Nelze vytvořit „mustr“, podle kterého by se dvory měly upravit. Záleží na jejich velikosti, tvaru, konfiguraci… a samozřejmě na způsobu využití. My si teď povíme hlavně o možnostech osázení, nebo zkrášlení přenosnou květenou.

Tvoříme rabátko

Dvůr samozřejmě nerozparcelujeme na pravidelné záhony. Pokud jde o plochu zatravněnou, prospěje jí tu a tam nepravidelné rabátko v prostoru anebo kolem zdí. Jestliže je dvůr opatřen dlážděním či štěrkem, dejte záhonu naopak spíš tvar obdélníku, popřípadě čtverce.

Než začnete pracovat, udělejte si plánek, v němž se objeví všechny budoucí součásti dvora. Záhon byste později těžko přesouvali. Vyznačte si jeho tvar a zkuste si představit, jak bude ze všech stran působit. Okraje trávníku vymezte rýčem, popřípadě tam, kde by hezky „sedl“ záhon, odstraňte dlažbu.

Prostor zryjte, eventuálně doplňte vyzrálým kompostem. Sázejte buď přímo do půdy, nebo, chcete-li si v budoucnu ušetřit práci s odstraňováním plevelů, pokryjte vytyčenou plochu černou fólií a zasypte mulčovací kůrou. Na rozhraní s trávníkem se vyplatí zapracovat nebo zatlouct do půdy neviditelné obrubníky, bránící prorůstání plevelů ze sousedního porostu. Konstrukci eventuálních nadzemních lemů přizpůsobte charakteru stavby. Někde postačí jen odsadit pruh zeminy a zasypat jej kůrou nebo drobným štěrkem.

Na slunce i do stínu

Výběr vhodných rostlin závisí na kvalitě půdy a na stanovištních podmínkách. Rabátka v prostoru, která bývají osluněna, se obvykle v centru osazují vyššími trvalkami (juka, třapatka, janeba a další), ve druhé úrovni je doplníme nižšími druhy, jako jsou šanta, svatolína, čistec vlnatý, levandule, kokarda a další. Okraje mohou tvořit rostliny z rodu rozchodníků a netřesků nebo skalničky. Zhruba stejné druhy volíme i pro úzké záhony k patě osluněných zdí.

Ani tmavé kouty u severní stěny nemusí zůstat bez okrasy. Úspěch zde budeme slavit při dostatku půdní vlhkosti s bohyškami, bergénií, čemeřicí, čechravou, kapradinami a dalšími trvalkami pro polostinná a stinná stanoviště. V suchých stinných koutech nás překvapí svými květy barvínek, brambořík břečťanolistý, kontryhel, kostival, některé kakosty, náprstník nebo pryšec.

Z uvedených druhů však vybereme pro jedno rabátko vždy jen zhruba sedm druhů a vytváříme barevně kompaktní skupinky. Jinak by nám změť barev nedělala radost. Tam, kde se to hodí, použijeme do skupin i okrasné trávy nebo nižší tvary jehličnanů.

Skalka a skalní výchoz

Dvory bývají spíš rovinaté, ale kdo chce, pro skalku si prostor vždycky najde. Nabízejí se třeba svažité boky bývalého hnojiště, ze kterého už voda odplavila všechen nadbytečný dusík. Nejvhodnější jsou kameny nalezené v přírodě v okolí, hlavně vápenec a dolomity. Zcela nevhodné jsou kameny opracované do pravidelných tvarů, umělý kámen a beton.

Před založením skalky je třeba pečlivě vybrat všechny podzemní části vytrvalých, hlavně oddenkatých plevelů. Později by byl boj s nimi velmi těžký.

Nejprve usazujeme největší kameny u paty svahu budoucí skalky. Je nutné je pečlivě podložit, aby se nehýbaly, a částečně je zahrnout hlínou. Pak dáváme menší kameny. Sestavujeme je tak, aby se mezi nimi terasovitě tvořila malá políčka hlíny, do nichž budeme sázet horskou květenu.

Políčka osazujeme pokud možno vždy jedním druhem, aby se vytvořily větší souvislé barevné plochy. Rostliny vyššího vzrůstu a zvláště křoviny, například kleč, skalník, čilimník, jalovec, sázíme spíše na obvod skalky.

Pokud na dvoře nenajdeme terén vhodný pro skalku, můžeme si vystavět i skalní výchoz. Do jeho předpokládaného středu umístíme betonovou nebo cihlovou opěrnou zídku a okolo navršíme různý materiál – zbytky ze stavby, cihly, kámen, tvárnice jímající vodu atd. Na tento základ ukládáme zvětralé kameny, aby vzniklo souvislé členité minipohoří, které osázíme vhodnými štěrbinovými nebo kobercovými skalničkami. Je jich bezpočet.

Krasavice v nádobách

Květiny v nádobách by neměly chybět ani tam, kde dvůr zdobí nějaký ten záhonek nebo skalka. Rozveselí stěny domu, zídky, kouty, vyhrazené posezení. Na venkovském dvoře se samozřejmě budou lépe vyjímat terakotové či keramické květináče nebo alespoň obaly, chránící ty plastové před vysycháním.

Čím nádoby osadit? Záleží na tom, zda na chalupě zůstává někdo trvale a může se o květiny průběžně starat, nebo majitelé obvykle přijíždějí jen na víkendy. V prvním případě je možné zvolit klasické jednoleté balkónovky, ve druhém jsou vhodnější spíš nenáročné trvalky, skalničky a nízké jehličnany.