Zahrada pozdního babího léta je úplně jiná než ta typicky letní či pozdně podzimní. Je bohatší, protože se v ní na čas smísí to nejlepší z obou sezón. Vedle letniček a pozdně kvetoucích trvalek se objevují okrasné trávy v plné velikosti a se zajímavým květenstvím.

Na keřích zrají bobule a mezi květiny vnášejí další strukturu. Inspirativní je také pohled na květy, k nimž se přidružují první podzimně zbarvené listy stromů. Všechno dohromady tvoří přepestrý obrázek, který nenajdeme v žádné jiné roční době. Které kombinace patří k těm nejkrásnějším?

Hra tvarů

Nádherná kompozice vznikla díky experimentování s rozmanitými tvary květů. Mezi tvarově nejvýraznější tu patří řebříčky (Achillea) s deštníkovitými květenstvími v odstínu vanilky. Nad nimi vykukují vzhůru obrácené květy montbrécie (Crocosmia) Lucifer připomínající plápolavé ohýnky.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Povedené trio završuje plodenství kavylu obrovského (Stipa gigantea), které se nad trvalky snáší jako jemný deštík. Montbrécie i kavyl vyžadují ochranu proti zimní vlhkosti. Rostliny můžeme také vyzvednout a nechat v chladu přezimovat.

Protiklady se přitahují

Kopretinám podobné třapatky (Rudbeckia fulgida) jsou nyní v nejlepší formě. Směle konkurují sluneční záři a navozují pocit tepla, i když se po obloze prohánějí dešťové mraky. Asi po třech letech z nich vyrostou husté, necelý metr vysoké trsy, které se pěkně vyjímají ve výšce očí na zvýšeném záhonu u terasy.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Temperamentní povahu třapatek zklidňuje aromatický, mrazuvzdorný keřík ořechoplodec (Caryopteris) s osvěživě modrými květy, které se na několik týdnů stávají vyhledávaným cílem včel i motýlů.

Energické barvy

Žlutá a červená patří k primárním barvám, na barevném kruhu leží blízko sebe, a proto spolu rudé plnokvěté jiřinky (Dahlia) a zlatožlutá janeba drsná (Heliopsis) tvoří silný tým. I když se na první dojem zdá, že mezi sebou o pozornost soupeří, ve skutečnosti tato dvojice působí harmonicky. S dostatečným přísunem vody a slunce na ně bude krásný pohled až do prvních mrazů.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Na pěkné kompozici se podílejí fialové sporýše (Verbena bonariensis) s komulí (Buddleja davidii) a načechrané laty ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis).

Jiřinky nikdy nezklamou

A také nikdy neomrzí. Jiřinky (Dahlia) známe v tolika různých podobách, že s nimi můžeme každý rok podnikat nové kompozice. Na fotografii se posledním slunečním paprskům před bouřkou oddávají až 20 cm velké úbory polokaktusovité odrůdy Brandaris, které hrají pomerančovou a citronově žlutou barvou.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

V záhonu si zaslouží dominantní postavení, proto je jen decentně doprovází nízký, vzdušný zlatobýl (Solidago). Pozor, jiřinky na zimu uskladníme na mrazuprostém místě!

Zlaté moře

V množství je síla. To platí pro vytrvalé, až 2 m vysoké slunečnice (Helianthus x laetiflorus), které se na rozdíl od slunečnice roční chovají jako trvalky a každoročně spolehlivě nakvétají. Sice mají o poznání menší úbory, zato je jich na jednom stonku několik.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Máme-li dostatek místa, dovolíme podzemním oddenkům, aby se rozrostly. Rostliny pak od léta do podzimu vytvoří kvetoucí moře, které uplatníme jako paraván pro lavičku nebo kulisu pro okrasné trávy. Na snímku se nad slunečnice naklánějí větve zlátnoucího dubu.