Když jsme v létě přijížděli do Šimanova na návštěvu, bylo všechno jinak. Chalupa byla oblečena do svěže zeleného kabátu z přísavníku trojlistého, na zahradě zrovna kvetla řada různobarevných trvalek a letniček, intenzivně zde voněly popínavé růže a zimolez. Na rybníku pod chalupou předváděli skok do výšky pstruzi a o příjemnou zvukovou kulisu se starali včely a ptáci. U kafe na terase jsme si pak s Vlastou a Mildou, majiteli domu, povídali o chalupě a jejích proměnách.

Pohled do kuchyně hodně vypovídá o její současné dispozici i použitých barvách a materiálech

Pohled do kuchyně hodně vypovídá o její současné dispozici i použitých barvách a materiálech.

FOTO: Jaroslav Hejzlar

Kousek životopisu

Chalupa už hodně pamatuje. Byla postavena v roce 1935 z cihel a kamene a měla podobu klasického venkovského stavení. Podkroví sloužilo jako půda, kam se kromě sena a slámy po dlouhá léta odkládaly nejrůznější předměty, které už sice dosloužily, ale co kdyby jednou možná, třeba… by se někomu mohly hodit? Však to znáte. Nechyběla ani stodola a chlívek, který původně obývala kráva, prase a koza.

K první přestavbě přistoupili někdy v šedesátých letech Vlastini rodiče. Upravená dispozice měla podobu kuchyně, obýváku, dvou malých pokojíků a nechyběla ani koupelna a splachovací záchod.

Druhá rekonstrukce

Ke druhé etapě rekonstrukce se přistoupilo před dvěma desetiletími. Na otázku, co všechno bylo třeba v domě přestavět a opravit, Milda reaguje smíchem: „Nevíš, co jsem tady tak dlouho vlastně dělal?“ obrací se s řečnickou otázkou na manželku Vlastu a sám si odpovídá: „Byl to starý barák, v podstatě se muselo předělat všechno. Elektrika, voda, septik… Hodně jsme změnili dispozici přízemí. Ze staré koupelny se udělala šatna.“

Celé jedno léto trvalo, než vyklidili půdu. Do půdních prostor se pak situoval prostorný obývací pokoj, dva dětské pokoje, ložnice a WC. Další tři roky majitelé kromě jiných prací jezdili po okolí a hledali kameny vhodné ke stavbě podezdívky a sloupků plotu. Mohly sice koupit štípané, ale to by přece nebylo ono!

Metamorfózy jednoho venkovského stavení v tomto bodě stále ještě nekončí. Kozí chlívek se přestavěl na malou společenskou místnost, která se jmenuje po poslední jeho obyvatelce – koze Líze, jež má na stěně vydařenou bustu z lipového dřeva, Lízárna. Ve stejném křídle domu byl vybudován údajně první, a možná i poslední, vinný sklípek na Vysočině. Pro jeho obsah se vyjíždí na Moravu, ale kamarádi si z Mildy dělají legraci, že víno vyrábí ze smrkových šišek, kterých se na v lese nad chalupou na rozdíl od vinných hroznů urodí vždy dostatek.

Na louce pod domem si Milda splnil svůj dávný sen v podobě vlastního rybníku. „Jeden rok se hledaly kameny, druhý rok se jimi vykládalo dno rybníka,“ říká a dodává: „Ještěže mám kamarády.“

Před pěti lety přibyl do chalupy, respektive do malé dřevěné stáje v blízkosti rybníka ještě jeden obyvatel, a to oslice Cyrilka. Její hýkání se ozývá široko do kraje a chodí se na ni jako do zoo dívat děti z vesnice a okolí.

Podezdívka a sloupky nového plotu jsou postaveny z kamenů, které Milda nasbíral po okolí

Podezdívka a sloupky nového plotu jsou postaveny z kamenů, které Milda nasbíral po okolí.

FOTO: Jaroslav Hejzlar

Ze dvorku zahrada

K nepoznání se změnila zahrada, kdysi dvorek, který od rána do večera patřil slepicím. Dnes slouží výhradně lidem. Většinu jeho plochy kryje anglický trávník. V roli okrasných prvků našly uplatnění žulové kameny, tak typické pro Vysočinu, a psí víno, které se pne po dřevěné stodole a nejkrásnější je na podzim, kdy jeho listy získají sytou červenou barvu. Vzhled zahrady dotvářejí záhony letniček a trvalek, doplňky v podobě kamínků, starých hrnců na povidla v roli květináčových krytů a další nápadité maličkosti. Přechod z exteriéru do interiéru představuje terasa z masivu ořešáku. Také toto místečko, kde se za hezkých dnů od jara do podzimu žije, si rodina vlastníma rukama jako puzzle vyskládala sama.

Pohled směremz pracovní kuchyně přes jídelní stůl do obytné částimístnosti. V pracovní desce z leštěné černé čínské žuly se odráží jako v zrcadle klenutý cihlový strop

Pohled směrem z pracovní kuchyně přes jídelní stůl do obytné části místnosti. V pracovní desce z leštěné černé čínské žuly se odráží jako v zrcadle klenutý cihlový strop.

FOTO: Jaroslav Hejzlar

Z rekreačního objektu domov

Před několika lety přišel Milda s nápadem, aby si z chalupy, kde trávili nejen víkendy, ale od jara do podzimu sem z 13 km vzdálené Jihlavy zajížděli i ve všedních dnech, udělali trvalé bydliště. Vlasta ale nesouhlasila. V chalupě vyrostla a dobře si pamatovala, jak strašně se nechtělo vstávat do vychladlého baráku, kde za mrazů bylo jen několik stupňů nad nulou. Přemluvit ji k návratu na vesnici se podařilo až poté, co se starý kotel vyměnil za nový, který si sám přikládá i reguluje teplotu a obsluhu vyžaduje jednou za několik dní. Pak už přestěhování nic nebránilo.

