějí k pomalé chůzi a za každou zatáčkou nabízejí překvapení, tu voňavou bylinu, tam kamennou skulpturu s netřesky či sloupek se slunečními hodinami.

Trávy šustí ve větru a laškují se sousedními rostlinami, jejichž květy krásně vynikají nad světlými oblázky. Ačkoli je rostlin hodně, o mnoho času nás neošidí, protože jsou soběstačné.

Na konci zimy ze záhonů jen odstraníme suché zbytky, na jaře případně přesadíme nové semenáče. To je ten malý vysněný ráj.