Článek
Sníh ještě podtrhne zajímavost kompozice a zahrada získá poetickou notu, kterou stromům a travinám propůjčuje sněhový poprašek. Pak stačí, když na chvíli zasvítí slunce či zafouká vítr, a všechno je trochu jinak. Jako příklad zimní proměny jsme pro vás vybrali japonskou zahradu, jejíž čistě zelenou tvář jsme vám představili v loňském lednovém čísle. Jde o Zahradu nad řekou, kterou lze objevit a po domluvě s majitelem bonsaistou Václavem Wiesnerem i navštívit v Olešku u Prahy. Připomeňme si, jak a podle jakých zásad zahrada vznikala.
„Budování zahrady je vždycky složitý proces,“ vysvětluje majitel. „Člověk nosí v hlavě určitou více či méně jasnou představu, která postupně nabývá určitějších obrysů v závislosti na inspiračních podnětech a nutnosti přizpůsobit původní plán charakteru prostoru, na němž bude projekt realizován.“ Pozemek, na němž se nyní rozkládají dvě zahrady vybudované v japonském stylu, zakoupil v roce 1937 Václav Wiesner starší a vybudoval na něm rekreační chatu.
Nad zamrzlým jezírkem zahrada pokračuje „zapůjčenou“ scenerií okolních stromů.
Krátce po koupi byl pozemek osázen jehličnany a listnáči ve stylu anglického parku. Značná část původní výsadby, vzrostlé jedlovce (Tsuga canadensis), douglasky (Pseudotsuga menziesii), lípy (Tilia cordata), jírovce (Aesculus hippocastamum) a statná borovice vejmutovka (Pinus strobus) krášlí pozemek dodnes. Na pozemku majitel postupně vybudoval dvě oddělené zahrady v japonském stylu.
Starší z nich – Zahrada tří bran – je spíše statická, určená k pozorování. Je také menší. Jejím základem je prostor vyznačený symbolem jin/jang zpracovaným v zámkové dlažbě, jejíž drsný povrch snadno vytváří patinu a zároveň odpovídá úpravě okolí domu, před nímž se nachází.
Brány této zahrady představují živé oblouky spojených stromů, dvě tvoří páry jedlovců kanadských, třetí habr. Podle slov majitele je jedním ze základních prvků japonské zahrady hradba, jež ji vyděluje z okolního světa, prozaicky řečeno oplocení. Může mít celou řadu podob, od mohutné cihlové či kamenné zdi přes dřevěné či bambusové ploty. Zahrada tří bran, přiléhající k obytnému domu, je obehnána živým plotem z tújí, na jehož sytě zeleném pozadí se odrážejí dvě ze tří kamenných luceren.
Okolní krajina je součástí japonské zahrady, proto zdí prochází podélné „okno“, které navíc umožňuje proudění energií.
Po vydlážděném tvaru symbolu se lze pomalu přemísťovat a pozorovat scenérii z různých úhlů. Polovinu symbolu vyplňuje trávník s tvarovaným solitérem tisu (Taxus baccata), v druhé se nachází malé jezírko a plocha světlého štěrku s pěti kameny ve tvaru souhvězdí Cassiopea. Vodní živel je zde zastoupen jak skutečnou vodou, tak naznačeným štěrkovým oceánem s ostrovy.
Nad hladinou jezírka se klene baldachýn větví tvarovaného habru, části jedné z bran. „Kmeny a větve habru jsou v zahradní tvorbě poněkud nedoceněnou rostlinou,“ zdůrazňuje pan Wiesner. „Vytvářejí půvabné oblé křivky a je-li strom upravován šetrným řezem, poskytuje překrásnou podívanou i v zimě.“
Vstup hlídají dva lvi. Párový počet je pro japonské zahrady obvyklý, stejně jako to, že párové prvky nikdy nejsou zcela totožné ani symetrické.
Procházková zahrada
Na opačné straně pozemku se prostírá Zahrada nad řekou. „Je to ve své podstatě zahrada procházková doplněná o úsek s čajovou chýší, jež tvoří „zahradu v zahradě,“ glosuje majitel. „Zahrada nad řekou byla inspirována procházkovými zahradami dob Heian, Kamakura a Edo. Ty se vyznačují důrazem na pohyb, zahrnují výrazný vodní prvek, potok proudící do jezírka, a výrazně těží z účinku vypůjčené scenérie.“ Je ohrazena klasickou bíle omítnutou zdí se střechou z keramických tašek. Vstupní prostor tvoří brána s dřevěnými dvoukřídlými vraty strážená dvěma kamennými lvy. Dvojice symbolizuje mužský a ženský prvek, lev, na rozdíl od lvice, má tlapu položenou na kouli.
Brána zahrady se každé ráno otevírá a večer zavírá. Za branou, po pravé straně, se zdvihá sedm kamenných stupňů, které zavedou návštěvníka na počátek kameny vydlážděné stezky. Teprve zde se před ním otevře první pohled na vyvýšený úsek zahrady. Základem je široká plocha trávníku, za ním se naproti bráně tyčí bílá zeď a na jejím pozadí se odrážejí tvarované rostliny. Dlážděný úsek stezky vede po levé straně podél skládané nízké zídky osázené nízkými tvarovanými jehličnany.
Živé ploty a brány z habru mají tu výhodu, že si udrží zlatavé olistění po celou zimu.
Buddha a čajová chýše
Po levé straně jedné ze stezek stojí skupina balvanů. Nejvyšší z nich připomínající menhir představuje Buddhu. Prostranství v okolí menhiru Buddhy a plastiky džizó je vysypáno štěrkem. Naproti vysokému kameni roste na trávníku borovice zasazená v ostrůvku světlého štěrku. V ohybu se stezka zužuje, úsek dlážděný pískovcovými kvádry vystřídají oblé tvary nášlapných kamenů. Zde se cesta dělí, neboť návštěvník se nachází u vstupu do čajové zahrady. Zatím je z hlavní stezky dobře viditelná, ale až javor dlanitolistý zasazený v místě, kde se cesta dělí, trochu povyroste, bude přímý výhled zakrývat.
Pak se chýše objeví před návštěvníkem o něco později, vznikne efekt překvapivého pohledu, který je nedílnou součástí japonských zahrad. Vedle chýše stojí klasická kamenná lucerna kasuga na sloupku s podstavcem, u okraje paloučku čajové zahrady se blýská zrcátko vody v nezbytné kamenné nádobě cukubai. Po návratu z odbočky do čajové zahrady se cestička z nášlapných kamenů stáčí a pokračuje kolem třináctistupňové pagody na pozadí starých jalovců k prameni potoka, který vyvěrá mezi velkými balvany. „Směr toku potůčku plně odpovídá zásadám knihy Sakutei-ki, jež je zpracovává na základě výše zmíněné teorie eki,“ vysvětluje pán domu, známý také svojí sbírkou bonsají a zkušenostmi z péče o ně.
