Článek
Andělský chór, tak zní překlad série kouzelných, okolo 50 cm vysokých kultivarů vlčího máku (Papaver rhoeas) ‘Angel’s Choir’. Křehkou tvář jim propůjčují hedvábné korunní lístky v jemných pastelových barvách od bílé přes růžovou, červenou až po dvoubarevné variety. Od divokých máků je držíme daleko, jinak nám všechny zčervenají. Půvabným příbuzným máku je asi o polovinu nižší sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica), jinak také kalifornský máček. Sametově něžná letnička nás věrně provází od jara až do zámrazu.
Mokřadka Douglesova pochází z Ameriky. Měří pouhých 10 cm. Veselé květy bohaté na nektar rády navštěvují zejména včely a pestřenky. Upřednostňuje mírně vlhké půdy a dostatek světla. Skvělá na skalky a do obrub.
Na sluníčku se prostírá do plošek intenzivních barev: obvykle žluté a oranžové, výjimkou nejsou ani květy více do červena, krémové nebo růžové. Za podmračeného dne se květní plátky pevně srolují, to pak plně vyniknou modrozelené, jemně stříhané listy. Další „putující“ rostlinkou je kohoutek věncový (Lychnis coronaria). Skromná dvouletka s vlnatě chloupkatými stříbrnými listy a lodyhami, které fantasticky ladí s karmínově růžovými květy. Bělokvětou formu najdeme pod názvem ‘Alba’. Na rozdíl od sluncovky dobře snáší přesazování.
K nejoblíbenějším letničkám patří krásenka. Ať už krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus) v romantických odstínech nebo sírožlutá (Cosmos sulphureus) v oranžové a žluté, obě neúnavně nasazují nová poupata až do prvních mrazíků. Svou prostou krásou zaujme kopr vonný (Anethum graveolens), který se z užitkové části zahrady může zatoulat na okrasné záhony. Mimochodem s krásenkami tento vzdušný elegán z čeledi miříkovitých tvoří neotřelou kombinaci.
Spolu s koprem v kuchyni využijeme také mladé listy lebedy. Lebeda zahradní (Atriplex hortensis) patří k těm rostlinám, které v zahradnictví nenajdeme. Musíme si ji sami vypěstovat ze semínek. Impozantní, purpurově červená forma ´Rubra´ se ochotně pasuje do vůdčí role. A to ke svému růstu nepotřebuje víc než 40 cm. Vyhlášenými rozsévači hlavně stinných partií jsou hojně pěstované náprstníky červené (Digitalis purpurea).
Rychle rostoucí slunomilnou černuchu pěstujeme pro zdobné květy i plody. Stejně krásná je jak v bordurách na záhoně, tak mezi oblázky podél cestičky. Sucho i přemokření jí škodí. Nechutná šnekům ani slimákům
Tuto proměnlivou dvouletku charakterizuje štíhlá vysoká silueta a bohaté hrozny zvonkovitých květů, kam se rádi vnořují jejich hlavní opylovači – včely a čmeláci. Letní scénku obohatí houfy jemných černuch damašských (Nigella damascena), jejichž jednoduché či plné bílé, růžové, modré i dvoubarevné květy obklopené závojem jehlicovitých listenů vypadají jako šperky. Po odkvětu vznikají stejně dekorativní zelené měchýřkovité tobolky, ve kterých po ztvrdnutí chrastí černá drobná semínka.
Pěkné zákoutí vyčarují husté koberečky „volských ok“ v podání mokřadky Douglasovy (Limnanthes douglasii). Čím víc těchto nápadných žlutobílých kvítků na zahradě poroste, tím lépe. Rychle se rovněž šíří po medu vonící tařicovka přímořská (Lobularia maritima). V lemu vyvýšeného záhonu splývá do vodopádů připomínajících mořskou pěnu.
Drobounké kvítky ale nemusejí být jen bílé, existují i v růžové a fialové. Uprostřed léta má tendenci dát si krátký oddych, pak ale až do konce sezony znovu bohatě kvete.
Jemné čárkovité listy krásenky zpeřené zdůrazňují něžný dojem velkých miskovitých květů. V závislosti na odrůdě dosahují velikosti od 30 cm do bezmála dvou metrů. Vysoké typy vyvážeme k opoře, aby se při větru nevyvrátily.
Zachování vzhledu
Chceme-li barvu a formu samovýsevných rostlin každý rok udržet beze změn, nesmíme na zahrádce pěstovat víc než jeden kultivar stejného druhu. Snadno se mezi sebou kříží a nově vzniklé rostlinky už nemusejí být tak atraktivní. Nicméně jednotlivé druhy ze stejného rodu se spolu kříží vzácně, takže jich pohromadě můžeme vysadit, kolik chceme.
