Hlavní obsah

Ozdobné ozdobnice

Novinky, A. Taitlová, časopis Flóra na zahradě

Jsou krásné, dlouhověké a nenáročné. Zahrada s nimi vypadá úchvatně, proto by v každé měl být aspoň jediný exemplář.

Článek

Ozdobnice jsou vytrvalé, zpravidla trsnatě rostoucí trávy, které tolerují většinu podmínek. Nejlépe prosperují na slunném stanovišti s vlhkou zahradní zeminou, která dobře propouští vodu. Ve stínu není podzimní vybarvení zdaleka tak intenzívní. Vysazujeme je na jaře nebo počátkem léta, tedy v době, kdy nesoustřeďují sílu k tvorbě květů. Hnojivo nepoužíváme. Před koncem roku svážeme mladé rostliny, abychom ochránili jejich střed proti mrazu a vodě. Vzrostlé exempláře si poradí bez tohoto opatření, navíc si tak nepokazíme malebnou a dlouhotrvající zimní přehlídku.

Ozdobnice je třeba každoročně koncem zimy nebo počátkem jara, před tím, než se objeví nový růst, seříznout nízko u země. V tu dobu také množíme. Trsy jednou za tři roky vyzvedneme a ostrým rýčem nebo nožem rozdělíme na dílky o velikosti minimálně 15 cm. Okamžitě je zasadíme a udržujeme ve vlhku. Na choroby a škůdce ozdobnice netrpí.

Sólo i „druhé housle“

To, jak s ozdobnicemi naložíme, závisí na podobě a velikosti rostliny a na efektu, kterého chceme dosáhnout. Nižší a střední jemnolisté variety jsou výtečnými partnery trvalek na záhoně. Vysadit je můžeme klasicky do skupin, geometricky v pruzích anebo roztroušeně pro maximálně přírodní vzhled. Dobře vypadají rovněž v nádobách. Naopak s extra obřími trávami bychom měli zacházet jako s celebritami, které žádné doplňkové role neakceptují.

Rod Miscanthus náleží do čeledi lipnicovitých a čítá přibližně dvacet druhů. Cestu na trh si prorazilo jen několik z nich, zato ve velkém množství kultivarů. V přirozených porostech je najdeme v Asii a Africe na vlhkých loukách, podél vodních toků a lesních lemů. Miskanty, jak se ozdobnicím také říká, mají dlouhou tradici v Japonsku, kde se dokonce využívají jako materiál k pokrývání střech.

V evropských zahradách platí za „nováčky“. Je tomu teprve něco málo přes sto let, co je zahradníci začali tu a tam bez začleňovat mezi trvalky. Jejich plný potenciál si ve třicátých letech 20. století uvědomil až německý botanik, zahradník a autor Karl Foerster, který si tyto vznešené rostliny považoval pro jejich téměř celoroční atraktivitu. Od té doby vzniklo mnoho odrůd a ozdobnice se staly nedílnou součástí zahradní tvorby.

Nejznámější, nejrozšířenější, nejpočetnější

Těmito přívlastky se honosí ozdobnice čínská Miscanthus sinensis . Divoce roste v Číně, Japonsku a Jižní Koreji. Bylo vyšlechtěno mnoho kvalitních kultivarů, které se se od sebe liší velikostí, tvarem a strukturou listů, podzimním zbarvením, dobou a barvou květu. Různá je i výška, jak dokládá stručný výběr:

Nízké odrůdy:

‘Kleine Silberspinne’ – výška 70 cm, v květu 120 cm, velmi úzké tmavě zelené listy se stříbřitým proužkem, vykvétá koncem srpna, červenooranžové podzimní zbarvení

‘Yakushima Dwarf’ – výška 60 cm, v květu 100 cm, jemné zelené listy s bílým středním žebrem, růžovohnědá květenství, kaštanový podzimní odstín

Střední odrůdy:

‘ Kleine Fontäne’ – výška 100 cm, v květu 170 cm, téměř čárkovité, tmavě zelené listy s bělavým středním žebrem, kvete počátkem srpna, na podzim zlatavé zbarvení a výrazná načechraná květenství

‘Ferner Osten’ – výška 90 cm, v květu 160 cm, zelené listy s krémovým středovým proužkem, purpurové květní laty, oranžové podzimní zbarvení

‘Kaskade’ – výška 125 cm, v květu 190 cm, zelené, úzké listy s bílým žebrem, od srpna hedvábně růžové laty, syté měděné podzimní zbarvení

Vysoké odrůdy:

‘Strictus’ – výška 170 cm, v květu 200 cm, žlutě příčně páskované stroze vzpřímené listy, od konce října bronzové laty, mocca odstín na podzim

‘Variegatus’ – výška 180 cm, v květu 200 cm, krémově proužkované listy, načervenalé laty, rezavé podzimní zbarvení

‘Silberfeder’ – výška 180 cm, v květu 240 cm, zelené listy s bílým středem, začátkem podzimu stříbřité vzdušné laty, zlatožluté podzimní zbarvení

Méně známé, ale stejně krásné

Miscanthus floridulus tvoří statné, až tři metry vysoké vzpřímené trsy se stébly připomínajícími rákos a plochými, obloukovitě převislými listy s modravým podtónem. V teplejších oblastech nakvétá koncem léta stříbřitě péřitými latami. S podzimem získává rostlina teplý okrový odstín. Říká se jí také ozdobnice obrovská, v zahradnictví ji můžeme zakoupit pod názvem ‘Giganteus’ anebo Miscanthus x giganteus. Velké množství rychle rostoucí masy, kterou tento druh produkuje, se v řadě zemí zpracovává na biomasu.

Miscanthus sacchariflorus měří okolo 180 cm na výšku a až 140 cm na šířku. Tuhé úzké modrozelené listy s bledým středovým žebrem formují husté trsy. Krémově bílé laty vyrůstají na přelomu léta a podzimu, kdy se rostlina vybarvuje do zlaté až oranžové. Nejběžnějšími kultivary jsou ‘Robustus’, ‘Aureus’ a ‘Sommerfeder’.

Miscanthus oligostachyus pochází z Japonska. Patří k méně vzrůstným varietám, uplatní se i na malých zahradách. Dorůstá do výšky 90 až 120 cm, s květy dosahuje 150 cm. Úzké listy mají načervenalý tón, ale ta nejúchvatnější přehlídka nastává na podzim, kdy se rostlina zbarví do brilantní oranžovočervené. Čím slunnější a teplejší pozice, tím plamennější odstín. Květní laty, pakliže se objeví, jsou stříbřité. Zahradníci prodávají tuto trávu pod názvem Miscanthus sinensis var. purpurascens nebo také M. oligostachyus ‘Purpurascens’.

Reklama

Související články

Cesmíny jako malované

Aby byla zahrada pěkná po celý rok, to je touha všech jejích majitelů. Proto zahradní tvůrci sáhnou často do sortimentu stálezelených dřevin, které jsou krásné...

Prvosenky rozzáří každý jarní záhon

Petrklíč, primule, prvnička, nebeklíček, kačenka a ještě další lidové názvy patří oblíbené a nenáročné jarní květině, která se správně botanicky nazývá...

Výběr článků

Načítám