O popularitě zakrslých odrůd jehličnanů není zapotřebí vést dlouhé diskuse. Jejich obliba je stálá a vysoká zejména proto, že právě miniaturní jehličnany umožňují kontakt s rostlinami všem, kteří o ně mají zájem. Mohou si je dopřát i majitelé velkých zahrad, stejně nonšalantně poslouží i v malinkých zahrádkách atriového typu, jsou také důležitou součástí skalek a okrasných vyvýšených záhonů.

Většina z nich dobře snáší i pěstování v nádobách, takže často tvoří výzdobu teras, schodišť a vstupních prostorů do domů. Mnoho miniaturních jehličnanů se dá velmi úspěšně pěstovat na balkonech, okenních parapetech i na střešních zahradách.

Smrk sivý (Picea glauca) ‘J.W.Daisy´s White’ je blízkým příbuzným známé odrůdy ‘Conica’. Na rozdíl od ní ale raší intenzivně žlutými výhony a dorůstá do menších rozměrů.

FOTO: P. Chlouba

Pozor na záměnu pojmů

Jednou z typických vlastností většiny miniaturních jehličnanů je jejich pomalý růst. Z tohoto důvodu musí v okrasných školkách setrvat delší čas než rychleji rostoucí druhy. Jejich cena na trhu proto bývá zákonitě o něco vyšší. Někdy se však v zahradnictvích a zahradních centrech objevují různé druhy jehličnanů vypěstované v malinkatých květináčích. Často bývají označeny obchodním názvem jako „konifery miniatury mix“. Tento pojem vystihuje aktuální velikost těchto rostlin, ne jejich charakter.

Často se však stává, že zákazník si toto označení nevysvětlí správně, což brzy vede k velkému rozčarování. Tyto jehličnany naopak obvykle dorůstají do značných rozměrů, a to relativně rychle. Tyto rostliny bývají na rozdíl od opravdových miniatur poměrně velmi levné. Z toho můžeme velmi snadno dedukovat, že tyto mladičké rostliny jsou ve školce vypěstované za velmi krátkou dobu – jinak by nízká cena nebyla možná. Po výsadbě do volné půdy od nich můžeme čekat ještě dynamičtější růst.

Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa) ‘Minima’ roste velmi pomalu, proto se hodí zejména na výsadbu do koryt a nádob.

FOTO: P. Chlouba

Miniatury vybíráme podle místa

Bylo by to velmi lákavé i přirozené, aby jediným kritériem výběru byl souhrn estetických vlastností rostliny. Tato cesta by ale také mohla vést k nemilým překvapením. I když se miniaturní jehličnany na první pohled projevují podobně, v nárocích na prostředí se přece jenom trochu liší. Při výběru zakrslých jehličnanů musíme brát na zřetel zejména světelné i tepelné poměry příštího stanoviště.

K nejodolnějším jehličnanům vhodným pro pěstování v nádobách patří borovice a jalovce. Nejbohatší sortiment zakrslíků nabízí borovice kleč (Pinus mugo) a borovice blatka (Pinus uncinata). Tyto druhy jsou silně světlomilné, proto jim vybíráme slunné místo. V případě dostatku světla oba tyto druhy snášejí různé výkyvy teplot i různou kvalitu půdy. Podobné nároky mají i jalovce, které dovedou růst snad ve všech půdních typech, ale vždy k životu potřebují dostatek přímého slunečního svitu. K dalším silně světlomilným dřevinám patří modřín (Larix), stačí slabý úbytek světla a na modřínech se to negativně projeví. Při pěstování modřínu musíme ale být v prvních letech opatrnější.

Než zakoření, potřebuje pravidelnou zálivku. Později si modříny, zejména ve volné půdě, už celkem dobře poradí i bez naší velké péče. Další velkou skupinu jehličnanů tvoří smrky, mezi nimi je také velké množství zakrslých a pomalu rostoucích odrůd. Smrky dobře rostou na osluněném místě, ale nejlépe se jim daří tam, kde jsou alespoň část dne chráněny před ostrými paprsky slunce.

