Netradičně pojatá zahrada nabízí řadu originálních zákoutí

Zahradu za azurově modrým domkem jsme navštívili v obci Vidim na Kokořínsku. K pojmenování stavby i zahrady inspirovala jejich majitele útlá zaprášená knížka, kterou nalezli v knihovně po předchozích obyvatelích, když nemovitost koupili.

Jmenovala se Dům u pálkující kočky a jejím autorem je Honoré de Balzac. Do knížky se sice začetli, ale konce dosud nedobrali. Nicméně svůj příběh začali psát v bývalé zemědělské usedlosti, na velkém pozemku s obytným stavením, kamenným špejcharem a stodolou.

Zahrada je uspořádáním objektů rozdělena na dvě funkční části - obytný dvůr a sad s užitkovou zahradou. Dvůr vymezuje obytný dům a kamenný špejchar - hospodářský objekt. Předělem mezi částmi zahrad je stodola.

I přes svou polohu v hustě obydlené části malé vísky, kde domy tvoří hranice pozemků se sousedy, je díky tradičním obvodovým zdem, plným plotům a mase zeleně v intimní zóně zahrad zachován klid a soukromí.

Zahrada vybízí k hrám i k odpočinku, se spoustou krásných, zdánlivě obyčejných rostlin, stromů a zeleného porostu se stylovou vazbou na místní krajinářský unikát - vidimské lávky, dnes spíše torza na sebe navazujících mostíků, zbudovaných ve vidimských skalách koncem 19. století teplickým továrníkem Theodorem Grohmannem.

Paní domu a autorka zahrady přistupovala k tomu, co rostlo v původní zahradě, s respektem.

Při vstupu do obytné zahrady nás přivítá a obejme zelená náruč různorodé, ale harmonicky sladěné zeleně. Větve staré třešně se sklánějí až k zemi, pod její korunou se člověk ocitá v přírodním chrámu, až svatém prostoru, oáze klidu. Obytný dvůr působí na první pohled uceleně, poklidně.

Obsahuje spoustu zákoutí a funkcí, na první pohled skrytých, nerušících celkové klidné vyznění. Jsou tu i různá větší či menší odpočivadla: hlavní terasa u domu, na kterou se vchází francouzskými okny, dále terasa u tzv. sally terreny - venkovního společenského prostoru pod střechou špejcharu, také molo u jezírka a trvalkové zrcadlové zahrádky.

Nechybí ani lavička pod třešní či pod lískou u stodoly, dětský domeček a herní kout pod vzrostlými tisy…

Špejchar kolmo navazuje na obytný dům a ohraničuje pozemek. Je celý, včetně komínu, zahalený do zeleného kabátu z přísavníku trojcípého (Parthenocyssus tricuspidata). Ten je útočištěm ptáčků a naneštěstí pro ně i místem dovádění dvou domácích koček, často se tu skrývajících před hravým psem.

Šlahouny zelené fasády se proplétají popínavými růžemi (zjara dominuje planý šípek Rosa canina), plaménky (Clematis) vyrůstajícími ze sousedícího záhonu.

Zeleň se dále přelévá přes vršky zimostrázů (Buxus), hortenzií (Hydrangea macrophylla ,Mariesii Perfecta‘), keřových růží (Rosa ,Leonardo da Vinci‘, R. ,Schneewitchen‘, R. ,Kent‘), mečíků, kosatců a zvonků až k nejnižším šantám (Nepeta fassini), pomněnkám (Myosostis), kuklíkům (Geum)) a červeným sedmikráskám (Bellis Perennis). Rostliny tak vytvářejí dekorativní pás objímací roh zeleného domu.

V zahradě nechybí zrcadlo vodní hladiny 1,5 m hlubokého jezírka ve tvaru písmene L. Po hladině plavou lekníny (Nymphea), plavací zónu lemují trávy (Carex), vodní kosatce (Iris pseudacorus) a opadavá vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). Jezírko obklopuje ostrov, oddělená část určená k odpočinku.

