Tato zahrada vypovídá o svých tvůrcích a majitelích i beze slov. Oba ji milují, ale neradi o ní mluví, i když jsou jejími „rodiči“ už 18 let. Rozlehlou zvlněnou zahradu byste našli na anglickém venkově prakticky uprostřed přírody, mezi bohatými lesy. Působí velice příjemně, pečlivě upravené plochy se střídají s přírodními partiemi.

Pro pozorného návštěvníka je na každém kroku připraven nějaký drobný detail. A právě propracovaná zákoutí nás nutí postupovat touto milou zahradou pomalu, abychom si doslova vychutnali pečlivou zahradnickou práci.

Úcta k tradici

Velmi hezky v zahradě působí také staré hospodářské stavby, které jsou pečlivě zrestaurované; některé jsou staré více než tři sta let. Je to dobrý příklad i pro zahrady na našem venkově – není třeba se za každou cenu zbavovat něčeho, co je se zahradou spjato od nepaměti, i když dnešní zahrady podobné stavby již nepotřebují. Vždy je možné je nějak využít, v zahradě budou vždy působit lépe než nové stavby, kterými je často bezhlavě nahrazujeme.

Se stejnou úctou a pozorností je zapojen také další stavební materiál – pražce a staré dlaždice. Zahrady na anglickém venkově mají ještě jeden charakteristický rys, a to je pozornost k živým tvorům a ústa k zahradnickému řemeslu.

O tomto přístupu svědčí i kout v zahradě, který působí zcela neudržovaně – to je ale záměr, který má do zahrady nalákat ptactvo a hmyz. Také zahradnické „zázemí“ - na rozdíl od našich zahrad, kde jsme zvyklí ho schovávat – je přirozenou součástí zahrady. Skleník a kompostér slouží k pečlivé recyklaci a opětovnému využití veškeré organické hmoty, kterou zahrada během roku poskytne.