Pro drobnější rostlinky a bonsaje, jichž je v zahradě přehršel, majitel vymyslel svéráznou adjustaci: „vzdušné ostrovy“, což jsou v podstatě podstavce a důmyslné obrubníky vyvýšených záhonů. „Důvod? Rostlinky na nich vyniknou, lze je i lépe obdivovat, lépe se o ně pečuje a také se lépe využije náš omezený prostor,“ objasňuje pěstitel. „Kromě toho se visuté skalky dají dobře rozebírat.“

Zahrada manželů Juklových čítá přes tisícovku druhů a kultivarů rostlin. Majitelé milují kámen, dřeviny – zejména jehličnaté, ale i hajní rostliny. Především však mají smysl pro netradiční nápady. „Ke vzniku okrasné zahrady nás kdysi inspirovala návštěva u přátel, kteří si navzdory úzkému předrevolučnímu sortimentu dřevin vybudovali špičkovou zahradu. Pomohli nám nejen mnoha radami, ale některé rostlinky nám také darovali,“ prozrazuje při procházce arboretem pan Jukl.

„Po jejich vzoru jsme se pustili do sbírání zajímavých dřevin, ale rychle jsme si uvědomili, že naše zahrada není nekonečná. Proto jsme se zaměřili na drobnější druhy a čarověníky. I tak je dnes naše zahrada plná a práce spíš přibývá. Třeba skalky se musí jednou za pár let rozebrat a doplnit zeminou, aby rostliny měly pořád dost živin.“ měly pořád dost živin,“ prozrazuje zahradník své recepty.

Skalky, rokle a údolíčka

Ozdobnou bránou se zvonem vcházíme do nejprostornější části zahrady za domem, kde pan Jukl chová i své oblíbené drobné pěvce. „Od dětství jsem milovníkem ptáků. Na zahradě mám dvě osazené voliérky s astrildy rákosními a malými africkými papoušky a teď mám rozdělanou další voliéru pro našeho žaka. Na pěkné zahradě musí být i voliéra pěkná. Tuhle zásadu razili už staří

Číňané, tak si dávám záležet,“ zdůrazňuje majitel.

„Začali jsme tím, že jsme zvlnili původně rovinatý terén. Zvětšili jsme tak plochu zahrady a vyhověli požadavkům jednotlivých druhů rostlin na vlhko, světlo a stín.“ Vznikly skalky, údolí, rokle, severní a jižní strany. Na vhodných místech Juklovi vysázeli vyšší stromy, které nyní drobnějším rostlinám dávají stín. Ze zajímavých druhů začali postupně skládat miniarboretum. Mírně vyvýšené záhony oddělují od cestiček obrubníky s betonovým základem, překryté plochými pískovcovými kameny.

Stromy a jejich příběhy

Krásu arboreta podtrhuje nejen bohatost zastoupených dřevin, ale i jejich kompozice a úpravy. „Tenhle panašovaný javor babyku jsem od začátku sestřihával do deštníku, aby vytvořil široký stín,“ vypravuje majitel během prohlídky zahrady. Ke každému stromu patří i jeho malý příběh. „Mám moc rád převislé buky, včetně zlatého Rohanova, protože se na podzim nádherně rozzáří. Jen se musejí hlídat, aby nepřerostly.“ Vzápětí upozorňuje na svoje milované borovice. „Tohle je například kultivar borovice Pinus monophylla, poznáte ji podle toho, že má ve svazečku jedinou jehlici. Hezká však je i borovice Pinus cembroides.“

Americkým druhům se v hradecké písčité půdě daří, daří se i hadímu smrku, tvarovaným jalovcům a černým čarověníkům. Nepřehlédnutelná je převislá forma sekvojovce obrovského, který vytváří zelený sloup, od nějž se po zemi rozbíhají do stran plazivé větve jako chapadla. „Ten jediný se zpočátku musel zalévat. Teď už si ze spodní vody bere tolik, kolik potřebuje. Časem dosáhne půlmetrových až metrových ročních přírůstků.“

Na jedné ze skalek obdivujeme sbírku nejmenších čarověníků. Ten ze smrku omoriky má kulovitý tvar a žluté jehlice. Nizoučký jilm čínský má silně zkorkovatělou borku a lístky, které velikostí připomínají spíše akácie. Čarověníky z borovic prý nejsou nejmenší, jen skoro nejmenší, zato vytvářejí malebnou skupinku, za kterou by asi tvůrci modelů železnic dali kdovíco. Neuvěřitelně působí zakrslý černý bez, který má jen chudé květenství a listy téměř třásnité. Přes zdánlivou křehkost však prý úspěšně vzdoruje mšicím.

Na zahradu patří sochy

Arboretum doplňují četné, občas i bizardní sochy, z nichž mnohé jsou dílem majitele. Sochu „řvouna“ pan Jukl vytvořil ze starého patníku, k soše ještěra z kusu hořického pískovce ho inspirovala starodávná kašna s drakem. Návštěvníky okouzluje socha anděla, kterého majitel zachránil ze hřbitovní skládky. „Jen jsem ho vyspravil, zbavil zbytků křídel a udělal mu svéráznou čepičku.“