Rod lobelek, jinak také lobélií (Lobelia), patří k nejrozmanitějším co do výskytu, životních podmínek a pěstebních možností. Zahrnuje letničky, trvalky, vzácně keře. Lobelky rostou takřka ve všech zemích s mírným a tropickým podnebím. Najdeme je v lesích, na skalnatých svazích, v bažinách, na vlhkých loukách a březích vodních ploch, dokonce i v poušti. Své jméno získaly podle uznávaného belgického botanika Mathiase de L’Obela.

Všeobecně známé obláčky

Za něžnou tváří lobelky modré (Lobelia erinus) se skrývá skutečný dříč, který kvete mimořádně ochotně, a hlavně celou sezonu. Možná právě proto si nadýchané obláčky drobných kvítků získaly popularitu a srdce mnoha milovníků květin. Kvetou různými odstíny modré, fialové, ale i růžově a bíle. Jejich použití se neomezuje jen na balkonové truhlíky a závěsné koše, báječně vypadají v prostém terakotovém květináči, na skalce či v hustém porostu při samém okraji polostinných záhonů a pěšin.

Nic pro vyznavače decentnosti: temperamentní barvy lobelek ‘Queen Victoria’ (uprostřed), montbrécií, krásnooček, jiřinek a vysokých třapatek vnášejí do pozdně letního záhonu drama a napětí.

Nic pro vyznavače decentnosti: temperamentní barvy lobelek ‘Queen Victoria’ (uprostřed), montbrécií, krásnooček, jiřinek a vysokých třapatek vnášejí do pozdně letního záhonu drama a napětí.

FOTO: A. Taitlová

Dále účinkují...

Mezi lobelkami existuje mnoho dalších zahradnicky cenných variet. Některé se tváří, jako by s proslulými balkonovkami neměly vůbec nic společného. Směle se chlubí velkými sytě zářivými květy a leckdy vysokou štíhlou siluetou. Pokud se vám zalíbí, máte na výběr z nespočtu druhů a odrůd.

A které padnou okamžitě do oka?

Lobelia cardinalis: kráska k vodě

Rybníček osázený lekníny vypadá dobře, ale teprve když na jeho okrajích rostou lobelky šarlatové, promění se v klenot. Velké květy v barvě třešní a chilli papriček rozkvétají na 90 cm vysokých stoncích se zelenými, často bronzově tónovanými listy od léta do časného podzimu. Kvetoucí svíce se pěkně vyjímají vedle voňavých puškvorců (Acorus) a šáchoru (Cyperus). Lobelku stejně jako šáchor necháme přezimovat v domě, do bahenní zóny rostliny vrátíme, jakmile teplota vody dosáhne 10 °C. Při správné péči vydrží asi tři až sedm let. Forma alba kvete bíle, rosea růžově.

Lobelia laxiflora

Lobelia laxiflora

FOTO: Profimedia.cz

Lobelia laxiflora: zářivé plamínky

Hustý vzhled, dlouhé úzké živě zelené listy a dvoubarevné květy – to jsou hlavní přednosti této polokeřovité trvalky. Pochází z Mexika, Střední Ameriky a Arizony, kde dorůstá do 90 cm výšky a více než 2 m šířky. V evropských zahradách s mrazivými zimami zůstává malá, zacházíme s ní jako s jednoletou nebo přenosnou rostlinou. Na rozdíl od ostatních lobelek snáší občasné sucho. V létě nakvétá podlouhlými trubičkami oranžovožlutých květů, které na první pohled připomínají tzv. kapskou fuchsii (Phygelius). Krásně ladí se stejnobarevnými kniphofiemi.

Lobelia ‘Russian Princess’: okázalost s velkým O

Pro odvážné pěstitele je tu „ruská princezna“, jak zní překlad kultivaru s neonově růžovými květenstvími a listy v barvě červené řepy. Podobný efekt do vlhkých, slunných až polostinných partií vnáší purpurově olistěná odrůda ‘Queen Victoria’ se svítivě rudými květy složenými do dlouhých hroznů. Obě lobelky formují asi 30 cm široké trsy, které na podzim seřízneme a dokonale zamulčujeme, čímž zvýšíme šanci k jejich úspěšnému přezimování. Kontrastně zajímavý pár vytvářejí se zlatolistou trávou rákosíkem japonským (Hakonechloa macra) ‘Aureola’.

Lobelia ‘Russian Princess’

Lobelia ‘Russian Princess’

FOTO: Profimedia.cz

Lobelia siphilitica: dotek nebe

Přechod mezi létem a podzimem, kdy na zahrádce vládnou především teplé barvy, zpestří bezmála 1 m vysoké vertikály tohoto modře kvetoucího druhu. Trvalce se dobře daří jak na vlhkých záhonech, tak v mělké vodě při břehu jezírka nebo potůčku, klidně i ve stínu. Tam, kde je spokojená, se udržuje samovýsevem. Kvůli citlivosti k mrazu ji na zimu musíme uklízet. Pěkným doprovodem této lobelky jsou kapradiny a štíhlé kypreje (Lythrum). Bíle kvete forma albiflora.

Lobelia x speciosa ‘Vedrariensis’: moderní a šik

Odrůdy s fialovými až vínovými květními hrozny jsou zvláště elegantní a uspokojí tak každý vkus. Tento kultivar vzniklý z křížence lobelky měří v dospělosti asi 90 cm na výšku a 30 cm na šířku. Kvete od srpna do října. V zimě často vymrzá, a tak jej na slunném až polostinném záhoně pěstujeme jako letničku, nejlépe ve větším množství. Svěží a moderní ráz získá ve společnosti jemných trav, bílých japonských sasanek (Anemone x hybrida) a vzdušného pelyňku mléčného (Artemisia lactiflora).

Lobelia siphilitica

Lobelia siphilitica

FOTO: Profimedia.cz

Lobelia tupa: osmý div světa?

Zahrádkáři, kterému se tento skvost z jihoamerického Chile podaří ze semínka vypěstovat, hrozí, že se nebude chodit dívat na nic jiného. Jedna z největších lobelek dorůstá do 1,5 až 2, 5 m. Přísně vzpřímené stonky s šedozelenými listy a dlouhými hrozny štíhle trubkovitých zahnutých cihlově červených květů vytvářejí působivou dominantu letní zahrady. Trvalka vyžaduje dostatek místa, nejlépe v chráněném koutě, spoustu slunce, živin a vody. Nesnáší mráz. Přezimovat může v domě. Sousedy nepotřebuje, ale s popelivkami (Ligularia) nebo jiřinkami jí to moc sluší.