Článek
Najdete ji nedaleko Miletína, v poetickém kraji pod Zvičinou, kde se podle Raise, Erbena i Staška rodili samorostlí písmáci, gésniové i tvrdohlavci, kteří si uměli jít za svým. To je i případ Václava Verbína: první stromy vysadil už před čtyřiceti lety, takže jeho zahrada působí neobyčejně zabydleně. A přitom stále ještě nemá hotovo…
Během let tak majitel vytvořil zahradu, již se po zahradnicku říká stará zahrada, protože vše, co mělo zarůst, už dávno zarostlo, nenajdete tu ani opticky rušivé mulčování, které už dávno nahradily podrostové rostliny, ve správném poměru se zde mísí nízké, střední a vysoké jehličnany spolu s listnáči.
Tento mix dodává zahradě živost a kýženou přirozenost – každá rostlina už dávno „našla“ svoje správné místo. Uprostřed společenství dřevin však objevíte četné ostrůvky květin. Nás okouzlily nádherně kvetoucí skalničkové růže, o kus dál z houštiny jemného jehličí metasekvoje jukly bohatě kvetoucí plaménky.
Zahradní domek popíná kvetoucí aktinidie čili kiwi, u lesní cestičky vyrážejí z čarověníkového houští trsy fialových náprstníků. Majitel miluje lilie, vysazoval převáženě kultivary lilie zlatohlavé. Na jílovém podloží se daří také lýkovcům, na zastíněné kamenné zídce podél pěstírny čarověníků rostou kapradiny: hlavně jelení jazyky a podezřeň královská. Krásu výsadby akcentují četná zátiší s omšelými, mechy a lišejníky obrostlými balvany, zakomponovanými pod vzrostlými stromy, které zahradu člení i ohraničují.
Jak to začalo
„Všechny dominanty a stavební prvky jsou na těch nejlepších místech, ale pořád je možné ji drobnými úpravami vylepšovat,“ míní majitel a dodává, že na rozloze třiceti arů je už možné pracovat ve větším stylu.
Zahradu s jílovitým podložím majitel budoval postupně, kdysi patřila prarodičům a jako kluk tu měl svůj koutek se skalničkami. Zahradničit však začal až po svatbě.
„Otec tu kdysi vysázel ovocné stromy, já jsem to zkoušel taky, ale všechno to trpělo rakovinou. Tak jsem je vykácel a postupně jsem začal vysazovat smrčky a další okrasné druhy. Snažil jsem se dělat si zahradu pro radost. Před čtyřiceti lety jsem začal s výsadbou stříbrných smrků, postupně jsem doplňoval tisovce, metasekvoje, tulipánovníky a další stromové rarity.“
Po vybagrování jezírka zbylo dost materiálu na vymodelování mírně zvlněného terénu, navíc se mi naskytla možnost nákupu kamenů a hlavně pořádných balvanů. „Mám štěstí, že jeden můj kamarád má asi pět kilometrů odsud lom, takže si u něj můžu kameny vybrat a není to na dopravu daleko.“
Jak šel čas, postupně na pozemek putovaly nové rostliny od známých, které majitel díky svému koníčku poznával. „Manželé Hejtmanovi mě před dvaceti lety seznámili s Petrem Fraňkem a jeho sbírkou čarověníků. Ta mě okouzlila natolik, že jsem je sám začal sbírat...“
Čarověníky jsou netypicky rostlé, obvykle zakrslé, formy dřevin. Na téhle zahradě jich roste opravdu nepočítaně. Některé se vyznačují neobvykle hustou korunou, jiné vytvářejí kuličku větví na vysokém kmínku, čarověníky z listnáčů zas mívají hodně netypické listy.
Jezírka a kapradiny
Monolit, z něhož stéká tenký pramínek vody a na jehož vrcholu se zuby nehty drží vysazené kapradiny, skalničky a čarověníky, vítá návštěvníky hned za plotem. Kolem něj projdeme podél rodinného domku k pěstírně čarověníků, která je trochu zapuštěná v zemi a jejíž úpatí kryje stinná skalka s mnoha druhy kapradin.
Pak se mezi válcovitými cypřiši protáhnete k velkému dolnímu jezírku. To má vlastní uzavřený okruh vody a ozvláštňuje je asymetricky umístěný ostrůvek. Na druhé straně centrální cestičky leží druhé, menší jezírko obklopené bahenními rostlinami, například masožravou špirlicí. Oblíbily si je i vzácné žabky kuňky žlutobřiché.
U tohoto jezírka můžete příjemně posedět v altánu nebo se cestou podél úzkého umělého potůčku vypravíte do nejnovější, horní části zahrady.
Každé jezírko má vlastní čerpadlo, které funguje dvanáct hodin denně. Hlavní čerpadlo ze studny napájí i potůček, který protéká spodní částí zahrady. Kolem něj se daří japonským a himálajským patrovým prvosenkám. Do nejnovějšího, v horní části zahrady, stéká voda z malé tůňky vytvořené v kamenném náspu. Do tůňky majitele napadlo umístit lekníny, kterým se tu v prohřáté vodě daří a zjemňují tu masu kamenů kolem.
„V dnešní době lidé stojí o „instantní“ zahrady, které jsou rychle hotové a vyžadují minimum práce,“ říká pan Verbín a dodává. „To by nebylo nic pro mne, ale bez každodenní práce a pomoci mojí ženy, která mi pomáhá s údržbou zahrady a vytrvale likviduje veškeré plevele, by se naše lesní království udržet nedalo.“