Zelené natě – tedy nadzemní části rostliny – se pěstují dvěma způsoby. Buď výsevem semen – potom se sklízí celá nadzemní část, nebo se nať pěstuje z kořenů či z jejich odříznutých částí. Pro pěstování natě ze semen stačí mělké širší misky, můžete samozřejmě využít také výsevní skleníčky s krytem pro předpěstování sazeniček. Pro rychlení natě z odříznutých kořenů či cibulí stačí obyčejná sklenička nebo talířek.

Vhodné místo

Pokud najdete doma vhodné místo, můžete čerstvé vitamíny vysévat a sklízet po celou zimu. Parapet, na kterém budete natě pěstovat, by ale neměl být přímo nad radiátorem topení, půda totiž v mělkých miskách bude rychle vysychat a semena budou ohrožena zaschnutím.

Pokud je už musíte postavit nad topení, dopřejte jim denní vláhu. Ideální je parapet v kuchyni, který bývá nad kuchyňskými skříňkami pod oknem – tady budou mít rostlinky dost světla, a navíc je můžete kontrolovat několikrát denně, určitě se vám nestane, že byste na ně zapomněli. V lednu je velmi málo světla, a tak klidně můžete využít i parapety u oken obrácených přímo na jih. S postupujícím jarem a přibývajícím světlem a teplem však budete muset jižní okna trochu stínit, jinak by vyseté rostlinky snadno zaschly nebo se spálily.

Pěstování ze semen

Výborně se hodí známá řeřicha, můžete však pěstovat i jiné aromatické rostlinky, třeba mizunu, kerblík, kopr nebo brutnák. V jejich pěstování je ale malý rozdíl. Zatímco řeřichu a mizunu stačí vysévat jenom na vrstvu buničiny, kerblík, kopr i brutnák raději vysejte do vyšší vrstvy substrátu.

Řeřicha s mizunou totiž patří k brukvovitým zeleninám, které velmi rychle klíčí a vzcházejí a klíčky se tedy objeví už za dva tři dny. Kopr a kerblík patří k mrkvovitým rostlinám a ty klíčí pomalu, rostlinky se objeví nejdříve za tři týdny. Ve srovnání s vrstvou buničiny substrát lépe a déle udrží potřebnou vláhu. Na vrstvě buničiny by semínka rychle vyschla.

Ilustrační foto

FOTO: Profimedia

Rychlení natě

Rozumí se tím vždy pěstování natě z částí rostlin – tedy nejčastěji z cibule nebo částí kořene. Cibulovou nať získáte velmi snadno – cibuli posadíte do úzké skleničky, do které nalijete trochu vody – cibule by měla zůstat těsně nad vodní hladinou. Za pár dní se díky vysoké vzdušné vlhkosti objeví kořínky, které porostou směrem k vodě, na vrcholu se objeví nať.

Jestliže máte doma sadu skleněných nádobek pro rychlení hyacintů, můžete ji samozřejmě také použít, jde vlastně o naprosto stejný princip. Máte-li dost česneku, který by vám stejně nevydržel až do další sklizně, můžete si vypěstovat i česnekové výhonky. Nemají tak výrazné aroma jako stroužky, ale jsou vítaným obohacením zimního jídelníčku, navíc je v obchodě na rozdíl od jiných natí určitě nekoupíte.

Stroužky zapíchejte do substrátu tak, aby byly jejich špičky na úrovni půdy, nebo i trochu hlouběji. Pravidelně je jemným proudem vody zalévejte, na teplém světlém místě se výhonky objeví za týden.

Za další týden vyrostou do výšky asi 15 až 20 cm. Na rozdíl od cibule, kdy se dá rychlená nať seříznout i třikrát, česnekové výhonky jsou „jednorázové“. Mají totiž pouze jediný vzrůstný vrchol. Pažitka je v obchodech k dostání v kelímku, ale i o tu se musíte trochu starat, aby se dala sklidit alespoň dvakrát.

Nať nestříhejte příliš nízko, aby se rostlinky zcela nevyčerpaly. Musíte ji přiměřeně zalévat a pamatovat na to, že pažitka, jako veškerá cibulová zelenina, nesnáší přemokření, proto by v podmisce nikdy neměla stát voda. Pak by zežloutla a uhynula. Pokud pažitku pěstujete z vlastních, na podzim vyrýpnutých trsů, musíte je zasadit do většího květináče s dobrou půdou a zalévat zpočátku jen mírně, lze ji trošku povzbudit k růstu slabým roztokem hnojiva, není to ale nutné, stačí dobrá půda.

Nať petržele a celeru získáte pěstováním ze seříznutých „hlav“ – odřízněte asi dva centimetry bulvy nebo kořene a položte je řezem dolů do mělké misky. Musí ale jít o zeleninu, kterou jste sklidili vy, protože ta z obchodu bývá tak dokonale čistá, že všechny zárodečné pupeny, ze kterých by se nať v normálních podmínkách vyvinula, jsou okrájené.

Dobrá rada

Máte-li na okně málo místa, založte si „smíšenou vitamínovou kulturu“. Do truhlíku s trochou substrátu nasejte střídavě vždy řádek řeřichy a řádek kerblíku nebo kopru. Řeřichu vysetou do substrátu můžete sklízet i vzrostlejší, mezitím se objeví kopr a kerblík. Sklizenou řeřichu můžete do vytrhaných řádků klidně znovu dosévat. Jediné, co může vaše vitamínové perpetuum mobile zastavit, je plíseň, která se možná objeví v půdě. Potom musíte půdu vyhodit a začít znovu.

A co klíčky?

Doma si můžete samozřejmě vypěstovat i zdravé klíčky. Nebude to trvat více než dva tři dny, ale počítejte s tím, že budete muset kontrolovat, jestli mají semínka dost vody, během klíčení totiž několikanásobně zvětší svůj objem. Použijte například čočku, pšenici, hrách nebo drobné fazolky. Vždy to ale musejí být luštěniny určené pro potravinářské účely, nikdy nepoužívejte mořené osivo. Méně obvyklé druhy, jako jsou obilniny, si obstaráte v prodejnách se zdravou výživou.