Když rozkvetou, celá zídka ožije barvami a vůní, ale i bzukotem a třepetáním motýlích křídel.

Ve svahu i na rovině

Zatímco majitelé svažitého pozemku se bez opěrných terásek takřka neobejdou, na rovině jde spíš o to, vhodně přispět k jeho strukturální variabilitě. Vybudovat tu lze vyvýšený trvalkový záhon, obrubu podél cestičky, patia či trávník. A co taková zídka kolem stromu zakončená placákem k pohodlnému sezení?

Populární tařičky Aubrieta udělají velký dojem na každé zídce.

Populární tařičky Aubrieta udělají velký dojem na každé zídce.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Dostatečně široká a ne moc vysoká stěna dokonce může stát volně a tvořit tak třeba chráněné odpočívadlo nebo pozadí pro rostliny.

Nejhezčí s květinami

Přírodní kámen vypadá bezvadně sám o sobě, zvlášť když už je omšelý, pokrytý mechem a lišejníky. Příležitost spojit jeho poklidnou tvář s životem pestrých květin je potom výzvou pro všechny kreativce.

Zídka je vlastně taková vertikální skalka. Obstojí tu pouze ty rostliny, které jsou z přirozeného stanoviště zvyklé na mělkou zeminu, dokonalou drenáž a časté sucho.

S jarem se šedivá zídka rozzáří zlatožlutou tařicí skalní Aurinia saxatilis a neonově růžovými koberečky plamenky šídlolisté Phlox subulata.

S jarem se šedivá zídka rozzáří zlatožlutou tařicí skalní Aurinia saxatilis a neonově růžovými koberečky plamenky šídlolisté Phlox subulata.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Kromě klasických polštářovitých a kobercovitých skalniček využijeme i některé vzrůstnější trvalky a letničky. Koupíme je v květináči nebo vypěstujeme ze semínek. Snazší je osázení tzv. za chodu, když zídku budujeme, ale jde to i dodatečně. V tomto případě nejspíš budeme muset rostlinky rozdělit na menší kusy a do škvír je opatrně natlačit. Jsou-li skuliny moc titěrné, raději je zasypeme jen semínky.

Rostliny na slunnou zídku

Tekuté zlato připomínají husté laty zářivě žluté, až 30 cm vysoké tařice skalní (Aurinia saxatilis). Vykvétá od dubna následujícího roku po vysetí.

Stejně ochotně se vysemeňuje jednoletá tařicovka přímořská (Lobularia maritima), která po většinu sezóny kvete hojností drobných voňavých bílých, někdy růžových a fialkových kvítků.

Velké svislé plochy dokáže pokrýt naprosto soběstačný bělokvětý rožec plstnatý (Cerastium tomentosum) s atraktivními stříbřitými lístky.

Na slunci i v lehkém stínu ochotně kvetou hvězdovité zvonečky Campanula poscharskyana a žluté ocásky Chiastophyllum oppositifolium.

Na slunci i v lehkém stínu ochotně kvetou hvězdovité zvonečky Campanula poscharskyana a žluté ocásky Chiastophyllum oppositifolium.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Tařička (Aubrieta) svými kvítky v nejrůznějších odstínech modré, fialové a růžové potěší v dubnu a květnu. Kultivar Aureovariegata nabízí krémově panašované listy.

Skromností vynikají poléhavé plamenky (Phlox douglasii a P. subulata). Když v dubnu až červnu rozkvetou, sotva zahlédneme jejich listy.

Pohledné stále zelené polštáře vytvářejí nízké hvozdíky (Dianthus). Jednoduché, poloplné či plné květy mohou být jedno i vícebarevné. Často voní.

Mezi kakosty (Geranium) jsou to např. G. cinereum, G. x cantabrigiense, G. dalmaticum nebo G. sanguineum, kterým podmínky suchých zídek vyhovují.

Vybrat si také můžeme kultivary půvabných zvonečků (Campanula). Třeba C. carpatica s modrými, purpurovými či bílými širokými květy, 15 cm vysoký C. portenschlagiana či bujně se rozrůstající C. poscharskyana s kvítky ve tvaru hvězdy.

I když se ochmýřená semínka mavuní Centranthus ruber zatoulají do škvír mezi kameny, vyrostou z nich plnohodnotné květiny.

I když se ochmýřená semínka mavuní Centranthus ruber zatoulají do škvír mezi kameny, vyrostou z nich plnohodnotné květiny.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Větší spáry osluněných zdí možná až překvapivě úspěšně osidlují některé vzrůstnější trvalky a letničky: mavuň (Centranthus ruber), řebříček Achillea, zlatobýl (Solidago), kohoutek věncový (Lychnis coronaria) či sluncovka (Eschscholzia californica).

Rostliny vhodné do polostínu a stínu

Překrásnému modrokvětému miniaturnímu zvonku (Campanula garganica Dickson's Gold) vyhovuje lehký stín spíš než slunce, které snadno popálí jeho nezvykle zlatožluté listy.

Obrovskou vitálností vyniká drobný, ale po čase nepřehlédnutelný turan (Erigeron karvinskianus). V létě nakvétá úbory se žlutými terčovými a bílými, postupně růžovějícími jazykovitými květy.

Dymnivku (Corydalis) známe z lesů a horských luk. Modré podlouhlé jarní květy s typickou ostruhou má C. flexuosa, žlutě a déle kvete C. lutea.

Nádherná svými květy i listy — dymnivka žlutá Corydalis lutea nakvétá od května do září. Šíří se samovýsevem. Prospívá na slunci i ve stínu.

Nádherná svými květy i listy — dymnivka žlutá Corydalis lutea nakvétá od května do září. Šíří se samovýsevem. Prospívá na slunci i ve stínu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Na přelomu jara a léta se atrakcí stává u nás téměř neznámý zástupce čeledi tlusticovitých (Chiastophyllum oppositifolium) s dužnatými listy a žlutými květy nahloučenými do obloukovitých hroznů. Větší rozšíření si rovněž zasluhuje Haberlea se stálezelenými lístky a trubkovitými, levandulově modrými nebo bílými květy. Nepřesáhne 15 cm.

Svého favorita si každý vybere z bohatého rodu lomikamenů (Saxifraga). Některé druhy vytvářejí růžice, jiné připomínají mech. Kvítky jsou buď jednotlivé, nebo v květenství.

Roztomilá zmenšenina oblíbené a nenáročné záhonové trvalky Alchemilla alpina měří pouze okolo 10 cm. Dosahuje šířky až 50 cm.

O zvláštní zadumanou atmosféru se postarají barevně umírněné kapradiny. Výbornými adepty jsou kapradinka (Woodsia polystichoides), sleziník červený (Asplenium trichomanes) či osladič obecný (Polypodium vulgare).