Hlavní obsah

Zaostřeno na tavolníky

Novinky, A. Taitlová, časopis Flóra na zahradě

Tavolníky bychom při návštěvě zahradního centra neměli přejít bez povšimnutí. Mají krásné lístky, úžasně kvetou, lákají motýly a včely, jsou spolehlivé a na péči nenáročné. Najdou uplatnění prakticky kdekoliv na zahradě: tu na skalce či mezi trvalkami, tam zase jako půdní kryt nebo živý plot.

Článek

Tavolníky jsou okrasné listnaté opadavé keře kompaktního nebo široce křovinatého vzrůstu. Tenké, vzpřímené či ohnuté větévky nesou malé okrouhlé nebo kopinaté listy v různých tónech zelené. Existují i variety v atraktivním zlatém provedení. V mládí bývají lístky oranžově a červeně zabarvené, na podzim získávají žlutý, oranžový či purpurový odstín.

Přesto hlavním důvodem, proč si tavolníky zamilovat, zůstávají trvanlivé květy. Nejsou kdovíjak vzrušující, natož extravagantní, ale půvabu mají na rozdávání. Barevná paleta zahrnuje pouze bílou a růžovou, nicméně se tyto barvy vyskytují v řadě odstínů. Hustá koncová (terminální) květenství složená z drobných, často vonných kvítků jsou uspořádaná do chocholíku, vrcholíku nebo hroznu.

V zahradní praxi jsou tavolníkové keře známé již přes tři sta let. Doputovaly k nám z Číny a Japonska, volně rostou též v Koreji, na Tchaj-Wanu a v USA. Některé druhy zplaněly v severní Evropě.

Příbuzní s růží

Latinské rodové jméno zní Spiraea . Název je pravděpodobně odvozen z řeckého slova speiraira , což bylo jméno pro rostlinu, kterou v antickém Řecku používali k vázání věnců a girland. České pojmenování tavolník v 19. století vymysleli uznávaní botanici, bratři Preslové.

Tavolníky patří do čeledi růžovitých Rosaceae kde, jak asi správně tušíte, najdeme i růže nebo třeba jahodník, jabloň, kdoulovec, sakuru a kontryhel. Rod Spiraea zahrnuje okolo osmdesáti druhů, z mnohých bylo vyšlechtěno několik dalších kultivarů, které tvoří tradiční nabídku zahradních firem. Ať už osvědčenou klasiku nebo horkou novinku, svého oblíbence si vybere i ten nejnáročnější zahrádkář.

Přizpůsobivost, odolnost, užitečnost

To jsou vlastnosti, které tavolníkům nikdo neodepře. Ceněná je u nich schopnost adaptace, dokážou se přizpůsobit různým podmínkám, což dokazuje rozmanitost stanovišť volného výskytu: skalnatá místa, lesy a lesní lemy, břehy vodních toků. Nevadí jim ani okraje silnic, protože statečně odolávají znečištěným podmínkám.

Díky této přednosti se s nimi hojně setkáváme v městských zahrádkách, parcích a na sídlištích. Tavolníky oslovují i svou ekologickou prospěšností, řadí se k význačným medonosným rostlinám. Na nektaru si pochutnávají včely, čmeláci a motýli.

Snadné pěstování, snadná péče

Vysadit a zapomenout – ano, to můžeme, ale jak už to bývá, s laskavým přístupem, porozuměním a odpovídající péčí z rostlin vytěžíme daleko více. Jaké má tavolník požadavky?

Světlo: Intenzivní vybarvení listů se projeví nejlépe na plném slunci. Dobře se mu daří i v polostínu, ale pokvete o poznání méně.

Půda: Prospívá v každé zahradní zemině, ideálně vlhčí a dobře propustné. V případě nutnosti snese slehlou jílovitou půdu. Nešťastný je na místech permanentně zamokřených.

Závlaha: Dostatečná zálivka je důležitá v prvním roce po výsadbě, kdy se utváří silný, zdravý kořenový systém. Po dobrém ujmutí se bez problémů vypořádá s obdobím sucha. K udržení vláhy použijeme mulč.

Živiny: Tavolník není žádný velký jedlík, hnojivo v podstatě nepotřebuje, avšak za proleželý kompost nebo dávku plného hnojiva před startem růstu na jaře bude více než vděčný.

Teplota: Bez obav jej pěstujeme celoročně venku bez nutnosti ochrany. Spolehlivě mrazuvzdorný je do zóny 4, což na teplotní mapě Evropy odpovídá -35/-29°C, přičemž naše území leží v zóně 6 (-23/-18°C) a částečně 5 (-29/-23°C). Vysokými letními teplotami netrpí.

Prostor: Tavolníky potřebují dýchat. Mezery mezi jednotlivými rostlinami se mění v závislosti na konečné velikosti keře od 50 cm do 3,5 m.

Choroby a škůdci: Vzácně se objevují potíže s mšicemi.

Řez zmlazuje, tvaruje a podporuje kvetení

Řez tavolníku není nutný, ale jako každá rostlina časem stárne, což se projevuje prosycháním a polevením v květu. Víme-li, jak na to, jde to snadno, a kdybychom se náhodou „přestřihli“, tavolník nám to odpustí.

Řežeme pro bohatší, kompaktnější, upravenější vzhled a tvorbu mladých, vitálních výhonů, také pro hojnější násadu květů a někdy i druhou vlnu kvetení. Termín závisí na době, kdy keř kvete. Tavolníky dělíme na časně kvetoucí (druhy produkující květy na loňských větvích) – duben až červen a pozdní (druhy produkující květy na letošních výhonech) – červenec až září. První skupinu seřezáváme na první (počítáno odshora) silný pupen záhy po odkvětu. Druhou skupinu seřezáváme přibližně o polovinu nebo až k základní kosterní bázi asi 30 cm nad zemí brzy zjara.