Poslední fáze rekonstrukce

Poslední fázi přestavby domu představovalo propojení kuchyně a obývacího pokoje v jeden centrální obytný prostor. Odstraněnou příčku z vepřovic nahradila z důvodu zachování potřebné statiky kovová traverza, kterou byl klenutý strop „podvlečen“. Hodně času ale zabralo řešení dilema, jakou podobu bude mít klenutý strop.

„Já jsem ho chtěl otlouct a nahodit,“ říká Milda. Svůj názor ale neprosadil, protože zbytek rodiny – Vlasta, syn Lukáš a dcera Bára – byl pro jiné, i když po všech stránkách náročnější řešení. „Chtěla jsem, aby na stropě byly přiznané cihly, které jsou velmi zachovalé,“ vzpomíná Vlasta. Tato varianta sice získala většinu, ale vůbec ji nebylo snadné realizovat, přestože se zapojili všichni členové rodiny a kamarádi dětí i rodičů. Strop se nejprve otloukal kladivem a pak se dočisťoval pomocí drátěných kartáčů na vrtačce. Odnesly to tři vrtačky a jeden vysavač, s jehož pomocí se odstraňoval prach.

V souvislosti s novou dispozicí se opět dělaly nové rozvody, v pracovní části kuchyně se položilo teplovodní podlahové vytápění. A instalovala se krbová vložka, na což manželé vzpomínají s úsměvem: „To přišel specialista na krby, podíval se na komín a řekl, že tady krbová vložka tedy nepůjde. Tak jsme mu vysvětlili, jak si to představujeme, že to chce jen zkrátit komín a do něj pak vložku zapustit. Podíval se na nás a řekl, že když tomu tak dobře rozumíme, ať si to uděláme sami. Tak jsme si krbovou vložku s průduchem do podkroví udělali sami.“

V roli konferenčního stolku našel uplatnění starý vysloužilý lodní kufr

V roli konferenčního stolku našel uplatnění starý vysloužilý lodní kufr.

FOTO: Jaroslav Hejzlar

Souhra starého s novým

Dispoziční řešení centrálního obytného prostoru, prakticky všechny nové kusy nábytku, materiálové řešení, opláštění krbové vložky a konečné doladění kuchyně navrhl Lukáš, který byl v té době ještě studentem liberecké fakulty architektury a umění, dnes už člen ateliéru Mjölk. „Předně musím poděkovat rodičům za odvahu nechat realizovat mé nápady, a hlavně za jejich pracovní nasazení při rekonstrukci, kdy si velký objem prací dělali svépomocí. Dalo by se říct, že se přestavba spodních místností řídila pravidlem žít a nechat žít,“ chválí si svobodu, kterou měl při navrhování interiéru.

Na celé místnosti je zajímavá nejen souhra starého s novým, ale i kombinace materiálů a barev. Například kov se objevuje nejen na traverze, nohách stolu, ale je jím oplechována i krbová vložka. Také dveře mají povrch z pozinkovaného plechu. V kombinaci s dubovými zárubněmi zhotovenými na zakázku tvoří designovou komponentu obytného interiéru.

Zbytek vybavení představuje nábytek, který již někde někdy byl odepsán, ale po repasování nejenže plnohodnotně slouží dál, ale i zdobí. Na útulnosti celé chalupy se ale podílí kromě nejrůznějších pokojových květin a obrazů i celá řada dekorativních i užitných předmětů.

Kde se pečou nejlepší buchty

Velmi zajímavě je vyřešeno varné centrum, které tvoří dva letité kuchyňské sporáky na dřevo a uhlí. Ten, který je na snímku na pravé straně, byl repasován a je v denním provozu. Důvodem, proč v kuchyni zůstal, je nejen jeho vzhled, ale i to, že v žádném moderním spotřebiči, přestože má mnoho funkcí, se podle názoru Vlasty neupečou tak dobré buchty jako v těchto kamnech, když do nich přiložíte nějakou tu štěpinku.

Sporák dvojče už byl u sousedů vyřazen z provozu, čekal ho pouze odvoz do šrotu. Nakonec posloužil jako ulita vestavné elektrické troubě a plynové varné desce Gorenje.

S nábytkem, který už něco pamatuje, a cihlovým stropem si rozumí dubová podlaha

S nábytkem, který už něco pamatuje, a cihlovým stropem si rozumí dubová podlaha.

FOTO: Jaroslav Hejzlar

Z chalupy domov

Chalupa hraje novou roli domova již pět let. Nikdo z členů rodiny by se nechtěl vrátit zpátky do Jihlavy, a to ani v zimě, kdy napadne tolik sněhu, že zvěř v pohodě okusuje koruny vzrostlých ovocných stromů. To je pak nejlepší nazout běžky, proběhnout se, vyvětrat si hlavu a vychutnat si zimu, jak má být...

Dům se ale vyvíjí dál. V době naší návštěvy Lukáš dával dohromady „stěnu pro všechno“ – na knihy, televizi a další elektroniku i spoustu jiných věcí, bez kterých se každodenní život neobejde. Milda zase plánoval výměnu střešní krytiny.

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Platí to i o domech, i když v nich proměna probíhá dvěma způsoby. Některé chátrají, rozpadají se. Jiné naopak mládnou, začínají žít svůj další život, což je i případ této chalupy. Než roztaje sníh, přibude v ní určitě něco nového.