Je jen málo takových záhonových květin, aby v našich podmínkách dokázaly kvést několik měsíců a v tolika barevných nuancích. Sotva ze zahrady zmizí sníh, v březnu se na skalkách nebo na okrajích záhonů objeví modrofialový iris reticulata, česky kosatec síťkovaný. Je to jen asi 10 cm vysoká cibulovina. Menší rostlince s výrazným květem to nejvíc sluší, pokud je vysazena ve skupince.

Další druhy irisů rostou z kořenových oddenků. Od dubna do května potěší iris pumila – kosatec nízký, který dorůstá do výšky 15 cm. V květnu a v červnu následují středněkvěté a velkokvěté irisy x barbata, které se vyskytují jako nízké (40 cm), středně vysoké (70 – 80 cm) a vysoké (120 cm) trsy rostlin. V letních měsících rozkvétají štíhlé druhy s méně výraznými květy bez kartáčků – sibiřské (iris sibirica), japonské (iris japonica) a další kosatce. A v srpnu některé vyšlechtěné druhy dokážou remontovat – tedy znovu rozkvést! To znamená, že kosatec může zdobit od brzkého jara až do pozdního léta.

Barevné moře

I když nízké druhy, vhodné převážně do skalek nebo květináčů, kvetou také ve více barvách, teprve od konce května, když nastane čas vyšších druhů, se zahrada může proměnit v opravdové kosatcové moře. Nádherné uzavřené či polootevřené květy na štíhlých stoncích v jedné barvě či v dvoutónovém provedení, s přelivy i melírováním vytvoří při vhodném vysázení vlny všech barev. Od bílé, krémové, žluté, jantarové, narůžovělé i oranžové k modré, fialové, nachové, hnědé, temně purpurové až černé. Šlechtitelé dokázali kosatce vypěstovat v celé škále barev a také v mnoha jejich kombinacích.

Chtějí slunce a vody jen málo

Na pěstování jsou kosatce nenáročné. Snesou každé stanoviště, ale nejvíc jim vyhovují slunná místa s propustnou chudou vápenitou půdou. Největším nepřítelem kořenových oddenků je trvale těžká mokrá půda, v níž začnou uhnívat. Můžeme proto půdu vylehčit říčním pískem. Oddenky vždy sázíme jen mělce. Jejich horní část má zůstat na povrchu, pouze zahrneme kořeny.

Trsy kosatců přibližně za tři čtyři roky zhoustnou, začnou méně kvést a jsou náchylnější k chorobám. Tehdy je nutné je rozdělit a přesadit. Jako nejvhodnější období pro přesazování se doporučuje přelom července a srpna. Celý trs vyjmeme ze země rýčem. Vybereme jen nejsilnější zdravou část a odřízneme ji. Jednotlivé oddenky vysazujeme na nové stanoviště ve sponu 30 až 60 cm. Z hlediska ošetřování rostlin a údržby záhonu je výhodnější volit raději větší spon.

Každá nová rostlina by měla mít jeden až dva vějíře listů, které zakrátíme přibližně na polovinu délky. To proto, abychom omezili výpar vody z listů. Jen tak se rostlina nebude vyčerpávat a svoje síly soustředí na dobré zakořenění. Po přesazení rostliny řádně zalijeme, jakmile zakoření, není nutné kosatce dále zalévat.

Před zimou ostříhat!

Další péče je již minimální. Nezapomeneme ze záhonů vytrhávat plevel a odstraňujeme uschlá květenství a staré odumřelé listy. Po odkvětu ořežeme i květní stvoly. Odborníci radí těsně před nástupem zimy zakrátit listy rostlin na výšku asi 15 cm. Omezí se tím výskyt listové skvrnitosti. V mrazových kotlinách a dalších místech, kde se vyskytují silné mrazy, oddenky můžeme přikrýt chvojím či fólií.