Obecně platí, že všechny tavolníky lze v případě potřeby radikálně zmladit, opětovně obrostou a vykvetou. Zanedbaný řez u mladých, čile rostoucích keříků má za následek vytáhlý a řídký růst. Převislé variety celkovým řezem ztrácejí své přirozené kouzlo, a proto u nich provádíme jen mírné zkracování. Vždy zcela odstraňujeme větve přestárlé, poškozené, napadené. Připadají-li nám uschlá plodenství pozdně kvetoucích druhů nevzhledná, můžeme je odstranit, i když je to trochu škoda, protože se na ně v zimě vrší sněhové čepičky.

Od skalky po živý plot

Tavolníky volíme nejen podle barvy olistění, odstínu květenství a období květu, ale také podle velikosti, která sahá od několika desítek centimetrů po několik metrů, na výšku i na šířku. Kompletně si jimi můžeme vybavit zahradu jakýchkoliv rozměrů. Přirozeně rostoucí keře rozehrají symfonii v přírodní, lesní a chalupářské zahradě, tvarované a kompaktní se neztratí v městském prostředí s minimalistickým charakterem.

Nízké druhy do 50 cm se ideálně hodí do skalek, nádob a na střešní zahrady, často slouží k pokrytí půdy. Střední, okolo 1 m vysoké keře se zapojí do smíšené výsadby, zformují husté lemy v předzahrádce či těsně u domovních základů. Z velkých exemplářů s výškou přes 1,5 m vyrůstají nádherné živé ploty, také roubené cesty probouzejí dobrou náladu, ale to koneckonců zvládne i solitér. Výběžkaté druhy zabraňují půdní erozi. Tavolníky se rovněž tvarují do bonsají a stromků.

Výsadba a množení

Keře a keříky zakoupené v kontejnerech vysazujeme kdykoliv, když není půda promrzlá nebo příliš blátivá. Prostokořenné rostliny usadíme do půdy co nejdříve po jarním či podzimním nákupu. Pokud se tavolník někde neosvědčí nebo nelíbí, opatrně ho rýčem vyzvedneme a přemístíme na nové, lepší stanoviště. Rychle se aklimatizuje, protože netrpí šokem z přesazení. Nové rostlinky získáme z bylinných řízků odebraných v červnu nebo červenci nejlépe brzy ráno, kdy obsahují nejvíce vlhkosti. Některé druhy obrůstají výmladky, které odřízneme na jaře nebo na podzim a ihned vysadíme. Úspěšné bývá hřížení mladých ohebných výhonů.

Šestice, kterou musíte mít

Tavolník popelavý (Spiraea cinerea ) ‘Grefsheim’ – hustý široce vzpřímený, elegantně převislý, chocholíky čistě bílých kvítků podél tenkých větví s ještě ne plně vyvinutými listy, kvete IV – V na loňských větvích, výška i šířka 150 až 200 cm, podzimní zbarvení žluté, vypadá dobře s meruzalkou krvavou.

Tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia ) – vzpřímený růst, tvoří výběžky, husté pyramidální kužely bělorůžových až sytě růžových, sladce vonných kvítků s přečnívajícími tyčinkami, kvete VII – IX, listy tmavozelené, až 8 cm dlouhé, vysoký je 200 cm, široký až 300 cm, vypadá dobře se stálezelenými dřevinami.

Tavolník van Houtteův (Spiraea x vanhouttei ) – široce vzpřímený hustý, vytváří fascinující převislé fontány, roste rychle, má husté bílé, 5 cm velké chocholíky podél výhonů, kvete V – VI, listy temně zelené, výška i šířka okolo 200 až 250 cm, žlutooranžový na podzim, vypadá dobře se šeříkem a vajgélií.

Tavolník japonský (Spiraea japonica ) ‘Anthony Waterer’ – hustý kompaktní polokulovitý, široká, plochá květenství purpurovorůžových kvítků, kvete VII – IX, listy živě zelené, kopinaté, při rašení bronzové, na podzim do purpurova, výška i šířka okolo 100 cm, vypadá dobře s mochnou křovitou.

Tavolník japonský (Spiraea japonica ) ‘Golden Princess’ – hustý, kompaktní, nachově růžová plochá květenství, kvete VI – VII, mladé listy červené, v sezoně zlatožluté, na podzim oranžovočervené, jasnou barvu si uchovává lépe než kultivar ‘Goldflame’, který postupně zelená. Výška i šířka okolo 70 cm, vypadá dobře s červenolistým dřišťálem.

Tavolník japonský (Spiraea japonica ) ‘Shirobana’ – kulovitě kompaktní, hustý, bílá a různě tónovaná růžová květenství se na téže rostlině objevují zároveň, kvete VII – VIII, úzké listy živě zelené, na podzim žluté, vysoký i široký je do 90 cm, vypadá dobře s ibiškem syrským.

Reklama

Související články

Ozdobné ozdobnice

Jsou krásné, dlouhověké a nenáročné. Zahrada s nimi vypadá úchvatně, proto by v každé měl být aspoň jediný exemplář.

Květinové opojení

Majitelé bydlí v domě s nádhernou zahradou plnou trvalek a keřů už přes dvacet let. Jakmile dokončili dům, začali zvelebovat jeho okolí.

Výběr článků

Načítám