U některých odrůd pozorujeme určitou citlivost na popálení od ostrého slunce, a to zejména v jarním období ze západní strany. To se týká třeba jednotlivých odrůd smrku šedého (Picea glauca), který reprezentuje jeho nejznámější odrůda ‘Conica’. Tento druh totiž nabízí i několik dalších odrůd, které na rozdíl od výše jmenované rostou ještě pomaleji a do menších rozměrů.

Velmi pomalým růstem se vyznačuje odrůda cypřišku hrachonosného (Chamaecyparis pisifera) ‘Hime Sawara’. Za pět let vyroste do tvaru bochánku o průměru přibližně 25 – 30 cm.

FOTO: P. Chlouba

Před popálením od jarního sluníčka je nejlépe ochráníme tak, že je vysazujeme spolu s dalšími rostlinami, které je západní strany částečně ochrání. Při pěstování v nádobách je riziko popálení ještě o něco větší, také jsou ale snazší možnosti zastínění těchto rostlin třeba jenom krátkodobým přestěhováním na bezpečnější místo. Smrky pěstované ve volné půdě bývají obvykle méně citlivé a výkyvy v projevech počasí snášejí lépe.

Zakrslé kultivary nám nabízejí i některé cypřišky (Chamaecyparis). Ty bývají obvykle velmi hezké, ale mohou být také trochu citlivější. Ve většině případů se jim líbí v prostředí, které není příliš horké, také ocení vyšší vlhkost vzduchu. Pro dobrý růst potřebují dostatek světla, ale před přímým sluníčkem upřednostní raději světlo rozptýlené. Platí to zejména u zlatě žlutých odrůd, těm přímé slunce může ublížit nejvíce. Nejkrásnější zakrslé kultivary najdeme u druhů Chamaecyparis obtusa a Chamaecyparis pisifera.

Pro zahrady, které se nacházejí ve stínu či polostínu, bývá volba zakrslých jehličnanů o něco obtížnější. V tomto prostředí se přirozeně velmi dobře může dařit tisům, ale tento rod k opravdovým miniaturám není příliš štědrý. Naštěstí máme ještě k dispozici dva další rody, které naopak tyto podmínky přímo vyžadují. Typickou dřevinou, které se ve stínu daří dobře, je jedle (Abies) a také dřevina s podobným jménem, ale jiným vzhledem – jedlovec (Tsuga). Oba tyto jehličnany nejlépe rostou v trochu chladnějším až podhorském klimatu. Jedle, zvláště v mladém věku, mají stín vysloveně v oblibě, ale i starší rostliny se mu umějí dobře přizpůsobit.

Kompaktním a pohledným představitelem jedlovce kanadského (Tsuga canadensis) je kultivar ‘Jeddeloh’.

FOTO: P. Chlouba

Z miniatur asi nejzajímavější sortiment nabízejí jednotlivé kultivary odvozené od jedle korejské (Abies koreana). Mimořádně krásný je třeba kultivar ‘Oberon’, u kterého drobné jehličí obrůstá větévky po celém obvodu, takže trochu připomínají miniaturní kartáčky na čistění lahví. Opravdu miniaturní je kultivar ‘Piccolo’, velmi hezká je také nízká a kompaktní odrůda ‘Tundra’. Sortiment miniaturních odrůd je u tohoto druhu velmi bohatý, ale miniatury najdeme i u jiných jedlí.

Velmi dekorativní jehličnany miniaturních odrůd nabízí i už zmíněný rod jedlovec. Nejčastěji pěstovaný druh, jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), podobně jako jedle má rád chladnější a vlhčí klima. Na rozdíl od původního druhu, který roste jako mohutný strom, jsou některé odrůdy opravdu miniaturní.

Jedním z nejběžnějších zástupců tohoto druhu je kultivar ‘Jeddeloh’. Ten tvoří kompaktní keříky s typickou trychtýřovitou prohlubní uprostřed. Některé zakrslé odrůdy jedlovce mají velmi křehké větvičky, které se pod náporem těžkého sněhu mohou někdy snadněji lámat. Proto tyto rostliny velmi ocení, když se z nich těžký sníh opatrně sundá. Miniaturních jehličnanů je samozřejmě ještě mnohem více, než náš článek může představit. Mohli by to dosvědčit mnozí pěstitelé, kteří zakrslým jehličnanům propadli natolik, že se staly pro ně celoživotní radostí i sběratelskou vášní.