Lalang válcovitý (Imperata cylindrica)

Pro naše zahrady je zajímavá zatím jen jediná odrůda této exotické trávy – ‘Red Baron’. Kvůli zcela mimořádnému vybarvení listů dostala také velmi výstižné lidové jméno – krvavá tráva. Přibližně posledních deset let se už odrůda ‘Red Baron’ (někdy také označována jako ‘Rubra’) objevuje v zahradnických centrech a některých zahradnictvích.

V první části vegetačního období mají její lístečky žlutě zelenou barvu, přičemž pouze vrcholová část listu naznačuje přítomnost červené barvy. S nastupujícím létem však červená barva postupně přebírá svoji nadvládu nad zelenými odstíny. Ke konci léta či začátkem podzimu je už většina listové plochy vybarvená do tmavě rudých odstínů a najednou se odrůda ‘Red Baron‘ stává nepřehlédnutelným prvkem okrasné zahrady.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

FOTO: P. Chlouba

Pěstování

Pěstování této trávy je v našich podmínkách celkem dobře možné, i když hledání informací z různých zdrojů může pěstitele spíš poplést či odradit. Mnoho zdrojů uvádí mrazuvzdornost lalangu přibližně na úrovni -12 až -15 °C, ale z vlastních zkušeností můžeme potvrdit, že i po letošní velmi nevlídné zimě se tyto trávy zjara probraly v dobré kondici a rostou celkem bez obtíží. A to v místech jejich pěstování klesla teplota na krátké období až téměř ke hranici -30 °C.

Aby ovšem mohly tyto rostliny úspěšně vydržet i velkou zimu, musíme jim k růstu připravit optimální podmínky. Toto pravidlo se netýká jenom lalangu, ale má v podstatě univerzální platnost. I když je lalang relativně velmi přizpůsobivý k různým typům půdy, nejvíce se osvědčila mírně vlhká, ale velmi dobře propustná půda. Při výsadbě je nesmírně důležité půdu dobře prokypřit (zrýt) i do vzdálenějšího okolí od výsadbové jamky. Lalang totiž tvoří krátké výběžky, které se dostávají pomalu do okolí mateřské rostliny. V utužené půdě se však rozrůstá jenom velmi zvolna nebo vůbec.

Půvabné listy lalangu nejvíce vyniknou ve velkých skupinách. Jedním ze skvělých společníků jsou vysoké podzimní rozchodníky.

S tím souvisí i druhá dobrá rada pro výsadbu. Můžete-li, vysazujte více kusů této trávy k sobě, celkový efekt bude mnohem působivější. Výborným sousedem lalangu jsou zejména trvalky, které jsou nejkrásnější rovněž v druhé polovině léta, jako třeba třapatky, vysoké druhy rozchodníků či kompaktní odrůdy perovskie. Z toho také vyplývá, že ideální stanoviště se pro lalang nachází na slunečném místě, mírný polostín však snáší také velmi dobře.

A poslední rada vedoucí k úspěšnému pěstování se týká termínu výsadby. Ideální je lalang vysazovat do první poloviny roku, za takových okolností má ještě dostatek času dobře zakořenit a zvládnout nástrahy zimy. Při podzimním nákupu se vyplatí uchovat tuto krásnou trávu v chráněných prostorech, kde mrazy nebudou tak silné jako venku, případně vysazeným rostlinám nabídnout účinný zimní kryt.

Hakonechloa (Hakonechloa macra)

Tato nízká tráva kompaktního vzhledu je velmi působivá. Její úzké listy tvoří husté trsy, které dorůstají obvykle do výšky kolem 40 – 50 cm, starší rostliny mohou dosáhnout šířky 80 – 100 cm. Pochází z Japonska, kde roste nejčastěji na vlhkých skalách a okrajích lesů. Celý rod zastupuje jenom tento jediný druh, v kultuře se ale pěstuje několik velmi zajímavých a nadmíru atraktivních odrůd. Původní druh se vyznačuje tmavě zelenou barvou listů, odrůdy pak nabízejí převážně různé zlatě žluté variace. I původní druh s čistě zelenými listy je velmi hezký, pestrobarevné odrůdy však při správném použití působí na zahradě přímo magicky.

Pěstování

Samotné pěstování této půvabné trávy není obtížné, je ale nesmírně důležité vybrat
pro ni správné stanoviště a výsadbu provést velmi pečlivě. Ve volné přírodě rostou tyto trávy na vlhkých místech, ale obvykle tam, kde má nadbytečná vlhkost možnost odtéct mimo jejich kořenový systém. Podobné podmínky uvítají tyto trávy i při pěstování v zahradách.

Svědčí jim také vyšší vlhkost vzduchu. Půda by měla obsahovat více humusu, čehož lze dosáhnout přidáním většího podílu rašeliny nebo kompostu. Důležité však je, aby půda zůstala stále velmi dobře propustná. Optimální půdní reakce má být mírně kyselá, neutrální půdy hakonechloa sice toleruje, ale roste v nich pomaleji. Nikdy ji nesázíme na suché a příliš horké stanoviště s kamenitou či utuženou půdou.

Botanický druh Hakonechloa macra se vyznačuje listy čistě zelené barvy. Její odstín je ale příjemně svěží a na stanovišti vypadá tato tráva velmi elegantně.

FOTO: P. Chlouba

Hakonechloa nejvíce ocení dostatek rozptýleného světla, proto se jí nejlépe bude dařit v polostínu či v tzv. loudavém stínu, kde se několikrát za den změní světelné poměry od slunce až po stín. Při dostatku vlhkosti může hakonechloa růst i na slunci, tam se ale nejlépe daří původnímu zelenolistému druhu. Stinná místa snáší rostlina velmi dobře, žlutě zlaté odrůdy ale svoje vybarvení mění ve stínu do světle zelených odstínů. Nároky této trávy se v mnoha ohledech podobají požadavkům asijských javorů. Proto lze oba tyto druhy výborně kombinovat, navíc v této kombinaci oba druhy působí velmi harmonicky.

Dalšími skvělými společníky těchto rostlin jsou bohyšky, různé druhy kapradin, hortenzie nebo středně vysoké odrůdy rododendronů. Hakonechloa neroste nijak rychle. Aby se z malých rostlinek, které se běžně v zahradnictvích prodávají, staly silnější a zajímavé rostliny, je třeba počkat minimálně tři až čtyři roky. Ale i tato doba čekání se zaručeně vyplatí, neboť hakonechloa potom své majitele potěší nejenom barevností, ale i půvabnou texturou. A navíc nabídne jeden z efektů, který je typický i pro další druh trav. Když se do hustých trsů opře vítr nebo je jenom hladí jemný vánek, listy se nádherně roztančí.