Ostrov je tvořen několika úrovněmi, první dvě jsou zastřešeny lehkou dubovou pergolou, po níž se pne trubač (Campsis radicans). Spodní úroveň představuje zpevněná plocha z akátových kuláčů, nad níž nabízí spočinutí rozměrná houpací síť, do které se při dobré vůli vejde celá rodina.

Střední část je tvořena vyvýšeným dřevěným molem, které bylo založeno na základech původního výminku. Molo slouží k odpočinku, opalování i meditaci - je navázáno na meditační secret garden (tajnou zahrádku).

Zrcadlová zahrada si pohrává s osou symetrie a zdánlivými podobenstvími. Podélná osa rozděluje zahrádku na dvě podobné poloviny, které se shodně tváří a také trochu klamou: na jedné straně lemuje zahrádku živý plot z ptačího zobu (Ligustrum vulgare ,Atrovirens‘) jako odraz zimostrázu (Buxus) na straně druhé, podél plotu se na jedné straně střídají růže (Rosa) s pivoňkami (Paeonia) a ostrožkami (Delphinium), na opačné straně symetrie jsou ostrožky zaměněny podobným omějem (Aconitum napellus).

Podél osy zrcadla se oboustranně proplétají levandule (Lavandula), mavuně (Centranthus ruber) a orlíčky (Aquilegia). Konec osy tvoří záhon hortenzií (Hydrangea), nad stínomilnou polovinou zrcadla vytváří stín mišpule (Mespilus). Konec osy bude pravděpodobně doplněn rodinnou skulpturou, na kterou se autorka zahrady již chystá.

Ostrov je momentálně přístupný po kamenech mezi Zrcadlovou zahradou a plotem vrby rozmarýnolisté (Salix Rosmarinifolia). Letos se dočká nového přístupu - dřevěným mostkem od staré třešně na spodní úroveň ostrova.

Zákoutí naproti jezírku dominuje torzo starého platanu, překřtěné dětmi na Kachnu, kterou jim svým tvarem připomíná. Slouží na lezení a malování křídami, je i přírodním artefaktem.

Dosluhující pískoviště se pozvolna proměňuje na bylinkový záhon, obhospodařovaný dětmi. Pro děti je také vyčleněn dětský domeček z akátového dřeva pod velkými tisy nedaleko od Kachny, stejně jako pod větvemi dřevin a keřů (gingko, líska, lípa, tis) schovaný kout a domek ze dřeva.

Od středu zahrady je herní kout oddělen divokým pásem zeleně, tvořený jedlým muchovníkem (Amelanchier), kalinami (Viburnum), vlčími boby (Lupinus), hortenziemi latnatými (Hydrangea paniculata), růžemi, pivoňkami, mákem (Papaver orientale), okrasnými trávami (Deschampsia), šalvějí (Salvia), gaurou (Gaura). Na jaře jsou zde záplavy narcisů (Narcissus) a řebčíků (Fritillaria L.).

Někdo zbytky starých staveb na pozemku rozebere do poslední cihly, zde ale vstup do staré stodoly ponechali. Slouží jako volný průchod do druhé, užitkové části zahrady. Prostoru dominují staré třešně a ohniště oddělené od záhonků zvlněnou zarostlou kamennou hrází.

Zadní část zahrady lemuje hustý plot z habru (Carpinus Betulus). Kolem jsou lavice z přepůleného kmene a odkládací historický vozík s původními kovovými koly, na němž se kdysi vozil pískovec z nedalekého lomu.

Vyvýšené záhony jsou ohraničené kameny. Starý sad postupně nahradí zakrslé formy ovocných stromů, které umožní pohodlný sběr ovoce bez použití žebříku.

Návrh: Ing. Markéta Pešičková, krajinářská architektka, realizace: Jaroslav Pešička